Vážení bratři a sestry,
Podľa hanafské teologické školy,
Rozvod je platný, pokud ho zařídí každý muž, který dosáhl pubertaře a je při smyslech.
Nezáleží na tom, zda je svobodný, nebo otrok, zda se rozvádí z vlastní vůle, nebo je k rozvodu donucen. Nicméně v Malikiovské madhhabu rozvod, k němuž byl někdo donucen, není platný.
(Al-Džauharatun Narija)
Islám vždy chránil inštitúciu manželstva.
Neznaloval se s náhodným rozvodem žen a nepovolil, aby se s úmyslem rozvést se s manželkou, ať už v žertu, nebo jen tak pro nic za nic, používala slova, která by poškodila čest ženy. V tomto ohledu se s manželkou
„Ty jsi pro mě prázdný/prázdná“
muž, který to řekl, souhlasil s tím, že jeho rozvod bude platný.
Protože prorok Mohamed (s.a.v.) řekl:
„Tři věci jsou vážné, ať už se s nimi vážně jedná, nebo ne: sňatek, rozvod a návrat k manželství.“
(Abu Dawud, Talak 9)
Podobně je i rozvod, k němuž dojde omylem, například když někdo omylem vypustí slova, která rozvádějí manželství, považován za platný. V tomto ohledu musí věřící člověk vždy dávat pozor na své chování i na slova, která z úst vypustí, a mít se pod kontrolou.
Výslovný rozvod
rozvod, který je proveden jasnými a smysluplnými slovy, které přesně vyjadřují záměr.
Pretože je výslovný, nie je závislý od úmyslu. Akonáhle vyjde z úst muže, má platnosť, bez ohľadu na jeho úmysl, úmyslu se nevěří.
„Jsi svobodná, rozvádím se s tebou.“
takéto slova jsou jasná.
Rozvod s použitím ironických výrazů vyžaduje záměr.
Pretože použitie určitých slov má potenciál byť použité nielen v kontexte rozvodu, ale aj v iných významoch. Preto všetci právnici v oblasti islamského práva (Fukaha) tvrdili, že rozvod vyhlásený metaforicky (kinaja) sa uskutoční iba s úmyslom. Pretože nie je jasné, v akom zmysle bolo slovo použité.
(viz. Celal YILDIRIM, Islámská právní nauka)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
