Vážení bratři a sestry,
– Toto téma je totožné s akýmkoľvek iným tématom týkajúcim sa modlitby. Znamená to, že prosba k Bohu narušuje dôveru v neho?
Odpověď na tuto otázku můžeme najít v Koránu:
V tomto a mnoha podobných verších je zdůrazněn význam prosby k Bohu.
– Modlitba je projeceň víry a znakem poslušnosti. Působení v rámci příčin, například užívání léků, není v rozporu s důvěrou v Boha (tawakkul), ba naopak je v některých hadítech, které se k tomuto tématu vztahují, dokonce doporučováno. Modlitba a prosby jsou důležitým projevem poslušnosti, protože ukazují lidskou bezmocnost a potřebu Boha.
Z tohto dôvodu modlitba nie je v rozpore s dôverou v Boha. Je dôležité, aby sa vedelo, že Boh je ten, kto stvoril, že Boh je ten, kto kona za oponou, napríklad nie liek.
– A mimochodem, existují hadíty, které vyprávějí o tom, že i samotný prorok Mohamed (s.a.v.) se modlil za uzdravení při své smrtelné nemoci.
A tento přenos hadísu zaznamenal do své knihy i sám Imám Gázálí.
Je nemožné, aby Imám Gázálí považoval čin, který sám vykonával Prorok Mohamed (s.a.v.), za něco, co je v rozporu s důvěrou v Boha (tawakkul).
Ghazali se touto problematikou zabýval v závěrečné části svého díla, která nese stejný název. Tato část byla vydána jako samostatná kniha v arabštině i v překladu.
Gazalího vysvětlení zde se přímo netýká modlitby. Posuzuje situaci z pohledu těch, kteří si přejí smrt, aby se sjednotili s Bohem. V souvisejícím textu se uvádí:
Viem, že srdce toho, kto sa ponoří do tohto světa, nechápe sa jeho ozdobám a nadmierne miluje své vášně, nepochybne zabúda na spomínku na smrt. A keď mu je na ňu pripomínáno, nepáči sa mu to a odvracia sa od toho. To sú tí, o ktorých Boh povedal:
. Ti, kteří se oddávají světu a svým vášním.
. Ti, kteří se kají a konají pokání.
. Mudrci, kteří dosáhli duchovní dokonalosti.
Nikdy si nepamatují na smrt. Až si na ni jednou vzpomenou, tak se trápí věcmi, které nedokázali ve světě udělat, a pak začnou na ni zlobit. Takový člověk, který si pamatuje na smrt, se tím od Alláha vzdaluje, spíše než se k němu přibližuje.
Někdo se zase často zmiňuje o smrti, aby v něm vzbudil strach a aby jeho pokání mělo plný smysl. Někdy se mu smrt může zdát nepříjemná ze strachu, že ho smrt zastihne dříve, než se dostatečně připraví a dokončí své pokání. Ale v tomto ohledu je mu jeho nechuť ke smrti prominuta. Tento člověk je zobrazen jako následovatel Proroka Mohameda (s.a.w.).
Tento člověk nespadá pod hrozbu hadísu. Pretože tento človek nepovažuje smrť a stretnutie s Bohom za zlé; hovorí to zo strachu, že kvôli svým chybám zmešká príležitosť stretnúť sa s Bohom.
Situace této osoby je podobná situaci milence, který se připravuje na setkání se svou milovanou tak, aby jí to vyhovovalo a ona byla spokojená, a proto setkání odkládá. Takový člověk se v tomto smyslu nepovažuje za někoho, kdo by považoval setkání s Bohem za něco špatného.
Znakem toho, že člověk nemá rád smrt z tohoto důvodu, je to, že je neustále připraven na smrt a nezabývá se jinými věcmi. Jinak se stává součástí skupiny těch, kteří se oddávají lásce k světu.
Vždy si připomíná smrt. Protože smrt je čas setkání s milovaným. Ten, kdo miluje, nikdy nezapomene na čas, kdy se setká se svým milovaným. Ba co víc, tito mudrci často považují příchod smrti za pomalý; přejí si, aby smrt přišla co nejdříve, aby se zbavili tohoto světa plného hříšníků a setkali se s Pánem světů. A tak v posledních chvílích svého života řekl jeden ze Sahabů, Huzajfa:
Ten, kdo se kají ze svých hříchů a touží po setkání s Bohem skrze dobré skutky, je omluvitelný, pokud smrt nesvědčí, stejně jako je omluvitelný ten, kdo je moudrý a touží po smrti a přemýšlí o ní.
Ještě vyššího stupně dosahuje ten, kdo svěřuje své záležitosti Bohu a nepřednostňuje pro sebe smrt před životem, ani život před smrtí. Pro takového člověka je nejlepší a nejdražší to, co je nejdražší jeho Stvořiteli. Takový člověk dosáhl stupně spokojenosti a podvolení díky své velké lásce a oddanosti; to je skutečný cíl a smysl.
V každém případě je v připomínání si smrti odměna a ctnost. Protože i ten, kdo se ponoří do lásky k světu, se připomínáním si smrti pomalu začíná od světa odvracet. Neboť pro něj se světské požehnání stává utrpením, světská radost mizí. Vše, co člověku znesnadňuje světské požitek a vášně, je pro něj ve skutečnosti příčinou spásy.
Posel Alláhov (s.a.v.) řekl:
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
