– Zeptám se na to na dvou příkladech: na příkladu, kde není hřích, a na příkladu, kde hřích je…
– Je to náš Pán, kdo spojuje srdcia, chvála Bohu, tomu rozumím… Znamená tento verš pouze lásku k tomu, co není hřích? Nebo zahrnuje i lásku k hříchu? (Samozřejmě chápu, že všechno je s Božího dovolení, bez jeho dovolení se nic nestane).
1. Například: Kdybych miloval/a nevěřícího člověka (ne jeho charakter, ne jeho náboženství), tato láska není hřích. Je vznik této lásky mimo mou vůli? (Zahřejí se mi srdce?) A pokud je mimo mou vůli, tak za to nejsem zodpovědný/á, takže to ani hřích není.
2. Pokud miluji jeho náboženství, je to hřích… Miluji-li jeho náboženství, děje se to z mé vlastní vůle? Znamená to, že se mi k tomu srdce oteplí z mé vlastní vůle? V tom případě, že se mi k tomu srdce oteplí, je to z Boží vůle, ale s vůlí člověka, tedy že člověk chce milovat? Pokud nechce, Bůh mu srdce neoteplí, že? Bůh přece nikoho nenutí k hříchu? Zjednodušeně řečeno, musíme si to takto představit: Vzniká v nás láska podle naší vůle? Milujeme hříchy z vlastní vůle? A nemůžeme milovat to, co není hřích, bez vlastní vůle? – Chci vědět, zda člověk, který miluje hříchy, tedy bezbožnost, miluje je z vlastní vůle?
– Pokud to jeho vůle nechce, tak nemůže milovat, že?
– NEBO se v něm formuje bezvůlí láska proto, že i on sám páchá bezbožnost?
– Už ten hřích spáchal, tak to je nemožné?
– Takže, aby byl někdo zodpovědný za lásku, musí ji nutně chtít?
Vážení bratři a sestry,
Stejně jako jsou naše orgány, jako jsou ruce, oči, uši a jazyk, součástí našeho těla od narození, tak i emoce, jako je láska, tvrdohlavost, zvědavost a obavy z budoucnosti, jsou součástí naší duše od narození.
Naše rozhodnutie, kam a jak to použijeme, však závisí na naší vůli a podle toho budeme posuzováni. Stejně jako máme vůli, kam a jak použijeme svou ruku, máme i vůli, kam a jak použijeme svou lásku, a za to budeme zodpovědní.
Znamená to, že cit lásky je vrozený v každém člověku a o tom, jak ho bude používat, rozhoduje sám.
Odpověď na všechno
v pravé víře a v úplné podřízenosti přikázáním a zákazům našeho náboženství
leží.
V 23. a 24. veršech súry At-Tawbah
Nejprve nám Bůh určil, s kým můžeme přátelit, a pak nám dal nejdůležitější hierarchii v lásce;
Je nám přikázáno, abychom na prvním místě milovali Alláha, na druhém proroka a na třetím abychom milovali svatý boj ve jménu Alláha.
Ďalšie poradie je ponechané na nás a je nám povedané, že máme milovať osoby a veci, ktoré sa Bohu páčia.
Ak si to budeme neustále uvedomovať a nebudeme od toho ustupovať, náš rozum sa, Bohu vsláva, neobrátí k nesprávným lidem a věcem.
Práve preto je muslimům zakázáno navazovat vztahy s těmi, kteří k nám nepatří, stýkat se s nimi, snažit se jim podobat, a to nad určitou úroveň; protože styky s nesprávnými lidmi a věcmi mohou zatvrdit srdce a
způsobuje problémy, které jste ve své otázce zmínil(a)
může poskytnout.
Nicméně, jak jste sám poznamenal, není nic špatného na tom, aby ne-muslimové milovali aspekty islámského náboženství, které nejsou v rozporu s jeho přesvědčením, předpisy, morálkou a etikou. Například, aby ne-muslimský lékař miloval svou lékařskou praxi, nebo aby muslim, který se oženil s židovskou ženou, miloval svou manželku.
Pre viac informácií kliknite sem:
– LÁSKA.
– V 23. a 24. veretu súry At-Tawbah se zmiňuje o „otcích, bratrích, syních, manželkách…“
– „Neuzavírejte přátelství s Židy a křesťany!“
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
