– V jedné knize jsem si přečetl toto vysvětlení:
– Hanífské právníky se opírají o hadís, v němž Prorok (s.a.v.) řekl Mikdádovi ibn Madiovi: „Jez, pij a oblékni se, ale bez pýchy a chamtivosti (bez projevů bohatství)“, a na základě toho stanovili, že „oblékání se z pýchy je mekruh (nepřijatelné)“.
– Preto je vhodné nosiť pekné oblečenie na prejav vďaky Bohu (Allahu Teále), ale je neprípustné nosiť ho z pýchy. Tento jemný rozdiel spočíva v tom, čo je v srdci.
– Pokud je pýcha hřích, jak se může stát, že oblékání se v pýchu je jen nežádoucí?
Vážení bratři a sestry,
V hadífské škole
„nežádoucí“
když se pojem používá v absolutním smyslu
„zákázané, ale ne v absolutním smyslu“
je přijatelné. To znamená
Je to blízko k hříchu.
V otázke zmiňované hadísy zaznamenal a zhodnotil Buχárí.
(Búhárí, Líbás, 1)
Tu je však uvedené v množnom čísle, a to takto:
„Jezte, pijte, oblékejte se, rozdávejte almužny, ale bez plýtvání a bez pýchy.“
Ibn Abbas také řekl:
„Jez, co chceš, obleč sa, do čoho chceš… Len nech ťa neomylia dve veci: rozrzýšľanie a pýcha.“
(Búhárí, měsíc)
Podľa učení Hanífijské školy je nosenie oblečenia povolené, ale jeho podmienky sa líšia v závislosti od situácie:
– Zakrývat intimní partie
Je to povinnost.
– Upřednostnit spíše elegantní šaty, které zakrývají intimní partie.
Je to vhodné.
– (Nie len pre súkromné účely, ale všeobecne) nosiť elegantné a pekné oblečenie na dôležité stretnutia a sviatky
je to dovolené.
– Odevívanie sa z dôvodu pýchy a prepychu
Je to nežádoucí.
(pozri el-Ihtiyar, 4/177-178)
K tomuto poslednému tvrdeniu možno povedať toto:
a)
Podľa Hanefitov je príkaz potvrdený jednoznačným dôkazom (Korán, hadís s nepretržitým reťazom) povinný (fard), a zákaz (haram) je zakázaný. Ak je príkaz potvrdený nejednoznačným dôkazom, je to vacib (doporučené), a zákaz je…
Je to tahrimen mekruh.
A čo sa týka hriechu
tahrimen mekruh
s
haram
Mezi nimi není žádný rozdíl.
Tento hadís/tieto hadísy nie sú mutawátir (opakované a potvrdené rôznymi cestami) a ich spoľahlivosť nie je zrovna silná. To, že ich Buchárí uvádí ako t’alikan (nepriamo), to len potvrdzuje. Preto tu namiesto harám (zakázané)
„Je to zakázané (haram) a proto je špatné (makruh)“
to znamená, že je v souladu s obecnými názory hanefitské školy.
Samozrejme, víme také, že podle Hanafské mezhebské školy se používá bez registrace.
Pojem „mekruh“ je tiež zakázaný (tahrimen mekruh).
je to přijatelné.
b)
Podľa niektorých učencov je nosenie oblečenia za účelom preukázania sa hodnotiť z dvoch hľadísk.
První:
Z hľadiska skutkového podstatu priestupku. Spôsobenie priestupku.
Je to haram.
Po druhé:
Nosenie dlhých šiat. To je v zásade dovolené, ale stáva sa neželané, ak je spojené s prejavom pýchy. Keď totiž prorok Mohamed (s.a.v.) oznámil, že predlžovanie šiat nie je správné, Abú Bakr (r.a.) povedal, že aj jeho šaty sú dlhé. Na to náš prorok (s.a.v.)…
„Ty to neděláš z pýchy nebo pro okázalost.“
takto nařídil.
(pozri Neylu’l-Evtar, 2/132)
Ševkání se na toto tvrzení opíral,
„Není haram, aby se kalhoty prodloužily, pokud to není pro pýchu nebo se to neprojevuje jako projev pýchy.“
řekl.
(Nelu’l-Evtar, agy)
Hanefské učenci mohli tento názor přijmout.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
