– Mohli byste mi také poskytnout informace o právech zvířat?
Vážení bratři a sestry,
Odpověď 1:
Bez ohľadu na dôvod je neprípustné trápiť kurčatá tým, že ich necháme hladoviet. Tak ako je neprípustné nechať zvieratá hladoviet a žíznit, tak ani obchodovanie týmto spôsobom nie je dovolené.
Takéto jednanie je zároveň porušením práv zvierat. V den zmínku Boh povolí tým, čo majú na druhých práva, aby si ich vymáhali, a ten, kto má právo, si ho vymáha; a ten, kto porušil práva zvierat a týkal sa ich, bude potrestaný v mieru, v akej ich týkal. Ba čo viac, týranie zvierat je z určitého hľadiska hriechom väčším a trest zaň je ťažší ako za týranie ľudí. Pretože nie je možné dosiahnuť odpustenia a zmierenia.
(Muhammad Saíd Burhání, et-Ta’likat el-Merdiyye ala el-Hediyyetilalaiyye, str. 466)
V hadítech:
„Pokud Bůh odpustí za křivdy spáchané na zvířatech, člověk se může těšit na mnoho odpuštění.“ „Žena, která uvěznila svou kočku a způsobila její smrt hladem, bude v pekle trýzněna škrábáním kočky.“
bude oznámeno.
(Búhárí, Bed’u’l-Halk 16, Cezâ’u’s-Sayd 7; Muslim, Hajj 66-67; Muwatta, Hajj 90; Tirmizí, Hajj 21; Nasá’í, Hajj 113).
Odpověď 2:
Islam je náboženstvo krásnej morálky a milosrdenstva. Milosrdenstvo, ktoré islam vyžaduje, je natoľko široké, že zahŕňa celé stvorenie. Okrem prejavovania milosrdenstva k všetkým ľuďom je základnou povinnosťou veriacich aj milosrdný prístup k ostatným živým tvorom. Naše náboženstvo nám káže milovať ľudí a chovať sa k nim s láskou a milosrdenstvom, rovnako ako nám káže milovať zvieratá a chovať sa k nim s milosrdenstvom.
V vesmíru nic není stvořeno bez smyslu.
Za vším sa skrýva množstvo múdrosti. Preto si pamätajme, že máme zodpovednosť voči životnému prostrediu, v ktorom žijeme, a voči všetkým živým i neživým tvori, s ktorými zdieľame svet.
Alláh stvořil vesmír v dokonalé rovnováze. V souvislosti s tím Korán uvádí, že Slunce a Měsíc se pohybují podle přesného výpočtu, rostliny a stromy se podřizují Alláhovi, obloha je zvednuta, je stanovena míra a rovnováha a že se nesmí překročit stanovené meze.
je. (pozri Rahman, 55/5-8)
Jak je zřejmé z veršů, Nejvyšší Bůh stanovil obecný zákon rovnováhy, který zajišťuje, že veškeré bytí a stvoření fungují v rámci určitého systému vesmíru.
Za udržení této rovnováhy je zodpovědný člověk. Pokud tuto rovnováhu naruší, část trestu za to ponese na tomto světě. Hlavní trest však bude udělen v posmrtném životě. Jak je uvedeno v Koránu:
„Ľudia si sami páchajú
(zlo)
kvůli čemuž nastaly zkázy na souši i na moři. Aby se k Bohu obrátili, Bůh jim ukázal některé z jejich skutků.
(špatný)
výsledky
(na svete)
to jim ukáže, co je co.“
(Róm, 30/41)
Jedným z hlavných prvkov tejto prírodnej rovnováhy sú aj zvieratá. Pre zdravé životné prostredie nestačí iba zalesňovanie, udržovanie čistoty a ochrana vodných zdrojov. Je nevyhnutné, aby sa problematika riešila aj z hľadiska zvierat, a to ochranou všetkých druhov zvierat a hmyzu, a to ako domácich, tak aj voľne žijúcich. Naše náboženstvo v tomto ohľade vydalo mnoho pokynov a varovaní, a to nielen v Koráne, ale aj v hadítech nášho proroka (s.a.v.).
Odpověď 3:
Islám uvádí, že Boh dal zvieratá do služieb človeka a že je dovolené ich využívať, ale zároveň zdôrazňuje potrebu lásky a súcitu k nim. V hadítech a praxi proroka Mohameda sa odporúča dobré zaobchádzanie so zvieratami, varuje sa pred ich nechávaním hladovúť a žíznúť, pred bitím, odberom mláďat, lovením zvierat s mláďatami (okrem núdzových situácií), používaním ich ako terčov, nutením k boju v súťažiach a naložovaním nadmerného bremena, ktoré by prekročilo ich silu.
Prorok Mohamed (s.a.v.) řekl majiteli zvířete, které se mu z hladu přilepilo k zádím:
„Nebojíš se Boha?“
takto se rozohnal.
„Nařízení, aby si ovčáci ostříhali nehty, aby nepoškodili mléčné žlázy ovcí,“
„Úsilí našeho proroka za vtáka, kterému byly vzaty mláďata, a jeho snaha, aby mu mláďata byly vráceny do hnízda“, stejně jako zákaz našeho proroka střílet na živá zvířata, jeho varování ženy, která prokládala zvíře, na kterém jezdila, a jeho zákaz značení zvířat, trhání a stříhání jejich uší, urážení zvířat, jejich vzájemného zápasu, lovu pro potěšení, přetěžování zvířat nad jejich síly. Ti, kteří takové věci dělali, byli v islámských dějinách potrestáni. Prorok Mohamed (s.a.v.) také změnil trasu armády, která šla do války, a postavil stráže, aby se pes a jeho mláďata necítili ohroženi.
Je nepopiratelnou skutečností, že vědomí, že zvířata mají práva vůči lidem, které jim byly svěřeny Boží vůlí, a ne pouze z obavy ze hříchu, hrálo významnou roli v citlivém přístupu muslimských společností k problematice práv zvířat v průběhu historie.
Jedním z problémů, který se často objevuje v médiích a neustále zaměstnává veřejnost, je špatné zacházení se zvířaty. Zvířata jsou aktivně zneužívána a zabíjena, a jsou vystavena velmi špatnému zacházení. Tato situace přiměla k aktivnímu jednání ochránce zvířat a v moderní době nabyl rozmachu diskurz o právech zvířat. Existující obětní rituály v islámu vedly k negativním soudům o islámu v otázce práv zvířat. Zatímco práva zvířat se v současném právu, zejména v západních právních systémech, objevují teprve nedávno (1), při zkoumání textů, které se v islámu zmiňují o zvířatech, se ukazuje, že na rozdíl od všeobecného přesvědčení a tvrzení jsou zvířatům přiznána určitá práva.
V Koráne sú niektoré súry pomenované po rôznych zvieratách.
[Například, Bakara
(krava)
, Nahl
(včela),
Ankebut
(pavouk),
Vlhkost
(mravenec)
[podobně jako verše]
, v jednom verši Koránu
(Nahl, 16/8)
V Koránu jsou popsány přirozené úkoly některých zvířat a je uvedeno, že zvířata byla stvořena především pro prospěch lidí. Korán také uvádí, že i jiná stvoření, stejně jako lidé, uctívají Alláha, a zmiňuje, že ptáci mají svůj jazyk, modlitby a chvály.
(An-Nûr, 24/41; Al-Isrā‘, 17/44)
V hadítech je důrazně zdůrazňováno právo zvierat na život. V proroctvích, pokynoch a praktikách proroka Mohameda je, s výjimkou škodlivých zvierat, zakázané zvieratá zbytočne a bezdôvodne zabíjať a je zdôrazňovaná potreba s nimi zachádzať s milosrdenstvom.
(Nesáí, Sayd, 34, Dahájá, 42; Dárími, Sunan II, 115; Bajakí, Ahmad ibn Abí Bakr, as-Sunanu’l-Kubrá, Mektebetü Dárü’l-Báz, Mekka 1994/1414, ed. Muhammad Abdulkadir Ata, IX, 279; V některých variantách zmíněného hadísu se místo ptáka nebo menšího zvířete uvádí bezdůvodně/nepřiměřeně. K hadísům o soucitu viz Tirmizí, Birr, 16; Abú Dávúd, Adab, 58, 66)
Na druhej strane, čo sa týka vtákov, existujú správy, že nariadil, aby sa nerozrušovali vtáčie hniezda a aby sa nebrali ich vajcia a mláďatá, a že dal vrátiť odobrané mláďatá a vajcia späť na ich miesta, a že zakázal používanie koží niektorých divokých zvierat (v podobe oblečenia, sediel atď.).
(Abu Dawud, Libas, 40, Manasik, 23, Salat, 122; Tirmidhi, Libas, 31; Buhari, Zabaih, 13; Demiri, Hayatu’l-Hayvani’l-Kubra, II, 496)
vzhledem k tomu
(Aḥmad ibn Ḥanbal, Muṣnad, Mu’assasat al-Qurṭuba, Káhiry, I, 404; Abū Dāwūd, Džihād, 122; Demīrī, Kamal al-Dīn Muḥammad ibn Mūsā ibn Isā, Ḥayāt al-Ḥayawān al-Kubrā, ed. Aḥmad Ḥasan Baṣr, Dār al-Kutub al-ʿIlmiyya, Bejrút, 1994/1415, I, 374)
Lepšie tak pochopíme, jaký význam a citlivost Prorok Mohamed prikladal právu zvierat na život.
Postoj proroka Mohameda (s.a.v.) k úctě k mravencům a dalším zvířatům
(V súvislosti s zákázom zabíjať mravce, včely, žáby, čáp a vták surad pozri Abu Dawud, Edeb, 1645, 176; Ibn Majah, Sayd, 10; Demiri, Hayatu’l Haywani’l Kubra, II, 119, 499)
a to s výrazným dopadem na budoucí generace, které vedlo k kolektivnímu vědomí, že zvířata mají práva vůči lidem.
Na druhej strane, v náboženských textech je zmienený aj fenomén lovu, ktorý je dôležitý pre zachovanie druhov a pokračovanie rodu. V náboženských textech je lov povolený, ale…
(Al-Májida, 12; Buhárí, Zabaíh, 12, Buyú, 3; Muslim, Sajd, 1; Abú Dávúd, Sajd, 2; Tirmízi, Sajd, 17; Nasáí, Sajd, 18)
Lov za zábavou, který narušuje přirozenou rovnováhu, je zakázán.
(Ahmad ibn Hanbal, Musnad, I, 357, II, 371)
Ďalším bodom, ktorý sa v textoch týkajúcich sa práv zvierat zmiňuje, je:
Je důležité dbát na jejich výživu.
Prorok Mohamed varoval ty, kteří ho navštěvovali, aby při dojení zvířat nezanedbávali jejich mláďata.
(Hejsemi, Ali b. Abú Bakr, Mecmau’z Zeváid, Dárur Rajján li’t Türás Dárul Kütübi’l Arabí, Káhira, Bejrút 1407, VIII, 196)
V jednom z vyprávění, které předal Abu Hurajra, prorok Mohamed řekl: „Hříšná žena procházela kolem studny a uviděla psa, který se u studny snažil dýchat s jazykem venku kvůli žízně. Zastyděla se nad ním a nabrala mu vodu ze studny svými botami, které měla na nohou, a dala mu ji. Proto jí Bůh odpustil a vpuštěl ji do nebe.“
(Muslim, Tevbe, 155, Selâm, 41)
Prorok Mohamed také varoval věřící před následky, které by potkaly toho, kdo by vědomě nechal hladovět neškodné zvíře a způsobil tak jeho smrt.
(Bukhárí, Bed’ü’l-Halq, 17, širb, 9, Enbiya, 50, 54; Muslim, Birr, 37, 151)
Ďalším dôležitým aspektom týkajúcim sa práv zvierat je
jedná se o jejich údržbu a péči.
V jednom z hadísů, které nám zprostředkoval Abu Hurajra, prorok Mohamed (s.a.v.) nařádil, aby se ovcím otíraly nosy a aby se jejich stáje čistily. Podobně se v přenesených hadísech zmiňuje i o nařizování čištění koz. (2)
Jedním z prvků, které hadíty zdůrazňují ohledně práv zvířat, je to, že
Znamená to, že na zvířata nesmí být naloženo více břemene, než kolik jsou schopna unést.
(3) Podobně prorok Mohamed, který považoval zvířata za božský svěřenecký majetek, vyjádřil názor, že je třeba se o ně dobře starat.
(Abu Dawud, Džihád, 55, 61)
Jedním z důležitých bodů, na které Prorok Mohamed klade zvláštní důraz, zejména pokud jde o domácí zvířata, je:
je vyhýbání se úsporám, které neodpovídají jejich struktuře.
Používání zvířat v rozporu s jejich přirozeným určením, mimo jejich přirozené poslání, je v islámu zakázáno. Podle Ibn Abbásovy zprávy prorok Mohamed zakázal podněcování zvířat k boji.
(Abu Dawud, Džihád, 51, 56; Tirmidhi, Džihád, 30; Bayhaqi, as-Sunan al-Kubra, X, 22)
Zabíjení kohoutů, velbloudů, býků, psů, beránků a jiných zvířat v soubojích je vždy součástí tohoto zákazu. To je také týrání zvířat.
Další bod, který je zdůrazněn v textech týkajících se práv zvířat
ako zákaz mučenia a krutého zaobchádzania
můžeme uvést. Mučení a týrání může být fyzické, ale i duchovní (Müslim, Birr, 80). Obě formy mučení jsou v hadítech výslovně zakázány. V tomto kontextu je zakázáno udeřit někoho do obličeje, střílet na živá zvířata.
(Muslim, Sayd a Zebâih, 12, 59; Buchárí, Zebâih, 25),
tetování na obličej
(vesm)
provedení
(Muslim, Libâs, 29, 106; Abu Dawud, Cihad, 56; Tirmizi, Cihad, 30)
Podněcování zvířat k boji, tahání zvířete za uši, vše to je v hadítech považováno za mučení a je výslovně zakázáno.
Na druhou stranu, smyslem stvoření některých zvířat je poskytování potravy lidem a nošení jejich břemen. Proto je zabíjení zvířat, která slouží tomuto účelu, způsobem, který jim nezpůsobí nadměrné utrpení, a projevování soucitu k nim považováno za lidský úkol. V tomto kontextu prorok Mohamed nařizuje, aby se i při porážce zvířat projevovala laskavost a zvířata nebyla mučena. Podle jasných a důsledných pokynů proroka Mohameda by porážka zvířat měla být provedena tak, aby se minimalizovalo jejich utrpení.
(Muslim, Saíd, 11, 57; Tirmizí, Díjat, 14; Abú Dávúd, Adáhi, 12; Nasáí, Dahája, 22; Ibn Máďa, Zabaíh, 3)
Pozornosť venovaná právam zvierat v náboženských textech vytvorila muslimskú spoločnosť, ktorá si je vedomá teórie práv zvierat, a uvedené texty tvoria etický a právny základ teórie týkajúcej sa zaobchádzania so zvieratmi. Je známe, že v islamských dejinách boli od obdobia správcov spravodlivých (Hulefá Rášidín) vydávané rozkazy na ochranu práv zvierat, a tí, čo konali v rozpore s nimi, boli varovaní a potrestaní.
V tomto kontexte je vhodné připomenout, že zejména v Osmanské říši byla péče o bezdomovci a jejich ochrana zajišťována státem, a to i prostřednictvím zakládání nadací pro tento účel.
Právní normy týkající se práv zvířat se v osmanských zákonících objevují již od prvních dob. Například v roce 1502, za vlády Bajazita II., byl připraven
Statút mesta Istanbul
Nasledujúce ustanovenie v ňom patrí do tejto kategórie:
„A nemají nucit do práce zvířata s vadnými nohama. Mají dbát na nohy koní, málů a oslů a na jejich sedla. A nemají je zatěžovat těžkými břemeny; neboť jsou to nemluvící tvory. Pokud se zjistí jakákoli vada na kterémkoli z nich, majitel ji musí napravit. Ten, kdo tak neučiní a nepostará se o ně řádně, bude potrestán. Zkrátka, kromě výše zmíněných, musí kontrolor dbát na práva všech zvířat, která stvořil Alláh, neboť mají šaríatské právo.“
(4)
Právní status zvířat je proto na vyšší úrovni než status movitého majetku. V konečném důsledku, vezmeme-li v úvahu výzvy textů, historický kontext a přístupy právníků k těmto textům, můžeme rozšířit pojem práva tak, aby zahrnoval i zvířata. Z příslušných textů můžeme pochopit nejen to, že zvířata mají práva, ale také jaká práva mají.
V tomto duchu, akoby sme mali vyjmenovať práva zvierat, môžeme povedať toto:
a)
Na prvním místě je právo zvířat na život.
b)
Žiadné zvieratko nesmie byť týrané, ani podrobené krutému a nelichotivému zaobchádaniu.
c)
Všetky zvieratá majú právo na starostlivosť, ochranu a ochranu zo strany človeka.
d)
Zvieratá nesmú byť zabíjané bez oprávneného dôvodu. Ak je zabitie zvieraťa nevyhnutné, musí sa tak stať okamžite, bez utrpenia a strachu.
e)
Všetky divoké zvieratá majú právo žiť a rozmážať sa vo svojom vlastnom a prírodnom prostredí, na súši, vo vzduchu a vo vode.
f)
Živočíchy, ktoré tradične žijú v okolí ľudí, majú právo na harmonický život a rozmnožovanie.
g
) Akékoľvek zmeny, ktoré ľudia vykonajú v tomto súlade alebo v týchto podmienkach pre vlastné uspokojenie alebo zábavu, sú v rozpore s týmito právami.
h)
Všetky zvieratá, ktoré pracují, majú právo na obmedzenie intenzity pracovnej doby, na výživu a odpočinok, ktoré im pomôžu regenerovať sa a posilní ich telo.
i)
Zvieratá nesmú byť využívané na zábavu pre človeka.
Ještě jedna věc, na kterou je třeba upozornit, je, že zmíněná práva zvířat nejsou právy udělenými lidmi, tedy lidského původu, ale vycházejí z vyšší vůle. Je nepopiratelnou skutečností, že vědomí, že zvířata mají práva vůči lidem, a to nejen ze strachu ze hříchu, ale že jim byla tato práva svěřena božskou vůlí, hraje významnou roli v citlivém přístupu muslimských společností k problematice práv zvířat v průběhu historie.
Jedním z důležitých bodů, na které Prorok Mohamed (s.a.v.) zvláště upozorňoval v souvislosti se zvířaty, je vyhýbání se zacházení s nimi, které neodpovídá jejich povaze. Používání zvířat v rozporu s jejich přirozeným určením je v rozporu s islámem.
.
(viz. Doc. Dr. Adnan Koşum, Diyanet Aylık Dergi, únor 20079)
Pre viac informácií kliknite sem:
–
Verše, které se zmiňují o zvířatech, a úkoly zvířat (Neberte zvířata na lehkou váhu)
Poznámky pod čarou:
1. Zmiňovaná problematika se neobjevila v podobě legislativních předpisů, ale ve formě deklarací. Viz Deklarace o právech zvířat vyhlášená UNESCO 15. října 1978. Sungurbey, İsmet, Práva zvířat, Právnická fakulta Maltepské univerzity, Istanbul, 1999, s. 1033-1035. V tureckém právním systému, stejně jako ve většině evropských občanských zákoníků a v současném právním systému zemí Commonwealthu a USA, jsou zvířata považována za majetek lidí. Předpokládá se, že na rozdíl od lidí nemají zvířata žádná práva. Zvířata mohou být pouze objektem práva, nikoliv jeho subjektem.
2. Imám Málik, Muwatta, Dár al-Ihjá al-Turás al-Arabí, ed. M. Fuád Abdulbákí, Káhira, II, 933; Ahmad ibn Hanbal, Musnad, II, 436; Bajakí, Sunan al-Kubrá, II, 449; Hajsámí, Mecmú‘ az-Zaváid, II, 27, IV, 67; Demírí, Hájat al-Hájan al-Kubrá, II, 257.
3. el Azîm el Âbâdî, Ebu’t Tîb, Muhammedšemsü’l Hak, Avnu’lMa’bûd, komentár k Sunanu Abú Dávúda, 7:221, Hadís č. 2532.
4. Porovn. Istanbulský zákon o cenách, Topkapi Palace, R. 1935, Vrk. 96/b106/b, čl. 58,73; Akgündüz Ahmed, Osmanské zákonné knihy a právní analýzy, II. kniha, Zákonné knihy z období II. Bajazita, Istanbul 1990, str. 296-297. Podobné zákony a zvířecí nadace viz Sungurbey, İsmet, Práva zvířat, Vydavatelství Právnické fakulty Istanbulské univerzity, 1993, str. 165-168; podtitul instrukce pro úředníky a všechny vojenské úředníky v centru, vydané na základě sultánského nařízení ze dne 23. Muharramu 1278 (31. července 1861) o materiálech, které je nutné zabavit, Zákon o chování koní a oslic nesoucích náklad. (Práva zvířat (dodatek: druhá kniha), Vydavatelství Právnické fakulty univerzity Maltepe, Istanbul 1999, str. 1087, citováno).
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
