– Je dovolené, aby se muslimové ženili s křesťany a jedli jídlo, které oni připraví, pokud je víra v Trojjediného Boha považována za polyteismus?
– Není to v rozporu s veršem „Nežen sete se s pohankami“?
Vážení bratři a sestry,
Podľa islamu sú Židia a kresťania, označovaní ako „Ahl-i Kitab“, nevěřící. Podľa islamu se muslimský muž nemůže oženit s nevěřící ženou a muslimská žena se nemůže vdát za nevěřícího muže.
Môže sa jesť maso zvierat, ktoré sú povolené k porážke, ak sú porážané v súlade s náboženskými predpismi a s výslovným spomenutím Božieho mena; v opačnom prípade je to nelegálne.
Z tohoto pohledu by se nemělo vstupovat do manželství s lidmi z národů Písma a nemělo by se konzumovat jídlo, které oni porážují. Nicméně islám lidem z národů Písma přiznává výsadu ve srovnání s příslušníky jiných náboženství a nevěřícími, a proto povoluje muslimským mužům vstupovat do manželství s ženami z národů Písma a konzumování jídla, které oni porážují, považuje za dovolené a halal.
Tento problém je nutné vysvetliť s ohľadom na situáciu, o ktorej sa vo otázke hovorí.
Zákaz manželství s pohanmi
23. verš súry An-Nisá uvádza, s kým sa veriaci nesmú sobášit z dôvodu rodinného príbuzenstva a s kým sa sobášit smú. 221. verš súry Al-Ba-kura zase zakazuje veriacím sobáš s pohanmi:
(Ó, vy, kteří věříte!)
Ten, kdo připisuje Bohu partnera
(pohán)
Nežen’te sa za ženy, kým neuvierajú.
Věřící služka je lepší než pohanská žena.
-ať už se vám to líbí, nebo ne-
To je jistě lepší. A také pro pohanské muže, dokud neuvěří.
(verící ženy)
nevdějte ji za polyteistu. Věřící otrok je lepší než polyteista,
-ať už se vám to líbí, nebo ne-
Samozřejmě, je to skvělé.
Oni vás volají do pekla.
Bůh však volá k ráji a odpuštění ze své vůle.
On jasně vysvětluje lidem své znamení, aby se poučili a vzali ponaučení.
(Al-Baqara, 2/221)
Tento verš zakazuje věřícím ženám vdávat se za pohanské muže a věřícím mužům ženit se s pohanskými ženami.
Ale pokud uvěří a stanou se věřícími, překážka pro sňatek se samozřejmě odstraní.
Polyteista;
„Ten, kdo přisuzuje Bohu společníky; ten, kdo věří, že Bůh má v sobě, svých vlastnostech a činech společníky, podobné sobě.“
říká se.
Společnost
, čo je opakom monoteizmu,
„partnerství“
To znamená, že uznávat více než jednoho stvořitele je širk, stejně jako říkat a věřit, že Bůh má manželku, syna, dceru atd., je také širk.
Spáchanie rouhání;
„Popřít Alláha znamená popřít proroka Mohameda (s.a.w.).“
Kázeň je opakom víry.
Viera,
Je to uznání Boha a pravdivosti proroka Mohameda (s.a.v.), co se týče toho, co hlásal.
Kliše je popírání těchto věcí.
Neuvěření v Alláha je nevěřící, ale někdy se nevěřící říká i věcem, které jsou znakem nevěřícího. Uctívání hvězd, modl, ohně, zabíjení proroků, považování haramu za halal a halal za haram – to vše je považováno za znak nevěřícího a ti, kdo to dělají, jsou považováni za nevěřící.
Kacířství a rouhání
Sú to dva úzko spojené pojmy. Kufur je všeobecnejší pojem, širk je konkrétnejší. Kufur je popírání jedného alebo viacerých základných princípů víry; širk je víra v viac než jedného boha. Každý širk je zároveň kufur.
Elmalılı M. Hamdi Yazır o politeistovi (vícebožníkovi) říká toto:
„V jazyku Koránu má slovo „mušrik“ dva významy: jeden je zovšeobecňující, druhý je skutečný. V zovšeobecňujícím smyslu je „mušrik“ ten, kdo zjevně uznává partnera Boha, věří v existenci mnoha bohů.“
Podľa tohto výkladu sa nemôže povedať, že by boli Židia a kresťania pohanmi.”
„Skutočný pohan je ten, kto skutočne popiera monoteizmus a náboženstvo islámu, to znamená, že je ne-muslim a neverí.“
Podľa tohto výkladu sú aj Židia a kresťania, teda „lidé Písma“, polyteisti.
Veď oni, napriek zdaniu, že hlásajú jednoliatost Bohu, v skutočnosti Bohu pripisujú syna. Kresťania,
‚trojjedinost‘
majú (trojjedinú) myšlienku a
„Kristus je Syn Boží.“
říkají. Židé také
„Ezéř je syn Boží.“
hovorí. Pritom tvrdí, že je monoteista. Preto sú oba v skutočnosti polyteisti, aj keď sa na prvý pohled tak nezdajú.“
(pozri MH YAZRIR, výklad príslušného verša)
„Nežen’te sa za pohanky, kým neuvierajú.“
(Al-Baqara, 2/221)
podobný verš,
„Nechajte ženy, ktoré sú nevěřící, v manželství.“
(Múmtahinah, 60/10)
Je to verš. Tyto verše jasně ukazují, že muslimové se nemohou ženit s nevěřícími a pohanmi a že jídlo, které oni zabijí, není halal. V verši…
„poháni“
ačkoli se o tom zmiňují islámští právníci
„pohán“
Uvádí se, že tento termín zahrnuje všechny nevěřící, modloslužebníky, ctitele ohně, ateisty, zvrhlíky, odpadlíky; ctitele slunce, měsíce, hvězd, materialisty atd.
Muži obvykle dominují ženám. Manžel, ať už je jakéhokoli vyznání, obvykle vyzývá i svou manželku ke svému vyznání. Ženy se obvykle řídí muži, jsou jimi ovlivněny. Napodobují je i v jejich náboženství. Proto se obává, že věřící žena by mohla upadnout do nevěry. V ajétu se říká;
„Oni (poháni) volají k ohni.“
(Al-Baqara, 2/221)
Je přikázáno. Pohani vyzývají k nevěře. Nevěra vyžaduje oheň, proto vyzývání k nevěře znamená vyzývání k ohni. Proto je pro muslimskou ženu harám (zakázáno) provdat se za nevěřícího. Rozdíly ve víře mezi manželi způsobují úzkost, utrpení a vzájemnou nenávist, čímž narušují manželství, a proto je takové manželství harám. Nevěra zvyšuje nevěrnost ženy a vede k zkáze. Zmizí z mysli ušlechtilé myšlenky, jako je důvěra, pravda, dobro atd. Zvěřuje se pověří a omylům, stává se otrokem svých choutek a vášní.
Polyteisti sú vzdialení od skutočného náboženstva a sú úplne oddaní falošnému náboženstvu. Sú nepriateľmi pravých náboženstiev. Od nich sa nedá očakávať zhoda ani porozumenie s vyznávačom pravého náboženstva. Pretože polyteistická matka vychováva svoje dieťa tak, ako sama, je v islame zakázané brať si polyteistu za manželku.
Tolerancia Islámů vůči lidem knihy (Ehl-i Kitab)
5. verš súry Al-Ma’idah,
Dovoluje muslimským mužům, aby se ženili s ženami z národů Písma (Ehl-i Kitab) a aby jedli jídlo, které poráželi národy Písma.
Súra Al-Máida patrí k najneskôr zjavovaným súram v Medine. V tom čase už bola Mekka dobyta a pohané
(uctívatelia modiel)
byli odstraněni, a tak nastal čas navázat dobré vztahy s nositeli posvátných knih.
Povolenie uzavírať manželství s příslušníky náboženství Písma; jejich
-Aj keď to nie je správne z pohľadu islamu-
Je to proto, že věří v základní principy víry a doufá se, že se stanou muslimy. Lidé z národů Písma jsou náchylnější k přijetí skutečného náboženství než pohané. Protože žena je bytost snadno ovlivnitelná, doufá se, že se pod vlivem svého muslimského manžela stane muslimkou. Proto není muslimské ženě dovoleno vdát se za muže z národů Písma. Manželství s ženou z národů Písma je považováno za nežádoucí, pokud muslimská žena existuje. Protože muslimský muž nemůže zabránit ženě z národů Písma v pití vína, konzumaci vepřového masa a návštěvě kostela.
To, že islám dovolí manželství s ženami z národů Písma, je sice nepřednostní, ale přípustné. Toto povolení směřuje k cíli navázat dobré vztahy s lidmi z národů Písma a přiblížit je k islámu.
„Řekni: „Lidé Písma, pojďte k společné řeči mezi námi a vámi: Nebudeme uctívat nikoho jiného než Boha, nebudeme mu přisuzovat žádného společníka a nikdo z nás nebude uctívat druhého místo Boha. Pokud se odvrátí, pak…“
„Svědčte o tom, že jsme muslimové.“
řekněte.“
(Al-Imrán, 3/64)
Tento verš svědčí o touze islámu po dialogu s lidmi knihy. Dialog je vždy dobrý, pokud se nekompromituje pravda.
Ak mužskému moslimovi chýba možnosť uzavrieť manželstvo s moslimskou ženou a hrozí mu nebezpečenstvo pádu do nemravnosti, potom nie je v uzavretí manželstva s ženou z národa Knihy (Židovkou alebo kresťankou) nič zakázané.
Dnes, kdy se mnoho muslimů z nejrůznějších důvodů, jako je studium, obchod, služba atd., vydává do Evropy, Ameriky a dalších zemí, je to krásné povolení, které jim islám dává, aby se ochránili před nebezpečím pádu do nemravnosti. Díky těmto manželstvím mají mnozí příslušníci národů Písma příležitost poznat islám a velká část z nich se stává muslimy.
Manželství s ženami z řad lidí Písma
Někteří islámští učenci říkají:
„Nežen’te se za pohanky, dokud neuvěří v víru.“
(Al-Baqara, 2/221)
Tvrdením, že uvedený výrok znamená, že muslim nemůže uzavřít manželství s nikým, kdo není muslim, zahrnuli do této skupiny i Ahl-i Kitab. Ibn Umar, Muhammad ibn al-Hanifiya a Hadi, jeden z imamů zedijitů, zastávali názor, že je harám, aby muslimský muž uzavřel manželství s ženou z Ahl-i Kitab.
Většina muslimských teologů se však domnívá, že muslimský muž se může oženit s ženou z národa Písma.
Väčšina islamských teológů považuje za dovolené uzavírat manželství s ženami z národů Písma a konzumovat jídlo, které poráželi, a to na základě následujícího verše:
„Dnes vám je dovoleno vše, co je čisté a dobré. A těm, kterým byla dána kniha…“
(Židov a kresťanov)
To, čo je vám dovolené jesť, je dovolené aj im, a to, čo je dovolené im, je dovolené aj vám. Ženy, ktoré sú veriace a ctnostné, a ctnostné ženy z tých, ktorým bola predtým daná kniha, sú vám dovolené, ak im dáte ich svadobné dary, za podmienky, že sú čestné, nevedú cudzoložný život a nemají tajné milence. Kto neuzná vieru a stane sa neveriacím, jeho skutky sú zmarom a v posmrtnom živote bude patríť k tým, čo utrpia stratu.
(Al-Májda, 5/5)
Podľa Ibn Abbása tento verš znamená:
„Ženy z věřících, které jsou cudné, a cudné ženy z těch, kterým byla dříve dána Kniha, jsou vám dovoleny, pokud jim dáte jejich svatební dar, za podmínky, že budou čestné, nebudou cizoložné a nebudou mít tajné milence.“
(Al-Májda, 5/5)
rozsudok,
„Neženíte sa za pohanské ženy, pokiaľ neuznajú vieru.“
(Al-Baqara, 2/221)
zrušil (zrušil platnost) verš.
Niektorí učenci však neuznávajú zrušenie tohto verša. Podľa nich verš 5. z Kapitoly Al-Májda (5:5) verš 221 z Kapitoly Al-Baqara (2:221) konkretizuje. To znamená, že
Zákaz uzavírání manželství s pohanmi a konzumace jejich obětních zvířat je trvalý.
Ale Všemohoucí Bůh
Výjimka týkající se žen z národů Písma a konzumace jejich porážek
řekl. Saíd ibn Džubajr a Katáde,
„Nežente se za pohanky.“
verš (2:221) z Koránu
obecný,
S ženami z národov Písma
verný verš, který povoluje manželství
(Al-Májda 5:5)
soukromý
to uvedl. Někteří učenci také uvedli, že v verši
že slovo „poháni“ nezahrnuje lidi s knihou (Ehl-i Kitab)
řekl/řekla.
Niektorí učenci,
Manželství s ženami z národů Písma je povoleno, za podmínky, že se obrátí k víře.
Omeř také zakázal manželství s ženami z řad Ahl-i Kitab. Tento zákaz však nevzešel z přesvědčení, že by takové manželství bylo harám (zakázané). Omeř totiž nařídil mužům z řad Saháby, kteří měli ženy z řad Ahl-i Kitab, aby je opustili, a oni tak učinili. Nicméně Huzajfa, který byl ženatý s židovskou ženou, se proti tomu postavil. Řekl Omeřovi,
„Věříš, že je to haram?“
řekl. Prorok Omar,
„Nie, ale mám obavy.“
odpověděl.
Mezi společníky Proroka (s.a.v.) byl kromě Huzajfy také Osman, který byl ženatý s křesťankou Nájilou, dcerou al-Faráfise. Později se tato žena obrátila k islámu.
Omar, Osman, Talha, Hudzejfa, Salman, Džabir,
Je dovolené uzavírat manželství s ženami z řad lidí Písma.
s týmto názoru súhlasia.
Porážka Kestikových knižných národů
Všemohoucí Bůh,
„Zvířata, která byla porážena jménem jiného než Alláha… jsou vám zakázána.“
(Al-Májida, 5/3),
„Zvířat, která byla poražena bez zmínění jména Alláha“
(z ich mäsa)
Nejezte to.
(Al-An’am, 6/121)
Tímto veršem zakázal konzumaci mäsa zvierat, ktoré boli zabité bez zmienky Božieho mena. Podľa týchto veršů nie je povolené konzumovat mäso zabité nevěřícím, pohanom, modloslužebníkem, odpadlíkem, ateistom atď. Ale mäso zabité muslimem a Židom, ktoré boli zabité s Božím menem, je halal (povoleno).
5. verš súry Al-Ma’idah (Královská hostina) uvádza, že je dovolené uzavierať manželství s ženami z národov Písma, a zároveň uvádza, že je dovolené konzumovat jídlo, které zabil národ Písma.
„To, co je vám dovolené jíst, je dovolené i těm, kterým byla dána kniha, a to, co je dovolené jíst jim, je dovolené i vám.“
(Al-Májda, 5/5)
V tomto verši
„taam = jedlo“
i, islámští učenci
„ukradli“
Takto to vysvětlili. S tímto názorem souhlasili Hazrat Ali, Ibn Abbas, Abu Umama, Mujahid, Said ibn Jubair, Iklima, Ata, Hasan, Makhul, Ibrahim Nahai, Suddi, Mukatil ibn Hayyan… V této záležitosti panuje shoda mezi učenci. Všechny islamské školy to považují za dovolené.
V tomto verši
„taam = jídlo“
v
„ukradli“
Tento výklad pramení z toho, že potraviny nemají s náboženstvím nic spoločného. Všetky potraviny sú halal, bez ohľadu na to, komu patria, kto ich vyrába alebo pestuje. Rovnako halal je aj chlieb alebo olivový olej, ktoré sú vyrobené ručnou prácou.
Záver
Islámské náboženství je náboženství univerzální. Bůh vyslal proroka Mohameda (s.a.v.) jako posledního proroka pro celé lidstvo. Po proroku Mohamedu (s.a.v.) už žádný další prorok nepřijde a proto už nebude zjevovat žádná jiná kniha než Korán. Rozpory Koránu, chráněného Bohem, jsou věčné až do konce světa a Korán je božská kniha, která dokonalým způsobem uspokojí všechny náboženské, duchovní a mravní potřeby všech lidí až do konce světa.
Židia, kresťania a prípadne aj iní vyznavači božských kníh, ktorých nazývame „Ahl-i Kitab“, sú v islame považovaní za nevěřící, pretože neuznávajú proroka Mohameda (s.a.v.) a Korán. Bůh jasně stanovil, že kresťania, kteří považují Ježíše za Boha a věří v Trojici, jsou rozhodně nevěřící. Vyzývá je, aby se vzdali víry v Trojici a v to, že Ježíš je Bůh, a aby věřili v jednoboha, v proroctví Mohameda (s.a.v.) a v verše Koránu.
Na rozdiel od univerzálneho náboženstva islamu, ktoré neumožňuje muslimom vstupovať do manželstva s nevěřícími a pohanmi ani konzumovat jídlo, které poráželi nevěřící a pohané,
, dovolenie, aby sa muži z komunity Ehl-i Kitab mohli ženiť s ich ženami a aby jedli zvířata, která Ehl-i Kitab porazili
Spočívá to v odlišování lidí s knihou od ostatních a v udělování výsad lidem s knihou.
To, že islám udeľuje výsady držitelom Písma, nám ukazuje, že držitelia Písma sú v odlišnej pozícii než ateisti, bezbožníci, komunisti, materialisti, mazdáisti, uctievatelia modiel a tí, čo uctievajú rôzne živé a neživé bytosti.
-To ví jen Bůh-
Ich místo v onom světě bude také odlišné. Neboť tak, jak je nebe vrstvené, je i peklo vrstvené. Nevěřící budou umístěni do pekelných vrstev úměrně jejich nevěře. Například pokrytci budou umístěni do nejnižší vrstvy pekla.
Islám tak na jedné straně usiloval o zlepšení vztahů s lidmi z knihy (Ehl-i Kitab), kteří, i když se mýlili, měli alespoň nějaké povědomí o náboženství a víře, v kontrastu k těm, kteří neznají žádné náboženství ani víru, a snažil se je přivést k islámu, a na druhé straně to pro muslimy znamenalo usnadnění.
V našich časech je to pro mnohé muslimy, kteří z různých důvodů cestují do zemí Ahl-i Kitab, jakési povolení, usnadnění.
Ti, kteří jsou nuceni pobývat v těchto zemích po mnoho let, se mohou této výjimky v islámu využít, aby se ochránili před smilstvem a zároveň mohli konzumovat běžné potraviny.
Zdroje:
– Elmalılı Muhammed Hamdi Yazır, Jazyk Koránu, náboženství pravdy, Istanbul, bez data vydání. Çelik-Şura Neşr. I, 307-311, II, 70.
– Ömer Nasûhi Bilmen, Slovník islámského práva a terminologie fikhu, Istanbul, 1968, Bilmen Yay., II, 105.
– Kamil Miras, Sahihi-i Buhârî Muhtasarı Tecrid-i Sarih Terceme ve Şerhi. Ankara. 1972, Diyanet Yay., XI, 282-283.
– Zuhayli, Encyklopedie islámské jurisprudence, přeložili Ahmet Efe a kol., Istanbul, 1992, Risale Yay, IX. 121-126.
Serahsi, Mebsût, Bejrút, bez uvedení roku vydania, 2. vydanie, Dâru’l-Marıte. V. 45-50.
– Ibn Abidin, Redd al-Muhtar, překlad Ahmet Davudoğlu, Istanbul, 1983, Şamil Yay., V. 337-339.
– Ibn Kudáma, Muğnî, Rijád, 1401/1981, VI, 580-591.
Ibn Hazm, Muhallâ, Thk. Ahmed Muh. Šakir, Káhira, ts.. Dâru’t-Türâs, IX, 445-454.
– Abdurrahman Cezîrî, Kniha fikhu čtyřech madhhabů, Istanbul, 1986, Bahar Yay., V. 132-134, III. 42-43.
– Kásaní, Bedáiu’s-Sanái, Bejrút, 1384/1974. V 46; Abdülkerim Zeydan, II. 272, V. 45-46.
– Kurtubí, Câmi‘ (Tefsir), Káhira, 1387/1967, VI. 76.
– Ibrahim Canan, Kütüb-i Sitte Muhtasarı Terceme ve Şerhi, Ankara 1988. Akçağ Yay., VII, 228.
– Více informací a zdrojů naleznete u Dr. Mehmeta Buluta, Ehl-i Kitap z hlediska víry, Yeni Ümit, čísla 30, 31, 32.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
