Vážení bratři a sestry,
Muhyiddin Šejhzáde, jeden z komentátorů díla Bajdávího, k tomuto nařízení říká:
Bůh vdechl člověku ze svého ducha, to znamená, že mu dal část svých vlastností. Dostavení těchto vlastností nám slouží k poznání Boha. Znalost, vůle a moc, které nám byly dány, jsou některé z těchto vlastností. Při jakémkoli jednání, při tvorbě čehokoli, tyto vlastnosti používáme. Například, abychom napsali písmeno A, musíme tyto vlastnosti mít. Kdybychom nevěděli, nemohli bychom psát; kdybychom neměli moc, nemohli bychom psát, i kdybychom věděli; a i kdybychom měli moc, kdybychom nechtěli, nepsali bychom. Aby nedošlo k omylu v analogii, existence každé bytosti je realizována projevem těchto tří božských vlastností. Proto je otázka „kdyby“ nesmyslná. Kdyby Bůh nevěděl, nechtěl, neměl moc, k takovému stvoření by nedošlo, vše by zůstalo v temnotách nebytí, nebo lépe řečeno…
Božská moc, která věcem dává existenci z ničeho, je sama o sobě neznámá, ale její díla jsou zřejmá. To znamená, že neznáme povahu této moci, ale její díla neustále vidíme jak ve svém nitru, tak ve vnějším světě. V výkladu verše Atá, jeden z předních učitelů doby Tábí’in, říká:
To znamená, že to, co nazýváme přírodními zákony, není ve skutečnosti nic jiného než projev Boží moci. Bůh s pomocí těchto zákonů vykonává své skutky ve světě.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
