– Mohli byste to podrobně vysvětlit pomocí veršů z Koránu a hadísů?
– Jaké tresty potrestání čekají ty, kteří neplatí almužnu?
– Co přijde o?
– Existuje mnoho bohatých lidí, kteří se přesto, že jsou muslimy, neříkají almužnu (zákát). Co se dá udělat, aby se jim zabránilo v tomto hříchu?
Vážení bratři a sestry,
Jaký je člověk v naší době podivný;
Říká, že je muslim a že přijímá islám, ale nesplňuje jeho základní povinnosti, jako je modlitba, almužna, pouť do Mekky a někteří dokonce ani nepostí. Splňuje pouze první povinnost, a to vyznání víry…
Bohužiaľ, dnešní moslimovia opustili dávku almužny (zakát) a pošlihtili práva chudých. Neuvědomují si, jak velkého hříchu se dopouštějí a jakého trestu se jim dostane. V této odpovědi vysvětlíme, jak velkým hříchem je nedávání zakátu a jak těžký trest na něj čeká v posmrtném životě. Doufáme, že to přispěje k pokání těch, kteří zakát nedávají, a k jeho následnému poskytnutí, čímž si získáme přízeň našeho Pána.
Majetok, z ktorého sa neplatí almužna, bude potrestaný.
V 34. verši súry At-Tawbah se říká:
„A čo sa týka tých, čo hromadia zlato a stribro a nevenujú ich na cestu Alláhovu – oznámte im muky pekla! V ten deň sa nimi rozžeraví oheň pekla a nimi sa im označí čela, boky a chrbty. A bude sa im hovoriť: Toto je to, čo ste si hromadili. Ochutnajte, čo ste si hromadili.“
V posvátném verši
„shromažďovat“
kterému jsme přisoudili význam
„kenz“
O tomto slově, Hz. Ömer řekl:
„Toto je majetek, z ktorého nebola odvádzaná almužna.“
říká. Stejný názor sdíleli také Ibn Abbas, Abdullah Ibn Umar, Hadrat Džabír a Hadrat Abu Hurajra. A všichni ostatní učenci také…
„kenz“
Všetci se shodli na tom, že slovo označuje majetek, za ktorý nebola zaplatená almužna (zákát).
Podľa toho je význam verše následující:
Ti, kteří hromadí zlato a stříbro a neplatí za ně zekát.
Vskutku, těmto oznamte muka, která je čekají! V ten den budou v pekelném ohni jejich těla rozpálená a jejich čela, boky a záda budou označené. A bude jim řečeno: To je majetek, který jste hromadili a neplatili jste z něj almužnu. Ochutnejte nyní trest za to, že jste neplatili almužnu.
Bylo řečeno, že
„Kto miluje něco a upřednostňuje to pred poslušností Bohu, bude tím potrestán.“
Tito, kteří neplatí almužnu, budou potrestáni právě proto, že upřednostnili lásku k majetku před láskou k Bohu. Protože milovali majetek a opustili Boha, jejich trest bude spočívat v majetku. Jejich těla budou popálená zlatem a stříbrem rožhavenými v pekelném ohni.
V hadísu, který předal Abu Hurajra, prorok Mohamed (s.a.v.) řekl:
„Pro toho, kdo má zlato a stříbro a neplatí za ně almužnu, se na den zmrtvýchvstání připraví ohnivé desky. A to zlato a stříbro, za které neplatil almužnu, se na nich rozpálí a spálí mu jimi boky, čelo a záda. A jakmile desky vychladnou, znovu se rozpálí a vrátí se mu na nich, a to v den, jehož délka je padesát tisíc let. A tak to bude, dokud neproběhne soud mezi lidmi. Poté buď půjde do ráje, nebo do pekla.“
[Muslim, Zekât, 24, (987); Ahmad ibn Hanbal, Musnad, II, 262]
A teď, ty, kdo neplatíš almužnu!
Viděl jsi verš Koránu a hadís. Nezděsí tě snad Boží trest? Nebo máš sílu mu čelit? Jaký bude tvůj stav v den, kdy tě budou v pekelném ohni spalovat roztaveným zlatem a stříbrem?
Vždyť přece rozumíš z veršů Koránu a hadísů, že neplatit almužnu je u Alláha…
Jaký to je hrozný hřích!
a přivolávající Boží hněv
To je ale vzpoura!
Přijď, pokání se za tento hřích, než bude příliš pozdě, a s radostí odpusť almužnu z majetku, který ti Bůh dal. Jinak bude tvé pohoštění v posmrtném životě tak velké, že si to ani nedokážeš představit!
A vězď, že:
Získat majetek je těžké, ale co teprve ho udržet.
jeho ochrana je ještě obtížnější.
Z tohoto důvodu je člověk, který se nechová rozvážně, celý život uvězněn mezi snahou získat majetek a snahou ho chránit, a je tím rozdrcen.
Protože člověk je jen majetekem
může využít jen nepatrné části.
Nakonec ho však musí s lítostí opustit svou smrtí. To je zjevná škoda.
Z týchto dôvodov odstraňuj lásku k majetku zo svojho srdca a namiesto nej tam vlož lásku k Bohu!
Od Alího je přeneseno následující:
„A těm, kteří hromadí zlato a stříbro a neplatí za ně na cestě k Alláhovi, oznamte bolestivý trest…“
Když byl verš z Koránu zjeven, Prorok Mohamed (s.a.v.) ho třikrát pronesl:
„Zlaté mince nechť zahynú, strieborné mince nechť zahynú.“
(Ahmad, Musnad, 5/366)
řekl. To se zdálo být těžké pro společníky Proroka a oni řekli:
„Který tovar si máme pořídit?“
takto promluvili. Prorok Mohamed:
„Naučím se to pro vás.“
řekl/a;
„Ó, posel Boží, tvoji společníci to jistě považují za těžké, a proto se ptají, jaký majetek by měli získat.“
řekl. Na to posel Boží řekl:
„Jazyk, který vzpomíná na Boha, srdce, které je vděčné, a manžel/manželka, který/která pomáhá jednomu z vás v jeho/jejím náboženství.“
(Ibn Máďa, Nikah, 27; Tirmidží, Tafsír, 9/9)
To je skutečný majetek:
Jazyk, který vzpomíná na Boha, srdce, které je vděčné, a manžel/manželka, která/který pomáhá na Boží cestě…
Ó, nešťastný, který si zamiloval zlato a stříbro a ani jim neplatí almužnu! Jak velmi si neuvědomuješ skutečný majetek.
Prišiel si na cestu k hrobu, ale srdce si přilepil k majetku, ktorý tě tam nepojde doprovodit.
, z obavy, že ti něco ubude, nemůžeš ani platit almužnu. Věz, že
Skutočný majetok je ten, který ti bude dělat společnost v hrobě a na cestě do posmrtného života.
Jedno je to, co je správné. Druhé je zábava a hry. Ty jsi se ponořil do zábavy a her a zapomněl na smrt a posmrtný život. Myslíš si, že se tě nikdo nebude ptát na almužnu, kterou jsi nedal. Jak moc se mýlíš!
Uvědomíš si to, až tě smrt dostihne.
Ak máš rozum, tak přidej, kajaj se a pros Boha o odpuštění, a odpusť si dluhy, které jsi odložil, jako je například zaplacení almužny…
Majetok, z ktorého nebola odvádzaná almužna, sa na súdný den obtočí kolem krku majiteľa.
V 180. verši súry Al-Imrán se říká:
„Ať se ti, kdo šetří s tím, co jim Bůh z laskavosti dal, nemyslí, že je to pro ně dobro; nýbrž je to pro ně zlo. To, co šetřili, jim bude v den zmrtvýchvstání obtočeno kolem krku. Bůh je dědicem nebes a země. Bůh ví, co děláte.“
Ó, ten, kdo neplatí almužnu! Přečetl jsi si, co říká tento verš? Říká: Ti, kdo šetří s almužnou z majetku, které jim dal Bůh, a myslí si, že tento majetek je pro ně dobrý, ať si neuvědomují, že tento majetek je pro ně ve skutečnosti zlem.
Majetok, z ktorého neplatili almužnu a boli chamtiví, im v deň zmrtvýchvstania obloží krk.
(Tirmizí, Výklad Koránu 4; Ibn Máďa, Zákát 2)
Nezabrzdila tě snad tato výhrůžka v Koránu?
Jaký bude tvůj stav v ten den, kdy se ti to, co dnes šetříš, stáhne kolem krku!
V hadísi šerífu, který předal Abu Hurajra, se říká:
„Kdo Boh dá majetok a ten majetok neplatí zekát, ten majetok sa na súdný den zmení na jedovatého hada. Na tom hadovi sú dva bodky nad očami. Tento divý had sa na súdný den položí majiteľovi majetku na krk. Potom had chňapne majiteľovi do brady z oboch strán a povie: ‚Ja som tvoj majetok, ten, jehož zekát si neplatil.’“
(Búhárí, Zekát 3)
Ó, ten, kdo neplatí almužnu! Dnes
Majetok, na kterém jsi šetřil, se v den soudu promění v jedovatého hada a obklopí tě svými plícemi, aby tě sevřel za bradu.
Řekni mi teď, stálo to za to? A dá se tohle utrpení vydržet?
Bůh od tebe žádá čtyřicátinu z majetku, který ti dal, jako právo jeho služebníků. Vždyť on je přece skutečným vlastníkem toho majetku, ne? Kdyby chtěl, mohl by si vzít celý majetek, a ne jen čtyřicátinu, a přesto bychom…
„Lejbek“
Neměli bychom poslušně posluhovat naší Páně přikázání? Jsme jen správci svěřeneho majetku. Přijď, svěř svému Pánu čtyřicetinu z majetku, který ti byl svěřeno. Aby ti byl dán v okamžiku, kdy ho nejvíce budeš potřebovat.
Abu Zar (a.s.) říká: Přišel jsem k Poslanci Božímu (s.a.v.). Seděl ve stínu Kaaby. Když mě uviděl, obrátil se ke mně a řekl:
„Při Bohu, Pána Kaaby, oni jsou ti, kteří jsou na ztracené cestě.“
řekl. Řekl jsem si:
„Ach, bože, stáhli něco o mně?“
s tím, že;
„Obětuji ti své rodiče, kdo jsou oni, ó Poslání Boží!“
řekl jsem. A on mi odpověděl:
„Vy, kteří máte mnoho majetku! Jste-li výjimkou ti, kteří svůj majetek rozdávají na dobročinné účely a chudým a potřebným, ať už na pravé, či levé straně…“
A potom pokračoval:
„Priznávám sa k Bohu, v ktorého rukou je moc, že ten, kto neplatí zekát za své velblúdy a dobytek, bude na súdný den přivedený a tie zvieratá, lepšie a tučnejšie, ho budou šlapat nohami a rohmi. A ak dobytek a velblúdy jednou prešli cez toho človeka, začnú ho znovu šlapat a rohmi ho bodat. A tak to bude pokračovať, kým sa s ľuďmi neudeľuje účet.“
(Búhárí, Zekát 3; Ibn Máďa, Zekát 2)
Slyšel jsi, ó člověče, který máš ovce a skot a neplatíš za ně zekát! Zvířata, za která jsi dnes neplatil zekát ze skromnosti, ti zítra na den soudu…
Přes tebe přeježdí, tebe sežene a rozmaže.
Zamysli sa teraz svedomím, stojí to za to? O čo ide, že si tak chamtivý? Ak máš trochu rozumu, bojíš sa trestu od svojho Pána a očistíš svoj majetok tým, že vypočítaš a odovzdáš neodvedené almužny.
Zekát je právo, ten, kdo toto právo dodrží, bude spasen.
V prvých štyroch veršoch súry Al-Mu’minun se nachází toto:
„Veru, věřící dosáhli spásy. Ti, kteří jsou v modlitbách pokorní. Odvrací se od prázdných řečí. A dávají almužnu…“
Vidíš, ó, ten, kdo neplatí almužnu! Ti, kdo jsou spaseni, jsou ti, kdo modlí, kdo se vyhýbají prázdným řečem a kdo dávají almužnu. Jak se můžeš stát jedním z těch spasených, když neplatíš almužnu a nemodlíš se?
A podívejte se, co o tom říká náš Bůh v Koránu:
„Sú muži, ktorých ani obchod, ani obchodné cesty neodradia od spomínania na Boha, od modlitby a od platenia almužny.“
(Nur, 24/36)
Slyšel jsi, ó, ten, kdo neplatí almužnu! Bůh chválí některé lidi a říká: „Jak krásní jsou ti lidé, kteří vzpomínají na Boha, modlí se a dávají almužnu! Žádný obchod ani obchodní záležitosti je neodvrátí od těchto modliteb.“ Co tě tedy odvádí od modlitby, vzpomínání na Boha a dávání almužny? Nemáš vůbec v úmyslu patřit mezi ty, o kterých Bůh mluví s chválou?
Abu Darad v dopise, který napsal Salmanovi Farisimu, říká: Ó bratře!
Vyhýbej se shromažďování světských statků, za které se nedá vyjádřit vděčnost.
Neboť jsem slyšel, jak prorok Mohamed řekl:
„Majetkový majitel, ktorý bol poslušný Bohu v tom, čo mu bolo dané, bude privedený na den zmieru. Jeho majetok bude položený před ním. A kdykoli ho siluétový most bude chvějovat, jeho majetok mu řekne: ‚Pokračuj ve své cestě.’“
(Neboj se),
protože jsi splatil Alláhův dluh, který ve mně spočíval.‘ Poté je přiveden ten, kdo neposlouchal Alláha v otázce majetku (tj. neplatil almužnu), a jeho majetek je naložen na jeho ramena. A kdykoli ho most (Sirát) zaváhá, jeho majetek mu řekne: ‚Bohužel tobě, proč jsi nesplatil Alláhův dluh, který ve mně spočíval!‘ A tento stav trvá, dokud si ten člověk nepolepší a neprozře.
(Bajakí, Šu’ab al-Ímán)
Ó, ten, kdo neplatí almužnu! Co si přeješ: aby se tvůj majetek s tebou vlnil na mostě (Sirát) při jeho chvění?
„Neboj se, pokračuj, ty jsi mi dal almužnu, ty jsi mi splatil můj dluh.“
má říct, nebo:
„Bohužiaľ, ty mi nedal almužnu, neplatíš mi, čo Boh ode mňa má.“
Co by měl říct? Co chceš? Věz, že toho dosáhneš, co chceš. Co chceš dosáhnout v ten den, na tom dnes pracuj, volba je na tobě…
V hadíse, který předal Hadrat Enes (ra), prorok Mohamed (s.a.v.) řekl: „Boháčům bude zle v den zmrtvýchvstání kvůli chudým! Protože oni budou říkat:“
„Ó, náš Pane! Títo bohatí nám urobili krivdu. Neodplatili nám to, čo nám od nich patřilo a čo nám na nich nařadil.“
A Bůh, Ten Nejvyšší, řekne:
„Pri mojej slávě a majestátnosti, přiblížím vás (do nebe) a od nich vás odloučím.“
Potom prorok Mohamed (s.a.v.) přečetl tento verš:
„V ich majetku má určité právo žobrák a chudobný.“
(Meâric, 70/25-25) (Taberání, el-Mü’cemü-s sagîr a el-Mü’cemü-l evsat)
Slyšel jsi hadís. Jakou výmluvu předložíš v den zmrtvýchvstání, když se na tebe budou stěžovat chudí a ti, kteří mají nárok na almužnu? A čím se utěšíš, když tě Bůh přiblíží k nim k nebi a tebe od nebe vzdálí? Věz, že ten, kdo se vzdaluje od nebe, se blíží k peklu. Nebojíš se přiblížení k peklu? A stojí to za to kvůli malému světskému majetku?
Vezmi si k srdcu aj tieto hadisy. Možno tě tyto hadisy zachrání před hříchem, že jsi neplatil almužnu:
„Modlitbu a almužnu spojte, neboť Alláh nepřijme modlitbu muže, který neplatí almužnu, dokud je nespojí. Alláh je totiž spojil, a vy je nyní nerozdělujte.“
(Dajlamí, Firdaus 5/133 č. 7725, Kenzu’l-Ummal č. 15788)
„V den konce světa se Bůh neosvědčí k těm, kteří neplatí almužnu, jedí majetek sirotků, praktikují kouzla a podvádějí.“
(Podal ho Abu Suraj al-Huzai. Zaznamenal ho Dajlami v Muṣnad al-Firdaus.)
„Když lidé neplatí almužnu, Bůh jim jistě způsobí hladomor.“
(Podal ho Burejda. Tabarání, al-Mu’džam al-Awsat; Dajlami, 1/330-331)
„Vlastník pokladu má právo na poklad“
(tj. jeho almužnu)
Ak mu ho nedá, v súdný den sa jeho poklad zmení na draka s holou hlavou, ktorý ho bude prenasledovať s otevřenými ústy. Keď sa k nemu priblíží, on pred ním utečie a drak za ním zavolá: „Pojď a vezmi si svoj skrytý poklad! Ja ho nepotrebujem!“ Keď si uvedomí, že mu to nepomôže, strčí ruku do jeho úst. A drak mu ruku roztrhá, ako by roztrhal palmové pletivo.“
(Muslim, Zekat 27-28)
Můžeme citovat ještě mnoho dalších hadísů. Ale pro toho, kdo má podíl na vedení, je v této záležitosti tolik dost. Pokud máš rozum a tvé srdce není mrtvé, poučíš se z těchto hadísů a činíšce pokání a dáš almužnu. Ať nám i tobě Bůh dopřeje dokonalé vedení. Amen!
Všechno patří Alláhovi, kdo neplatí almužnu, o to přijde.
V 141. veršovém verši súry Al-An’am se říká:
„On je ten, kdo stvořil vinice a zahrady, s vinnou révou i bez ní, různé druhy plodů a datle, olivovníky a granátová jablka, podobné i odlišné. Jezte z jejich plodů, když dozrají, a v den sklizně jim patří jejich právo.“
(tj. jeho almužnu)
Dávajte, ale neplýtvejte. Lebo On nemá rád plýtvavé.“
Tento verš připomínáme i našim bratrům farmářům, kteří neplatí almužnu ze svých úrod. Poslouchejte, farmáři, kteří neplatíte almužnu, co říká náš Bůh! Říká:
Ja som ten, kto stvoril vinice, záhrady a všetky plodiny, čo rastú na vašich polích, v rôznych príchutiach a tvaroch.
Takže ty nejsi majitelem pozemku. Kdybych nechtěl, na tvém poli by nevzešla ani jediná rostlina, ani by na něm dozrálo jediné ovoce.
Ano, tak je to:
Zemina, na ktorej rastlina rastie, je jeho; slunce, ktoré rastlina potrebuje na rast, je jeho; voda je jeho; vzduch je jeho, všetko je jeho…
Vzhledem k tomu, že je tomu tak, v následující verši Koránu se říká:
„V deň úrody odovzdajte almužnu.“
Jak se mu můžeš vzepřít a jak můžeš být skoupý na majetek, který ti byl darován, když je všechno jeho?
Nezvažuješ snad, že tvůj produkt může být zničen povodněmi, suchy a bouřemi, které ho postihnou?
Možná se mu to stalo proto, že neplatil almužnu.
Bůh shromažďuje a najednou ti vezme ty almužny, které jsi neplatil.
Pojď, ty, který dáváš almužnu, dej ji s radostí ve svém srdci.
Daj, aby
Aby se ti zboží očistilo, obohatilo a aby ti to bylo započítáno jako dobrý skutek.
Nie, ak nedáš a majetkový zekát ti bude odobratý nešťastím, tak v tom nie je žiadna odmena ani požehnanie, ale len hnev tvojho Pána.
Chceme také oslovit naše sestry, které mají zlato a stříbro a neplatí za ně zekát. Sestřám, které neplatí zekát za náramky a zlato, které nosí, připomínáme následující hadísy:
Amr ibn Šuajb (r.a.) vypráví: Přišla k Prorokovi (s.a.v.) žena se svou dcerou. Dcera měla na rukou dva silné zlaté náramky. Prorok (s.a.v.) se zeptal:
„Už jsi na to dal almužnu?“
Dívka:
„Nie.“
řekl. Na to prorok Mohamed řekl:
„Chceš, aby ti na konci časů Bůh z toho udělal dva náramky z ohně a nasadil ti je na ruce?“
Na to žena okamžite sundala náramky, položila je před Proroka Mohameda (s.a.v.) a řekla:
„Tohoto patří Alláhovi a Jeho poslu.“
(Abu Dawud, Zakat 9; Nasai, Zakat 1-2)
Ďalší hadís, rovnako znesený z hadísov Hz. Aišy, znie takto: Posol Aláhův (s.a.v.) vstúpil ku mne. Keď uviděl na mojich rukách dva velké strieborné prstene bez kameňov, spýtal sa:
„Co je to, Aišo?“
Řekl jsem:
„Ó, Posláníku Boží! Nasadila jsem si je, abych se pro tebe ozdobila.“
On řekl:
„Platíš na to zekát?“
Já:
„Nie.“
řekl jsem. Na to on (a.s.m.) řekl:
„Tohle ti stačí jako palivo!“
(Abu Dawud, Zakat 4)
Slyšela jsi, sestro, která neplatíš zekát ze svého zlata a stříbra! Jaký bude tvůj osud, když se neomluješ a neplatíš zekát? Ty náramky, které jsi si tak chamtivě nechala, budou z ohně a budou ti nasazené na ruce. Dokážeš snést, aby ti byly na ruce nasazené ohnivé náramky?
Nebo myslíš, že navždy zůstaneš na tomto světě? Že nezemřeš a nebudou tě soudit? Že se tě nikdo nezeptá na hříchy, které jsi spáchal, a na almužny, které jsi nedal… Myslíš si to? Pokud si to myslíš, naslouchej hlasům hrobů, do kterých jsi pohřbil svou matku, otce a své blízké, a naslouchej Koránu; poslouchej, co říkají. Oni říkají:
Umřeš, půjdeš do země, opustíš tento svět sám, bez všeho, co jsi miloval a co jsi měl…
Ak nepočuješ tieto slová z hrobov a z veršů Koránu, čo ti máme povedať my? Aké rady ti pomôžu? Aké poučenie pomôže tomu, kto sa nepoučí z moci smrti? Aké slovo pomôže tomu, kto sa nedotkne slova svojho proroka? Čo povedať tomu, kto verí v Korán a pozná jeho prikázania, ale bezostýchne ich porušuje… My sme len na pripomenutie, vedenie a úspech je od Alláha.
Těmito svými prohlášeními chceme varovat sebe i naše muslimské bratry a sestry a zachránit je před Božím hněvem. A tím si žádáme pouze a výhradně přízeň našeho Pána. Nemáme žádný jiný cíl ani záměr. Naše jediné přání je, aby nám Pán Bůh na den soudu řekl:
„Vždyť jsem vám dal vědomosti. Proč jste mé služebníky nevarovali?“
ať nám to neodpíše a ať je s námi spokojený.
Vďaka úcte k veršům Koránu a hadísům zmíněným v tomto díle, kéž nás i vás náš Bůh odpustí. Amen.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
