– Některá zvířata jíme, na některá jezdíme, a pak jsou tu zvířata, která udržují rovnováhu přírody. Ale jsou tu i opice, kočky, psi a další zvířata, a já jsem nedokázal pochopit, proč existují ve vesmíru. Mohli byste mi s tím pomoci?
Vážení bratři a sestry,
Není možné přesně znát účel stvoření zvířat. Bůh totiž stvořil každou bytost s mnoha moudrými záměry a účely. My známe pouze ty aspekty, které se nás týkají, a víme, zda jsou pro nás prospěšné, či škodlivé. Ale jejich skutečný účel stvoření není jen v tom.
Především Bůh pozoruje své umění na těchto bytostech. Poté andělé a další duchovní bytosti sledují zázraky stvoření v těchto zvířatech.
Ľudia žijú v tesnej blízkosti zvierat, ako sú mačky a psy, o ktorých ste hovorili, a vidíme, že nám prinášajú mnoho užitočných benefitov.
Například,
psích
Predovšetkým sú mimoriadne dôležité pre ochranu domov, pracovísk a zvierat. Sú nepostrádateľnými strážcami pre pastierov aj majitelia domácností. Zároveň sú to mimoriadne oddané a verné zvieratá.
Mačky
Není o nic horší než oni. Právě kočkám svěřil Bůh největší ochranu před myšmi, které způsobují velké škody, zejména na potravinách v domácnostech. Je věrným strážcem domu.
Každé zvíře navíc neustále vzývá Alláha a vzdává mu díky svým vlastním jazykem. Je to potvrzeno veršem, který říká, že tato zvířata, stejně jako ostatní, vzývají Alláha, chválí ho a oslavují ho.
(pozri Isrāʾ, 17/44)
Dá se říci, že kočka má v tomto ohledu zvláštní postavení. Bediuzzaman Said Nursi říká, že kočičí vrčení je v jistém smyslu
„Ó, milosrdný, ó, milosrdný…“
říká, že to znamená:
„…Dokonce jsem se jednou podíval na kočky.“
Jedli, hrali si a šli spát, a to sami. Až teď mě to napadlo:
‚Jak se může těmto bezcenným monstrům říkat posvátné?‘
Pak jsem se večer šel ulehnout. A viděl jsem, že přišla jedna z těch koček, opřela se o můj polštář a přiložila mi tlamu k uchu. Jasně a zřetelně.
‚Ó, Ten, který je milosrdný, Ó, Ten, který je milosrdný, Ó, Ten, který je milosrdný, Ó, Ten, který je milosrdný‘
tím mi vlastne v mene celého spolku odmítl a s razancí odmítl námitku a urážku, která mě napadla. Až teď mě to napadlo:
„Je toto šeptání určené pouze pro tuto osobu, nebo je obecné pro celou skupinu? A je slyšení omezeno pouze na takového nespravedlivého protestujícího jako já, nebo by ho mohl slyšet každý, kdyby věnoval pozornost?“
Potom jsem ráno poslouchal jiné kočky. I když ne tak jasně, ale v různém stupni opakují stejnou modlitbu. Na začátku jejich vrčení za nimi…
‚Ó, Ten, který je milosrdný‘
Je to známé. Stále více se ozývají jejich vrčení, mručení, stejné
‚Ó, Ten, který je milosrdný‘
Stane se z něj bezvýrazné, ale ladné, smutné vzpomínání. Zavře ústa, krásné
‚Ó, Ten, který je milosrdný‘
to přitáhne. Vyprávěl jsem to svým bratřím, kteří ke mně přišli. I oni si toho všimli.
‚Slyšíme to na jedné úrovni.‘
řekli. Pak mi to došlo:
‚Kde je teda ten důvod, proč se toto jméno takto používá? A proč se zmiňuje lidským jazykem, a ne jazykem zvířat?‘
Vzniklo ve mně v srdci: Protože tato zvířata jsou jako děti, velmi citlivá a něžná a jsou to lidem blízkí přátelé, velmi potřebují laskavost a soucit. Když je pohladíte a uvidí, že se jim líbí, co se jim děje, jako vděčnost za tuto laskavost, opustí příčiny, které je vedly k tomu, a zůstanou sami…
Stvořitel milosrdný
‚hozná milost v jeho světě oznamuje a varuje lidi, kteří jsou ve spánku nepozornosti, a
‚Ó, Ten, který je milosrdný‘
svým výkřikem: „Od koho očekávat pomoc a od koho milosrdenství?“ varují zastánce příčin.“
(pozri: Výroky, str. 334)
Opice
Je to také najväčší príklad pre poučenie ľudí, že žije v rodine. Ľudia by mali ďakovať Bohu, že neboli stvorení v podobe opice.
V podstatě je každé stvoření na Zemi jako samostatná květina. Květiny stvořené s různými barvami, tvary a vůněmi. Například růže je květina, slavík je jiná květina, vrabec je další květina, včela a moucha jsou zase jiné květiny, a všechny jsou stvořeny se svými specifickými vlastnostmi a pro mnoho účelů a prospěchů.
Tyto bytosti v rajské zahradě na Zemi, svými jazyky chválí a vzývají Stvořitele, a tak proměnily tento svět v místo modlitby. Andělé, kteří vidí jejich modlitby, plnění jejich úkolů a smysl jejich stvoření, s obdivem na ně hledí a také chválí a vzývají svého Stvořitele.
Práve takto by sme mali vnímať bytosti vo vesmíre,
Je třeba s úctou pozorovat, že každý z nich, kromě mnoha dalších úkolů, je důležitým členem tohoto kruhu vzpomínání na Boha. Protože rozum a myšlenky v člověku byly dány k zamyšlení nad těmito květinovými zahradami a k vzpomínání na Boha, když se na ně dívá.
Neboť se nemáme soustředit na malé činnosti, které každé zvíře vykonává. Jejich největším životním smyslem je být odrazem Božích jmen a ozdravit vesmír tím, že se stanou součástí tohoto kruhu vzpomínání.
Nejvíce lítosthodné je, že zatímco všechny hory, kameny, zahrady a vinice, louky a růžové zahrady chválí a oslavují Alláha, existují lidé, kteří o tom neví a neznají Alláha a neposlouchají ho.
Existuje mnoho lidí, kteří zkoumají účel stvoření zvířat a rostlin, ale zapomínají na svůj vlastní účel stvoření.
Kdo je toho hodnější lítosti než oni?
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
