Vážení bratři a sestry,
Islámské náboženstvo je proti všetkému zlu a násiliu. Pretože islám sa snaží z človeka urobiť človeka. Dosahuje ho k pravému stupni lidskosti. Preto islám nielenže vydáva príkazy, ktoré vedú človeka k dokonalosti a kráse, ale aj zakazuje činy, ktoré by ho odviedli od cesty k cti a kráse.
Na základe týchto všeobecných zásad môžeme povedať, že urážanie a nadávanie, teda akékoľvek konanie, ktoré uráža a znepokojuje druhých, je hriech a je harám (zakázané). Lebo urážanie moslimov je harám a činí človeka hriešníkom. Aj keby neširovercov bol nevinný a bezchybný, znepokojovať ho je v islame zakázané. Veď náš prorok (s.a.v.) povedal:
„Kdo se dopustí násilí na chráněnci, ten je bezpochyby mým nepřítelem.“
(al-Hindí, Kenzu’l-Ummal, IV / 618; al-Džami’us-Sağír, I / 1210)
Jaký je rozsudek za urážku muslima?
Náš prorok (s.a.v.) řekl:
„Slepit muslima je hřích. Bojovat s ním je nevěřící čin.“
(Muslim, 1/325)
Bezprávné urážení a hanobení muslima je dle všeobecného konsenzu harám (zakázané). Ten, kdo tak činí, je hříšník a jeho trest je kázeň. Protože Bůh učinil muslimy bratry a přikázal usmiřovat ty, kteří jsou v rozporu.
Ten, kdo bezdůvodně bojoval a bojoval s muslimy, podle pravověrných muslimů nepopírá víru. Pokud však věří, že bojovat s muslimy je dovoleno, pak popírá víru. Nicméně, tato otázka je stále sporná.
Podľa Hattabího:
„Neobviňujte se navzájem z nevěry. Pak se začnete navzájem zabíjet, protože si to budete považovat za dovolené.“
říká.
Jaký je rozsudek, když muslim nazve muslima nevěřícím?
Rasulullah (s.a.w.):
„Nikdo by neměl ubližovat svému souvěrci.“
„Ó, nevěřící!“
Ak to tak je, tak jeden z nich se v důsledku tohoto obvinění z nevěřícnství jistě obrátí k nevěřícnství. Pokud je ten člověk takový, jak říká, tak je to skvělé. V opačném případě se jeho slova obrátí proti němu samému.“
řekl. (Muslim 1/319)
„V dôsledku obvinenia z neviery sa jeden z oboch určite obráti k nevíre.“
Význam výpravy znamená, že obvinění z nevíry se vrací zpět k tomu, kdo ho vyslovil, a ten se stává nevěřícím. Pokud totiž ten, kdo někoho označí za nevěřícího, mluví pravdu, pak je ten, koho obvinil, nevěřícím. Pokud však lže, pak se jeho slova vracejí zpět k němu. Nicméně, slova „stává se nevěřícím“ neznamenají, že se odvrací od víry, ale že hřích z tohoto slova se vrací zpět k němu.
Nazývat svého souvěrného nevěřícím může vést k tomu, že se sám stanete nevěřícím. Protože
„Hříchy jsou předznamenáním nevěřícnství.“
říkají. Obává se, že ten, kdo toto slovo používá, se dopustí rouhání. Proto by se nemělo říkat žádnému věřícímu, že je nevěřící.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
