– Na vašich stránkách som našiel dva protichodné stanoviská. V jednom sa píše, že v prípade, že muž spácha cudzoložstvo so svojou manželkou a je zabitý, je nutné vykonanie pomsty, v druhom sa však píše, že je to dovolené a pomsta nie je nutná. Ktoré je správne? Prečo uvádzate protichodné informácie? Čomu máme veriť?
– A prosím, neposílejte mě na jiné otázky, přečetl jsem si na vašich stránkách všechny otázky k tomuto tématu. Přečetl jsem si i téma Lian. Dokonce mi jeden přítel řekl, že v tom případě by si každý mohl zabil svou manželku, proč je potřeba 4 svědky a že tresty by měly ukládat státní orgány, a to velmi správně. Od vás jsem na to nedostal uspokojivou odpověď.
– Vy říkáte, že je potřeba svědek a že zabíjení není dovoleno, ale v dolní části téže fatwy se píše, že čtyři imámi čtyř škol právních názorů považovali zabíjení za dovolené. Ptám se na tento rozpor.
– Není dovoleno, aby se někdo, kdo s jistotou ví, že jeho manželka nebo dcera žije nemravně, pokusil ji zabít nebo nechat zabít. K prorokovi (s.a.v.) přišel jeden muž a zeptal se ho v podstatě na toto:
„Co byste řekl, kdybych přišel domů a znenadání by se mi ukázalo, že má žena spíše s jiným mužem, a já toho muže zabiji?“ „Požaduji čtyři muži svědci.“ „A co když je nenajdu?“ „Pak ti budu mstít.“
– Pokud muž vejde do svého domu a zastihne svou manželku nebo ženu, s níž je v intimním vztahu, při smilstvu s mužem a zabije ho, je to pro něj dovoleno a není na něj nutné vykonávat odvetu.
(ed-Dürrü’l-Muhtâr, III, 197, V, 397.)
– Tento názor zastávajú aj Hanbalité, Šáfi’ité a Malíkité.
(al-Muğnī, VIII, 332; al-Muhażżab, II, 225; aš-Šarhu’l-Kabīr, IV, 357.)
– Ak žena spáchala cudzoložstvo z vlastního rozhodnutia, manžel ju aj jej milenca môže, podľa Hanífského a Hanbalského právného smeru, zabiť.
Vážení bratři a sestry,
Především je třeba říci, že pokud muž uvidí svou manželku, jak spáchá cizoložství, a v tomto okamžiku ji i toho, s kým spáchala cizoložství, zabije, má to dva aspekty: jeden z hlediska posmrtného soudu a druhý z hlediska světského soudu.
Boh vie, kto má v posmrtnom živote pravdu, a kto nie. Ak má pravdu, nebude v posmrtnom živote zodpovedný a nebude musieť čeliť posmrtnému súdu. Ak má nepravdu, bude musieť čeliť posmrtnému súdu a trestu.
Z pohledu světského práva však musí ten, kdo zabije svou manželku při cizoložství, toto prokázat, jinak mu hrozí trest smrti (za vraždu).
Rozsudky šaríaty se vydávají na základě vnějšího projevování věcí.
Rozhodnutie o tom, či je osoba vinná, či nie, sa vynáša na základe toho, či má pravdu, a či existujú svedkovia, a v závislosti od toho sa uplatňuje rozsudok.
V závislosti od toho, zda dotyčný dokáže dokázat, že svou manželku zabil, když ji přistihl při cizoložství, a v závislosti na těchto dvou různých situacích, byly vynesené dva různé rozsudky.
Pokud jde o detaily:
– V islámu je k prokázání cizoložství zapotřebí svědectví čtyř svědků. Nicméně,
Svedectví manžela platí za čtyři svědky.
V této souvislosti
„Lian / prokletí“
je vykonaný.
Zde je přeložený význam příslušných veršů:
„Ten, kdo obviní svou manželku z cizobyvání a nemá k tomu jiné svědky, musí čtyřikrát přísahat, že říká pravdu, a v páté přísahat, že…“
‚Ať je prokletý Bohem, pokud patří mezi lháře.‘
je to, že žena obviněná ze smilstva, pokud čtyřikrát přísahá na Alláha, že její manžel lže, se trestu zbaví. Pátá přísaha však…
aby si přála, aby se na ni seslala Boží pomsta, pokud její manžel mluví pravdu
bude.”
(Nur, 24/6-9)
Z těchto veršů vyplývá, že muž, který přistihl svou manželku při smilstvu, a jeho manželka…
Rozsudek spočívá v tom, že se navzájem proklejí.
V různých zprávách k tomuto tématu se jako důvod zjevení výše uvedených veršů uvádí situace, kdy je svědectví manžela považováno za čtyři svědectví a žena se touto přísahou Liana zbavuje trestu.
(pozri Rází, Maverdí, Kurtubí, Ibn Ašúr, príslušné miesta)
– Může muž zabít toho, kdo spáchal cizoložství s jeho ženou?
V této věci existují mezi učenci dva názory:
První:
Rozsudek přičítaný Alímu:
Podle legendy, když se ho na tuto otázku zeptali, Alí odpověděl takto:
„Jestliže manžel zabije muže, který spáchal cizoložství s jeho ženou, aniž by předložil čtyři svědky, pak i on“
-stručně-
bude zabit. Ak je však s týmto súhlasný aj zákonný zástupca obete, vrahovi nie je nutné uložit ani odplatu, ani kompenzaci.“
Po druhé:
Rozsudek přičítaný Othmanovi:
Podľa legendy, raz, když si chalífa Umar snídal, přiběhl k němu muž s krvavým mečem v ruce a usadil se vedle něj. Pak přiběhla skupina lidí, kteří mu muže pronásledovali a…
„Ó, velitel věřících! Tento muž zabil našeho přítele, našeho blízkého.“
řekli. Prorok Omar
„Cože říkáš?“
zaujímal se. Muž:
„Ó, velitel věřících! Já
(mým mečom)
obě stehna mé manželky
(dvou nohou)
Střelil jsem mezi ně, a pokud tam někdo byl, tak jsem ho zabil.“
řekl.Na to se obrátil k mužům, kteří zabili (mužům, kteří zabili muže),
„Co si o tom myslíte?“
zeptal se. Muži odpověděli:
„Nepochybuji, že když tenhle chlap mávne mečem,
(naše)
našeho muže
(pás)
„Uviazl mezi dvěma civilizacemi – tou své manželky a tou vlastní.“
řekli. Na to chalíf Umar vzal muži meč z rukou, trochu s ním zatřásl a pak mu ho vrátil a dodal:
„Podívej, jestliže oni
(znesluštníci, s tvou ženou)
Pokud dělají stejnou práci, tak se vrať k své vlastní.
(tzn. že když uvidíš podobný scénář znovu, tak ho můžeš znovu zabít)
řekl.”
(Mustafa ibn Sad ad-Dimáški, Metalibu Üli’n-nuha, 6/42)
Ibn Kajjim al-Džauzija
Podle něj neexistuje žádný rozdíl mezi rozhodnutím chalífy Umara a chalífy Alího. Někteří se domnívali, že mezi nimi existuje rozpor, protože se na tato rozhodnutí dívali povrchně. Pravdou je, že:
Rozsudek, který vydal Alí, je založen na tomto právním pravidlu: Pokud muž uvidí, že jeho žena spáchala cizoložství s jiným mužem, ale nemůže předložit čtyři svědky a muže zabije, je jeho kočka zabita jako pomsta (protože podle relevantních veršů Koránu, konkrétně súry An-Nûr, jediným řešením je Lian / prokletí. Zabití muže bez provedení Lianu je v rozporu s těmito verši).
Hlavným zdůvodněním, proč Omar vynesl rozsudek, který pověřoval zabitím zloděje, bylo:
je to také, že zákonný zástupce/zástupci oběti to také musí potvrdit.
V skutočnosti je pravidlo, ktoré prijali naši priatelia, toto:
„Pokud zákonný zástupce oběti přizná, že se jednalo o cizoložství, pak vrah nemusí být potrestán ani odplatou, ani odškodněním.“
(pozri Zadüu’l-Mead, 562-563)
Jeden z významných učenců hanbalské školy.
Ibn Kudáma
také uvedl výše uvedené informace a příslušné stanovisko (fatvu) chalífy Umara.
k výpovědi zákonného zástupce
připojil. Poté
„Imám Šáfi’í, Imám as-Saurí a Ibn al-Munzir“
na základě fatwy Alího ibn Abú Táliba
„Pokud muž uvidí, že jeho žena spáchala cizoložství s jiným mužem, a zabije toho muže, ale nemůže předložit čtyři svědky, jeho kočka bude zabita jako pomsta.“
potom, co přijali rozsudek
„nezná nikoho, kdo by s týmto názorom nesúhlasil“
také přidal.
(pozri el-Muğni, 8/270)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
