Vážení bratři a sestry,
Všetky pravé náboženstvá ich zakazují. V judaizme, kde je kouzlení a čarování v skutočnosti zakázané, sa to dá vidieť aj v Tóre, ktorú máme dnes k dispozícii. Zakázané sú čarodejníctvo, veštírstvo, jasnovidectvo a astrológia, a sú rovnocenné s modloslužbou. (Exodus 22,18; Leviticus 19,26, 31; 20,27; Izajáš 47,8-14; Leviticus 20,6; Pozri aj Mišnu…)
Koran nám podrobně popisuje životy a skutky mnoha proroků, jejich modlitby a zbožnost. Tyto zprávy se nazývají příběhy. Téměř ve všech těchto příbězích se zmiňuje o obtížích, kterým proroci čelili při šíření své zprávy, a o tyranických vládních a zlomyslných lidech, kteří se jim stavěli na odpor, odmítali přijmout pravdu, kterou hlásali, a místo aby věřili v Alláha, prohlásili se za bohy nebo pokračovali v uctívání modl. Tito tyranští vládci a zlomyslní lidé, kteří nechtěli věřit v pravdu, kterou proroci přinášeli, a v to, že jsou proroci, zároveň od nich požadovali, aby prokázali svou prorockou povahu a provedli mimořádné skutky, které se jim zdály nemožné. Všemohoucí Alláh, který je povolal z řad lidu, aby plnili své poslání, jim v tom pomáhal a pomáhal jim provádět mnoho z toho, co požadovali. Tyto mimořádné události, které uskutečnili, se nazývají zázraky. Jsou to božské důkazy, které prorokům prokázaly jejich prorockou povahu. Proroci však neprováděli zázraky vždy a ve všech těžkých situacích, nemohli je provádět; Alláh je může provádět, pokud chce.
Když je prorok nucen prokázat zázrak a ti, kteří o něj žádají, říkají, jak to mnohokrát dělali, a přesto nevěří, pak je to důvod k potrestání a následně, jak se mnohokrát stalo, přijde potrestání a jsou zničeni. Nicméně, Bůh mnohokrát dovolí, aby byl prokázán zázrak, aby ti, kteří skutečně chtějí věřit, uvěřili, a aby byli potrestáni a zničeni ty arogantní, tyranští a nevěřící, kteří proroka pohrchují. Pokud ti, kteří o zázrak žádají, přesto nevěří, Bůh ten národ zničí. Část Izraelitů, kmeny Ád, Semúd a Lót jsou příklady z minulosti.
ČAROVNICTVO V DOBE MOJŽIŠA
Prvá časť udalosti, ktorá sa v Koráne odohrala medzi Mojžišom (a.s.) a kúzlami, sa konala v paláci faraóna. Potom sa presunula na námestia. Dôvodom bola úloha, ktorú mu Boh zveril, aby zvrátil faraónovu tyranie a nespravodlivosť, a to preto, že faraón považoval za dovolené tyranizovať svoj ľud a považoval sa za boha. Mojžiš (a.s.), poslanec k Izraelitom, chcel zastaviť utrpenie svojho národa. Táto udalosť sa konala na faraónovo naliehanie, ktorý Mojžišovi (a.s.) napriek opakovaným výzvám nechcel uveriť. Faraón mu sľúbil, že ho otestuje a zistí, či je skutočne prorokom, a uverí mu. Preto ho vyzval, aby mu ukázal zázrak. Boh potom Mojžišovi (a.s.) a jeho bratu Áronovi (a.s.) dal zázraky a poslal ho k faraónovi.
(1)
říká. Oba bratři a oba proroci se vydali na cestu a dorazili k Faraónovi. Zbytek si pojďme poslechnout tak, jak je popsáno v Koránu:
„Potom za nimi vyslali Mojžíša s našimi zázraky k Faraónovi a jeho kmenu, ale oni zázraky popřeli. A podívejte se, jaký byl konec těch, kteří páchali zvrchovanost!“
„Mojžiš povedal:
(Faráon) řekl:
Potom Mojžiš hodil svou hůl na zem a ta se okamžitě proměnila v draka! A když vyndal ruku (z rukávu), stala se pro diváky bílou jako sníh. Vůdci faraonova lidu řekli: „Je to mistr kouzel, který chce odvést vás z vaší země. Co s ním uděláme?“ A oni odpověděli: „Přiveďte ho i jeho bratra a pošlete do měst sběrače (úředníky), aby vám přivedli všechny mistry kouzel.“
„Kouzelníci přišli k Faraónovi a řekli: ‚My ti ukážeme kouzla, která tě ohromí.‘ Faraón jim odpověděl: ‚Ano, a vy budete patřit k mým nejbližším.‘ Kouzelníci řekli: ‚My ti ukážeme kouzla, která tě ohromí.‘ A když je hodili, okouzlili oči lidem, vyděsili je a předvedli velká kouzla. A my Mojžíšovi zjevilili: ‚Ať je tvůj hůl, kterou jsi v ruce držel, proměněna v hada, který polkne vše, co ti kouzelníci předvedou.‘ A hle, hůl, kterou držel v ruce, se proměnila v hada, který polkl vše, co kouzelníci předvedli.“
„A tak se ukázala pravda a to, co oni konali, se rozplynulo. A tak byli potrestáni Faraón a jeho lid a odcházeli ponížení. A kouzelníci se sklonili a řekli: „Věříme v Pána všech světů, Pána Mojžíšova a Hárúnova.“ Faraón řekl: „Věřte v Pána všech světů, Pána Mojžíšova a Hárúnova?“ A oni řekli: „Věříme v Pána všech světů, Pána Mojžíšova a Hárúnova. Ty nás jenom mstíš za to, že jsme uvěřili, když k nám přišly znamení našeho Pána. Pane náš! Dej nám trpělivost a vezmi nás k sobě jako muslimy.“ (2)
Poté, co se Pharaon choval jako každý tyran, vyhrožoval Mojžíšovi (a.s.) a jeho věřícím a činil, co mohl. Nicméně nemohl zabránit tomu, aby oni a mnozí další rozlišili kouzla od pravdy a uvěřili. On sám a někteří jeho stoupenci však…
(3)
řekli a označili zázrak za kouzlo, mysleli si, že jsou okouzleni zázraky a odmítli uvěřit. A Bůh na ně (4) Řekli. A tehdy je zasáhlo silné zemětřesení a oni upadli do bezvědomí.“ (5) Mojžíš (a.s.) se modlil k Bohu a tato pohroma byla odvrácena.
Mojžíš (a.s.) s věřícími v noci odchází z Egypta a dosáhne Rudého moře. Za ním se ho snaží dostihnout a zabít Faraón a jeho vojsko, ale Bůh Mojžíšovi přikáže, aby s paličkou udeřil do moře. Moře se rozestoupí a Mojžíš s věřícími projdou. Když se pak ti, kteří Mojžíšovy činy s paličkou považovali za kouzlo, pokusí projít stejnou cestou, moře se spojí a všichni se utopí. Faraón, který teď vidí pravdu, se chce obrátit k víře, ale už na to nemá čas. (6)
Žezlo (asá) proroka Mojžíše (as) má mnoho významů a nabývá mnoha podob. Někdy se promění v draka, jindy se na něj opírá a odpočívá, jindy s ním odtrhuje listí ze stromů pro dobytek, jindy je světlem, které ukazuje cestu, jindy z něj vytéká voda, jindy rozděluje moře. A když ho vloží do svého lůna a vyndá, nabývá svatého tvaru a šíří světlo. Žezlo je však téměř všude na denním pořádku. Samozřejmě, takové schopnosti se nehledají a neměly by se hledat v samotném žezlu. Za ním stála moc a tyto věci se děly s Jeho příkazem a Jeho svolením.(7)
Téměř všechna zjevení proroka Mojžíše (a.s.) mají tento charakter. To znamená, že odhalují bezmocnost kouzelníků. Každý prorok je totiž vybaven a podporován tak, aby bojoval proti nejrozšířenějším vědeckým, kulturním a uměleckým směrům a dalším společenským jevům ve své době, a je poslán s metodami boje, které je dokáží překonat. V době proroka Mojžíše (a.s.) bylo kouzlení velmi rozšířené, a proto většina jeho zjevení směřovala tímto směrem. Prorok Mojžíš (a.s.) svými zjeveními zneplatňoval kouzla kouzelníků a přiměl je k přiznání jejich bezmocnosti vůči zjevení, k přiznání, že to, co oni dokázali kouzlem, se nedá kouzlem nebo magií dosáhnout. Jak je vidět výše, oni sami pochopili svou bezmocnost a oznámili, že věří v Boha proroka Mojžíše (a.s.) a Árona (a.s.), a prohlásili, že se nebojí nepříznivých následků, které je potkají.
ČAROVNÍCTVO/MAGIE V DOBĚ PROPHETA SOLOMONA
Podľa 102. verše súry Al-Baqara bolo v čase proroka Sulajmána (as) rozšírené čarodejníctvo a čarodejníci sa dopustili neviery prostredníctvom svojich čar. Aby ospravedlnili svoje čarodejníctvo, falošne ho pripisovali aj prorokovi Sulajmánovi (as). Verš ďalej uvádza, že sa Sulajmán (as) údajne vládlal prostredníctvom čarodejníctva, čo je nepravdivé tvrdenie. Vznešený Boh, ktorý Sulajmána (as) ustanovil prorokom, ho bráni a vysvetľuje, že ich činy vedú k neviere. Verš ďalej zdôrazňuje, že tí, čo sa venujú najhoršiemu druhu čarodejníctva, roztrhávajú manželstvá, narúšajú rodinu a šíria nemravnosť, sú nevierecmi.
Obvinenie, ktoré čarodejníci priradili Šalamúnovi (a.s.), je vlastne obvinenie, ktoré bolo priradené každému prorokovi: Túto pomluvu čelili všetci proroci, vrátane nášho proroka Mohameda (s.a.v.). Logika je rovnaká. Logika neveriaceho nefunguje v súvislosti s vecami, ktorým nerozumie, a okamžite obviňuje a popiera. Myslí si, že sa tak zbaví problému. To, že Šalamún (a.s.) poznal jazyk vtákov a hovoril s nimi, že na správu svojho kráľovstva zostavil rozsiahlu armádu z ľudí, džinnov a vtákov, že ovládal vietor – hovorí sa, že to bol jeden vietor, nie všetky – lebo sa tvrdí, že všetky vetry sú na prospech iných stvorení, a preto by to tak nemalo byť; že s týmto vetrom Šalamún (a.s.) prešiel za jeden deň vzdialenosť dvoch mesiacov, teda letel tam a späť, čo znamená, že s týmto vetrom prešiel za jeden deň 900 km tam a 900 km späť, celkom 1800 km; že vedel, čo sa deje v jeho kráľovstve, ktoré sa rozprestieralo takmer všade, pomocou džinnov a iných posolení; že mal vezíra, ktorý dokázal prenášať veci z diaľky, a na čele týchto vezírov bol Asaf ibn Barhija, mudrý muž, ktorý poznal umenie teleportácie, ako to hovorí známa Ibn Abbasova tradícia, ktorý priniesol trón Belkisy; že mal v službách ifrítov, teda najzlovestnejších démonov; že hovoril s mravcami; že mal v službách démonov v reťazích, ktorí mu pomáhali vyťažiť poklady z podzemia, perly a koraly z mora; a mnoho ďalších vecí, o ktorých sa tvrdilo, že ich urobil pomocou čar.
Keď diabli tvrdili, že to všetko je napísané v knihách, a dokonca, ako sa dozvieme nižšie, že sú pripravení to dokázať, nastal chaos. Vládnutie proroka Šalamúna (a.s.) bolo narušované intrigami. Šalamún (a.s.), ktorého morálku poškodili pomluvy a ktorý sa čiastočne venoval vlastným záležitostiam, bol skúšaný aj tým, že mu na stôl položili mŕvolu. Jeho vláda bola dočasne oslabená, kým sa nevzchopil, nepochopil situáciu a znovu neposilnil svoj vzťah s Bohom. Potom však s pomocou a milosťou Božej, s využitím svojej múdrosti a vedomostí, potlačil intriky, získal späť svoj majetok a vládu a zvíťazil nad diabli a ich stúpencami. Diabli, ktorí vyvolali chaos, boli tak, ako vždy, porazení nadradenosťou pravdy. Keď to nemohli strávit, ako je ich zvykom, pokračovali v pomlúvaniach a obvineniach na adresu proroka Šalamúna (a.s.), podnecujúc a zvodzujúc obyvateľstvo.
To zahrnuje jak skryté démony, takzvané džiny a zlé duchy, tak i lidské démony. Skryté démony totiž působí skrze lidské démony a ti zjevní lidští démoni provádějí své činy na základě toho, co se od těch zlych duchů naučili a co od nich získali. Podle vyprávění mnoha výkladců:
Když se v Sulejmanově (a.s.) říši zjevila svár a on ztratil vládu, lidské a dżinnské démony značně vzrostly a bezbožnost se značně rozšířila. Tito démoni, kteří vyvolali svár a později Sulejmanovi (a.s.) podlehli, podřídili se mu a stali se jeho poddanými, jsou v súře Sad zmíněni ve třech různých skupinách. Znamená to, že mezi nimi byli i někteří zkušení podvodníci.
Títo démoni, vzdialení od zdroja zjavenia, získavali tajné informácie o prebiehajúcich a budúcich udalostiach prostredníctvom špionáže a k týmto informáciám tajne miešali stovky lží a nepravd, aby ich šírili. Na tento účel si vybrali jasnovidce a ovplyvňovali ich rôznymi sugestívnymi vplyvmi. Keď sa niektoré z predpovedí týchto démonov potvrdili, jasnovidci im dôverovali, ale zároveň šírili tisíce lží a nepravd. Potom títo jasnovidci zaznamenali tieto informácie, písali o nich knihy. Vytvorili rôzne knihy o čarovaní, o získavaní srdca pomocou čar a zaklínaní. Medzitým šírili legendy, rozprávky, lži a nepravdy podobné správam o minulé a budoucí udalosti. Zfalšovali udalosti a pravdy, šírili poverčlivosť, aby vedli pocity a myšlienky obyvateľstva na nesprávne cesty, a miešali do toho aj vedecké fakty a múdre výroky. Témami sa zneužívalo v značnej miere. Takto sa rozšírili určité názory. A kvôli lžiam a nepravdám týchto démonov vypukla svár.
Vladnutí a státní moc proroka Sulejmána (a.s.) na nějakou dobu upadly z jeho rukou. Nakonec s Boží pomocí a dovolením Sulejmán (a.s.) nad nimi zvítězil a dosáhl nadvlády, všechny podrobil své moci a využíval je k různým službám, přičemž se jim plně podřídili. Poté nechal shromáždit všechny tyto knihy a uzavřel je do sklepa pod svým trůnem. Po nějaké době po smrti proroka Sulejmána (a.s.), když už nezůstali žádní učenci, kteří by poznali pravdu, objevil se jeden z ďáblů v lidské podobě;
řekl a ukázal místo, kde byly knihy ukryty. Otevřeli ho a skutečně tam našli mnoho knih. Ty knihy byly o kouzlu a legendách. A tak se začaly šířit lži a pomluvy.
Podľa iných výkladů, tieto knihy boli zostavené a umiestnené tam po smrti kráľa Šalamúna, na mnohé z nich bolo napísané jeho meno a boli falošne podpísané tak, aby vyzerali, že sú jeho dielom, a boli šírené podvodom a klamstvom.
(Al-Baqara, 2/102)
Tento verš poukazuje na všetky tieto satanistické činy. Už od Egypta bola medzi Izraelitmi známá čarodejníctvo a šarlatánstvo. Ale tentokrát to malo úplne inú podobu: na jednej strane boli proti Sulejmanovi (a.s.) vedené politické a sociálne intriky, na druhej strane sa ho pokúšali očierniť tvrdením, že svojho času ovládol svet vďaka čarodejníctvu. Až tak, že neskorší Izraeliti naň pozeráli nie ako na proroka, ale na vládcu, ktorý bol skvelým čarodejníkom. Preto sa Izraeliti, najmä po strate svojho štátu, nehanbili tajne šíriť a propagovať takéto publikácie medzi inými národmi a venovať sa čarodejníctvu ako remeslu. Až keď prišiel prorok Mohamed (s.a.w.), ktorého očakávali ako posledného proroka, ako to predpovedala Tóru, a hovoril o pôvodných znalostiach a princípoch Tóry, postavili sa proti nemu, bojovali s ním a stali sa nepriateľmi Džibríla (a.s.). Zanechali Tórú a dali sa na cestu čarodejníctva a očierňovania, čím sa stali poslušnými satanistickým skutkom a očierňovali ho. Podľa toho by mal byť Sulajmán (a.s.) – nedejbože – neveriacim. Veď o tom, že táto úroveň čarodejníctva je nevera, nie je pochybností. Ale Sulajmán (a.s.) nebol neveriacim, ale tí, čo ho pred a po ňom nazývali čarodejníkom, boli neveriaci, lebo učili čarodejníctvo a zvodili tým ľudí.“ (Hamdi Yazır, Hak Dini, I / 365-366.)
To znamená, že narušuje pouto víry mezi člověkem a Bohom. Je nemožné, aby prorok byl nevěřící. Vždyť nevěřící nemůže být prorokem. Prorok je ten, kdo se bezvýhradně a bezpodmínečně podvolí Bohu. Proroci nepotřebují a nemají potřebu čar a kouzel, zázračných událostí. Protože vše, co potřebují k udržení své moci, vlády a panování, jim Bůh (s.w.t.) daruje, pokud chce, prostřednictvím zázraků. Proto se nemohou dopustit něčeho takového. Je však známo, že ďáblové a nevěřící, kteří od nich očekávají pomoc, se v průběhu historie uchýlili ke všem možným neřestem, aby rozdmýchali roztržky mezi lidmi a zablokovali cestu k víře. Bůh (s.w.t.) k tomu vydal potřebné vysvětlení a obhájil svého proroka, čímž prohlásil, že není nevěřící.
Praktiky kouzelnictví a magie neustali. Podle tvrzení proroka Mohameda (s.a.v.) budou vždy existovat nevěřící, a proto budou existovat i kouzelníci a ti, kteří se dopustí nevěřících činů prostřednictvím kouzelnictví. To budou dělat jak ti, kteří si myslí, že ovládají nižší duchy, tedy zlé džiny, ale ve skutečnosti jsou nimi ovládáni, tak i jiní, jinými způsoby. Magie a kouzelnictví však budou pokračovat díky úsilí lidstva, které je zčásti zvědavé na skryté vědomosti a tajemné záležitosti. Dokonce i vykopávky pod mešitou Al-Aksá, které v minulých letech měsíce zaměstnávaly veřejnost a značně znepokojily islámský svět, se údajně konaly za tímto účelem. Podle tvrzení byly do skříně umístěny a pod mešitu Al-Aksá zakopány pečetě krále Sulejmána (a.s.), zmíněné výše. Vykopávky byly zamaskovány jako „rozšíření a renovační práce“, aby se mohla odhalit tato skříň, která je pro kouzelníky velmi důležitá. I když je kouzelnictví v judaismu a křesťanství nábožensky zakázané, pronásledování takových věcí (pokud to není nepravdivé) a kopání pod mešitou Al-Aksá, která sloužila jako mešita mnoha prorokům a kterou nechal postavit prorok Sulejmán (a.s.), a kde prorok Mohamed (s.a.v.) stoupal po schodech k nebesům, je velmi smutná událost.
Hovorí sa, že čarodejníci, s prsteňom a modlitbou, o ktorých tvrdia, že sú s ním spojené, a s písom a „vefkami“, ktoré sa na ňom nachádzajú, vykonávajú mimoriadne účinné čary. Preto sa dá povedať, že sa za prsteňom honia. My si však myslíme, že to tak nemôže byť. A keby to aj bolo pravda a existovali by skutočný prsteň a knihy, ovládanie démonov a džinnov by stále nebolo možné. Pretože Šalamúnov (as) bol prorok. A jeho modlitba k Bohu bola:
„Pane môj! Odpust mi a daruj mi vládu, akú nikto po mne nebude môcť dosiahnuť. Veď ty si ten, čo odpúšťa.“ (Sad, 38/35)
A pretože Boh (s.n.l.) jeho modlitbu vyslyšel, nikdo nedosiahne úspechu, akého dosiahol on, a nikdo nebude disponovať takými možnosťami a mocí, akými disponoval on. A čo je viac, ani démoni, veční nepriatelia ľudstva, mu neposlúchali dobrovoľne. Boli mu podriadení v reťazoch a okovách a poslúchali ho len s odporom. Ti, čo poslúchali proroka s takým odporom, by dobrovoľne poslúchali obyčajných ľudí? Aj keby pre ľudí niečo urobili, predali by to za lacný peniaz? Ako zaznamenali Marlow aj Goethe vo svojich dielach, dali by im niečo, aniž by im vzali dušu, vieru, náboženstvo a morálku? Čarodejníci, ktorí tvrdia, že im slúžia džinové alebo džinové-kacíři, sú v lepšom prípade len ich advokátmi!
(1) Porov. Šu’arā, 26/16; Tāhā, 20/42, 43, 44; Nāzijāt, 79/17.
(2) Al-A’raf, 7/103-126. Porovn.: Yunus, 10/75-88; Porovn.: Taha, 20/56-73; As-Sju’ara, 26/27-50; An-Naml, 27/12-14;
(3) Al-A’raf, 7/132; Porovn.: Yunus, 10/76; An-Naml, 27/13-14.
(4) A’raf, 7/133; Porovn.: Kasas, 28/32.
(5) Al-A’raf, 7/155.
(6) Porov. Šu’ará, 26/60-66; An-Naml, 27/10.
(7) Porov. 7, 16; 20, 17-22; 28, 31-32.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
