Vážení bratři a sestry,
Smrť je koncem pozemského života, ale zároveň začátkem věčného života. V Koránu se nachází mnoho veršů, které hovoří o tom, že smrt nastává na základě Božího rozhodnutí, že smrt není konec a že je začátkem nového života.
Například ve 2. verši súry Al-Mulk sa o živote a smrti hovorí takto:
Učenci, kteří se zabývají výkladem Koránu, se na smrt dívají z pohledu Koránu. V výkladu výše uvedeného verše o smrti se smrt popisuje jako dar, stvořený pro dobro:
„A pritom je zrejmé, že smrť je zánik, nebytí, rozklad, zhasínanie života, zrušenie všetkého, čo je príjemné. Ako by mohla byť stvorením a požehnáním?“
Ako je uvedeno na konci odpovede na prvú otázku, smrt je rozlúčkou s životným poslaním, odpočinkom, zmenou miesta, transformáciou bytosti, pozvánkou na večný život, začiatkom, úvodom do večného života. Stejako ako príchod života na svet je stvorením a prozreteľnosťou, tak aj odchod zo světa je stvorením a prozreteľnosťou, múdrostí a opatrením. Veď smrt rastlinného života, najjednoduchšej úrovne života, ukazuje, že je to dokonca pravidelnejšie umelecké dílo než život sám. Zdá sa, že smrt plodov, semien a jadier je rozkladom, hnilobou a rozpadom, ale v skutočnosti je to velmi pravidelná chemická reakcia, vyvážená miešanina prvkov a múdra tvorba z atomových častic, a toto neviditelné, pravidelné a múdre umenie smrti sa prejavuje životom hyacintu. Znamená to, že smrt semena je začiatkom života hyacintu; možno je to dokonca totéž jako život, preto je aj táto smrt stvorená a pravidelná, ako život.
„Smrt plodů nebo zvířat v lidském žaludku je proto, že je zdrojem lidského života, považována za pravidelnější a stvořenější než jejich vlastní život.“
„Pokud je smrt rostlinného života, nejnižšího stupně života, taková, jaká je – stvořená, moudrá a uspořádaná – pak smrt lidského života, nejvyššího stupně života, jistě, podobně jako semeno, které se dostane do země a v auru se stane stromem, tak i člověk, který zemře, jistě v posmrtném světě (al-barzakh) rozkvete věčným životem.“
Je to největší dar, neboť osvobozuje od těžkých životních povinností a nároků a je to v záhrobí brána k setkání s devadesáti devíti procenty našich milovaných.“
„Vytrhnout se z úzkého, úzkostného, neklidného, zemetřeseními otřeseného světského vězení a dosáhnout štěstí, radosti, bezbolestného, věčného života a vstoupit do kruhu milosrdenství Věčného Milovaného.“
Existuje mnoho důvodů, které ztěžují životní podmínky, jako je například stáří, a které ukazují smrt jako mnohem větší požehnání než život. Kdyby se například tví velmi staří a trpící rodiče, spolu s tvými prarodiči a předky, v jejich chudých a utrápených stavech, ocitli před tebou, uvědomil bys si, jaké je životem utrpení a jaké je smrt požehnáním. Stejně tak je zřejmé, že pro krásné mouchy, milovníky krásných květin, je život v zimních nepohodách utrpením a smrt milostí.
Spánok je úleva, milosrdenstvo, odpočinok – zvlášť pro postižené, zranené a nemocné. Stejně tak smrt, starší bratr spánku, je pro postižené a pro ty, kteří trpí neštěstím vedoucím k sebevraždě, stejně tak požehnáním a milosrdenstvím. Ale pro ty, kteří se nacházejí v bludě, je smrt, jak je v mnoha Slovech jednoznačně dokázáno, stejně jako život, neštěstím v neštěstí, mukou v mukách; tito jsou z této výjimky vyloučeni.
Je velmi významné a pozoruhodné, že účel, cieľ a múdrosť programovanej smrti, o ktorej sme hovorili vyššie, sú v súlade s veršami Koránu, ktoré boli zoslané pred 14 storočiami, a to, čo sa týka stvorby smrti a jej múdrosti.
Skutočnosť, že smrť je stvorená, bola pochopena až po objave programovanej buněčnej smrti, čo sa stalo asi pred 50 rokmi. Koran však jasne uvádí, že smrť je stvorená, už pred 1450 rokmi, a tisíce teológů o tom napísali komentáře.
To, že je každý živý tvor programovaný na smrt.
Smrť nie je pasívny proces, ale vyžaduje syntézu energie a hmoty (stvoření).
Že smrt je krásná, že život může pokračovat jen díky smrti.
V těchto třech bodech se islám a věda shodují. Materialistické evoluční teorie však vědecké skutečnosti interpretují jinak. Podle nich je v každé buňce program smrti, ale žádný programátor. Odchod každého živého tvora z tohoto světa je předurčen, ale žádný rozhodovatel. Programovaná smrt je prospěšná a krásná, ale stárnutí a smrt v důsledku programované smrti jsou ošklivé. Je možné množit podobné nesmyslné věty, které odrážejí filozofii materialistických evolucionistů.
Z islamského pohledu: pokud je v každé buňce program smrti, musí existovat i ten, kdo tento program vytvořil. Pokud je odchod (smrt) každého živého tvora z tohoto světa předurčen, musí existovat i ten, kdo toto rozhodnutí učinil. Pokud je programovaná smrt prospěšná a krásná pro živý organismus, pak je i stárnutí a umírání v důsledku programované smrti prospěšné a krásné pro živý organismus.
Na naprogramování a spuštění programu smrti v živých organismech je zapojeno mnoho genů. Geny a programy v nich obsažené nemohly vzniknout náhodnými mutacemi a přirozeným výběrem, jak tvrdí materialistickí evolucionisté. Geny a program smrti v nich totiž představují mimořádně komplexní softwarové systémy s mechanismy, které ani dnes nejsou plně pochopitelné. Navíc byly vytvořeny s ohledem na významné výhody a pro specifické účely. Proto musí existovat stvořitel, který do živých organismů vložil program smrti a který má kontrolu nad jeho spuštěním.
Programovanie a spustenie procesu smrti nie je pasívny proces. Je totiž nutná syntéza stovky špecifických zlúčenín, čo vyžaduje energiu. Znamená to, že v normálnych fyziologických podmienkach je usmrtenie živého tvora aktívny proces. V islamskej literatúre tomu zodpovedá pojem stvorenie. Ako existuje čin, tak musí existovať aj činiteľ. A rovnako ako existujú stvorené bytosti, musí existovať aj stvoritel.
Zaujímavé je, že program smrti v živých organismech je navržen tak, aby zohledňoval i vplyv environmentálnych faktorov. Tento vplyv však nie je nekonečný, ale spíše sa prejavuje v miernom predĺžení alebo skrátení životného cyklu. Bez ohľadu na to, ako priaznivé sú environmentálne faktory, program smrti je spuštěný a bunka či organizmus je veden k smrti. Živé organizmy sú programované na smrt a únik z jej moci nie je možný. Preto musí existovať významný zmysel a účel v umorovaní živých tvorov.
Jinými slovy, pokračování života je zajištěno vyváženým fungováním programu smrti. Například tvorba pohlavních buněk, každoroční příprava dělohy, tvorba tkání a orgánů v děloze tak, aby byly vhodné pro život na tomto světě, ochrana před chorobami v tomto světě a udržení homeostázy – to vše je zajištěno programovanou buněčnou smrtí. Normální stárnutí a smrt organismu také probíhají prostřednictvím fyziologicky programované buněčné smrti. Proto lze říci, že stárnutí a smrt organismu jsou pro organismus prospěšné a krásné.
Hlavně islám a všechna abrahámovská náboženství, v čele s naším prorokem a všemi pravými proroky, říkají, že smrt je stvořena a že její výsledek je krásný. Materialistické evoluční teorie naopak, s výjimkou jedné, uznávají, že programovaná buněčná smrt je pro organismus prospěšná. Tou výjimkou je stárnutí organismu a smrt, která je jeho důsledkem.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
