V dejinách islámu sa objavili aj mimoriadne bohatí ľudia, ktorí však vedeli aj vďačne prijímať to, čo im bolo dopriate. Môže byť cieľom moslima: „MUSÍM BYŤ MIMORIADNE BOHATÝ“? Aký je teda postoj nášho náboženstva k túžbe po bohatstve?
Vážení bratři a sestry,
Cílem může být zbohatnutí pro službu islámu. Nicméně je třeba se vyvarovat chamtivosti a nebezpečných pastí vlastních choutek. Zbohatnutí za cenu jediné nelegální stravy je největší chudoba.
Bohatství s sebou nese určité náboženské povinnosti, jako je například almužna (zakat), pouť do Mekky (hadž), obětní zvíře (kurban), charita a dobročinnost. I když je bohatství halal (povoleno) proto, že umožňuje plnění těchto náboženských povinností a pomoc lidem, bohatství, které se neplní, je nečisté.
Na druhou stranu islám doporučuje spíše bohatství srdce a chování (bohabojnost a dobré mravy), než bohatství světské, pomíjivé a zničitelné. Bůh, který stvořil lidi s různými vlastnostmi a schopnostmi, aby je zkoušel a dal jim různé dary, doporučil, aby se bohatství nerozdílovalo jen mezi bohatými, ale aby se rozšířilo mezi lidmi (al-Hašr, 59/7), a proto nařadil bohatým dávat almužnu a charitu. Tato opatření snižují materiální i duchovní rozdíly mezi chudými a bohatými, podporují vzájemnou pomoc a sbližují lidi, čímž se vytváří silná společenská struktura.
Aj keď bohatí plnia náboženské povinnosti, nemôžu míňať svoj majetok na luxus a plýtvavosť, tak aby vyvolávali závist u druhých. Stejné ako pri zarábaní, aj pri míňaní je nutné držať sa zákonných hraníc. Vzhľadom na to, že vďačnosť za každú milost sa vyjadruje tým istým druhom, vďačnosť za bohatstvo sa plní pomocou chudých. Na druhej strane, uschovávanie, teda blokovanie majetku a peňazí a ich nezaradenie do ekonomiky prostredníctvom výroby, obchodu, výdavkov atď., nie je nábožensky správne. Boh miluje svojich služobníkov, ktorí pracujú, zarabajú a míňajú svoj zisk produktívnym a prospešným spôsobom. Bohatstvo by malo slúžiť k otváraniu nových pracovných miest prostredníctvom investícií a k zvyšovaniu sociálneho šťastia a blahobytu prostredníctvom darcovstva, a tak sa vyjadriť vďačnosť.
(Š. Islamská encyklopedie, heslo Bohatství)
Aby lidstvo nebylo zlákané okázalostí a lákadly pozemského života a nezapomnělo na život posmrtný, Bůh v Koránu zdůrazňuje pomíjivost a bezvýznamnost pozemského života a vysvětluje, že život posmrtný je skutečností, které je třeba upřednostnit:
„Život na tomto světě je pouhá zábava a hračka. Pravý život je život v tom druhém světě. Kdyby to věděli, (dali by přednost tomuto světu).“
(29:64, Ankabút).
Koran vyjmenovává požehnania, po ktorých sa ľudia túžia, a vysvetľuje, že to nie je ich hlavný cieľ v posmrtnom živote:
„Ľuďom bola predložená ako lákavá podoba láska k ženám, synom, zlatu a stribru, k poníkom, stádom a úrodám. To sú veci, z ktorých sa ľudia v tomto svete tešia. Ale pravé útočiště je u Alláha.“
(Alí Imrán, 3/14).
Tieto verše povzbudzujú človeka k večným a trvalým požehnaniam v posmrtnom živote, a to tým, že poukazujú na ich bezvýznamnosť v porovnaní s pozemskými požehnaniami. Z tohto hľadiska povzbudzovanie človeka k duchovným cnostiam potlačí túžby v jeho duši po pozemských požehnaniach. Práve takto prorok Mohamed (s.a.v.) vysvetľuje, že posmrtný život je stredobodom, hlavným cieľom a cieľom; a že je nevyhnutné, aby pozemský život bol usporiadaný v súlade s posmrtným životom:
„Bože, život je pouze život v posmrtné říši.“
(Buhárí, Rikák, 1; Džihád, 33, 110; Muslim, Zekát, 109; Nasáí, Zekát, 80).
Prorok Mohamed (s.a.v.) takto vyjádřil svůj postoj k světským statkům:
„Keby som mal toľko zlata, koľko je hôr Uhud, radoval by som sa, keby sa mi ani na tri noci nezhromadilo viac ako jeden drachm, ktorý som si odložil na dlhy.“
(Bukhárí, Temenna‘, 2; Rıkâk, 14; Muslim, Zekât, 31, 32; Ibn Máďa, Zühd, 8).
Prorok Mohamed (s.a.v.) usporiadal svoj život v súlade s princípom striedmosti a spokojnosti (Ahmed b. Hanbal, VI / 19). Spokojnosť sa však nemala chápať ako lenivosť alebo neochotu pracovať.
Názor
, znamená to smířit se s tím, co nám Bůh určil. Sa’d ibn Abi Vakkas takto radil svému synovi:
„Synu! Když prosíš o bohatství, pros zároveň i o spokojenost. Neboť bohatství neobohatí toho, kdo není spokojený.“
Jak je patrné z této rady, přesvědčení je duchovní a morální vlastnost.
Názor,
Někdy to může znamenat i dodržování střední cesty v činech, které člověk vykonává. Abdalláh ibn Amr ibn As například přišel k Prorokovi (s.a.v.), aby se ho zeptal na rady ohledně modlitby a půstu. Přestože mu Prorok (s.a.v.) doporučil jen málo, Abdalláh ibn Amr prohlásil, že zvládne více, a když pak zestárnul a oslabil, litoval toho a řekl:
„Kéž jsem se spokojil s uctíváním Boha tak, jak mi to přikázal Prorok Mohamed (s.a.v.).“
(Ahmad ibn Hanbal, II / 200).
Prorok Mohamed (s.a.v.), který uváděl, že vědomí je nevyčerpateľný poklad, se vždy modlil takto:
„Ó, Pane můj, učin, abych byl spokojen s tím, co mi dáváš, a požehnej mi v tom, co mi dáváš.“
(Kešfü’l-Hafâ, II / 151).
Prorok Mohamed (s.a.v.) zhrnul názor a jeho důsledky v týchto výstižných slovách:
„Buď spokojný s tím, co máš, a budeš patřit k těm, kteří nejvíce děkují Alláhovi.“
(Ibn Máďdž, Zühd, 24).
(Š. Islamská encyklopedie, oddělení pro náboženské přesvědčení)
Pre viac informácií kliknite sem:
BOŽSTVÍ, KTERÉ PŘINESLO NEŠTĚSTÍ
Můžete mi vysvětlit hadís o tom, že chudí vstoupí do ráje dříve než bohatí?
Jak lze z hlediska božské spravedlnosti vysvětlit rozdíly v podílu, který lidé mají na světských statcích?
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
