– Gazálí prozkoumal názory islámských filozofů a uvedl, že se v sedmnácti ohledech mýlí a že v tří ohledech jejich názory představují rouhání. Jaké to jsou?
Vážení bratři a sestry,
Téměř všechny staré i nové zdroje a výzkumy o něm se shodují na tom, že byl jedinečným vědcem a myslitel v dějinách islámské vědy a myšlení, který se vyznačoval autoritou v náboženských i rozumových vědách. Ačkoli se Gázálí v žádném ze svých děl sám nepovažoval za filozofa, byl jak klasickými učenci, tak moderními výzkumníky spojován s filozofickou tradicí a dokonce i hodnocen jako filozof. Je to proto, že se filozofii věnoval s intenzitou, která se nijak nevyrovná intelektuálnímu úsilí filozofa, a jeho dílo, které tímto úsilím vzniklo, z něj udělalo osobnost, kterou nemohou ignorovat ti, kdo čtou a píší o dějinách islámské filozofie.
Tento velkolepý myslitel kritizoval gréckych filozofov, ako bol Aristoteles, a aj islamských filozofov, ako boli Fârâbî a Ibn Sînâ, ktorí boli nimi ovplyvnení, aby sa mohla vytvoriť originálna islamská myšlienka. Väčšina ľudí však Ghazâlího, a najmä jeho pohled na filozofiu, nesprávne interpretovala, ba dokonca ho úplne nepochopila a označila ho za nepriateľa filozofie. Kritiku názorov niektorých filozofov Ghazâlím prezentovali ako útok na filozofiu samotnú. To, spolu s inými dôvodmi, znížilo záujem islamského sveta o filozofické a rozumové vedy.
Sufismus získal díky němu oficiální postavení v islámské kultuře. Před Gázálím nebyl sufismus většinou Ahl-i Sunnat s přílišnou oblibou přijímán. To, že někdo, kdo byl považován za autoritu v islámských vědách, jako Gázáli, takovou vědu přijímal a žil podle ní, sloužilo jako důkaz, že sufismus je v souladu s islámem.
Ďalším Gazálího prínosom sú jeho spisy polemického charakteru. Batinismus, odnož ismailizmu, sa v Gazálího čase stal značnou hrozbou pre islamský svet, a to nielen politicky, ale aj nábožensky. Na jednej strane organizovali teroristické útoky a vraždili významné osobnosti z řad učenců a státníků, na druhou stranu interpretovali víru a rituály v extrémně zavádějícím a až k nevěřícím vedoucím způsobem, v rozporu s vnějším i vnitřním výkladem šaríaty. Využívali slabosti prostých muslimů a různými metodami se jim dařilo je klamat a získávat na svou stranu. Gazálí, vidíc tuto situaci, varoval a svými spisy polemického charakteru ochránil islamský svět před batinistickou hrozbou.
Je pravda, že po Gázálím filozofia v islamském světě nezabírala tak významné místo, jako tomu bylo dříve, ale je třeba vyloučit Ibn Rusdha a nelze říci, že by filozofie zcela zanikla. Po Gázálím se s filozofií zabývalo mnoho lidí, zejména ve východním islamském světě, a vznikaly nové filozofické směry. Mezi nimi můžeme zmínit iluminismus a směr reprezentovaný Isfahanskou školou v Íránu v 16. století, aristotelismus a ibn-sínismus, které se v Osmanské říši v éře Lale snažil oživit Yahyalı Esad Efendi.
Gazzâlî rozdielil hledače pravdy vo svojej dobe do štyroch skupín: teológovia, filozofi, mystici a sufisti.
Snaží se chránit a obhajovat víru a nauku Ahl-i Sunnet proti útokům inováčních skupin. Snaží se obhajovat základní principy náboženství na základě logických důkazů a pravidel.
Gazzáli se zabýval filozofií na základe vlastného úsilia. Po dvouletém studiu, které se opíralo zejména o díla Fárábího, Ibn Síná a Ikhwán-i Safá, nejprve napsal dílo Makasidu’l-Felâsife, aby shrnul názory filozofů, a poté Tehafütü’l-Felâsife, aby ukázal nesprávnost některých jejich názorů. Gazzáli rozdělil filozofy do tří skupin: Dehriyyun, Tabîiyyûn a İlahiyyun.
Batinisté tvrdia, že všechno má vnější i vnitřní význam a že pravý smysl je skrytý v nitru. Jednat podle vnějšího významu vede k zkáze člověka, zatímco jednat podle vnitřního významu vede k jeho záchraně.
Čítaním mystických spisů a uvědoměním si, že vědecké poznání nestačí, se stal zastáncem nutnosti praxe vedle vědy. Skutečná hodnota mysticismu spočívá v tom, že je srdcem otevřeným k iracionálnímu světu, v tom, že spojuje teorii s praxí a v tom, že odvozuje pravdu z osobních zkušeností.
Gazzâlī ve své díle *el-Munkız mine’d-Dalal* rozděluje filozofy do tří skupin a posuzuje je podle svých kritérií z pohledu islámu. Jeho útok je však zaměřen přímo na dva významné neoplatonické islámské filozofy, Fárábího a Ibn Sínu, a nepřímo i na jejich učitele, Aristotela.
Gazzâlī rozděluje filozofy do tří skupin:
Odkazují se na věčnost světa, popírají stvořitele a neuznávají existenci duše. Tvrdí, že svět existuje od nepaměti a bude tak existovat navždy.
Aj keď veria v Stvoriteľa, uznávajú, že spolu s telom zanikne aj duša a že sa už nikdy neobrodí. V konečnej dôsledku popierajú nesmrtelnost duše a život po smrti.
Aj keď sa úplne líši od ostatných dvoch skupín, zastáva aj určité názory, ktoré sú v rozpore s náboženstvom.
Gazzáli se zaměřil na filozofii ilahiyyun, přičemž první dvě skupiny, u kterých považoval jejich ateismus za zjevný, vůbec nezvažoval. Ve svém díle (Neplatnost názorů filozofů) se jako muslimský teolog, který velmi dobře věděl, co dělá, snažil ilahiyyun vyvrátit jejich vlastní terminologií a v jejich vlastní oblasti. Zde se zabýval a analyzoval jejich názory na šestnáct otázek týkajících se metafyziky a čtyři otázky týkající se přírodních věd. U těchto dvaceti bodů uvádí, že v 17 z nich se nacházejí v herezi a ve třech se dopouštějí nevěřícnství.
Hlavným tvrdením knihy Tehafütü’l-Felâsife je, že vzhľadom na nekompetentnosť rozumu při řešení teologických otázek je pro muslima nejvhodnější postoj přijmout náboženská vysvětlení těchto otázek. Z dvaceti názorů, které kniha pojednává, je šestnáct metfyzičtých a čtyři fyzikálních. Deset témat považuje za novátorská a zavádějící, ale tvrdí, že nevedou k nevěřícnství. Sedm témat považuje za nedokázané a tři za vyžadující odsouzení/odvrácení od víry.
To, že filozofové říkají, že Bůh je sám o sobě přítomen, není volný činitel.
To, že filozofové říkají, že svět je věčný.
To, že filozofovia tvrdia, že Boh je stvoriteľom sveta a vesmír je dielom jeho stvoritelskej činnosti, je podvod. To povedali preto, aby skryli svoje skutočné názory.
Filozofové říkali, že Bůh, tedy to, co je nejprve, je čisté, bezpodstatné bytí.
Je nesprávné neuznávat atributy Alláha.
Je nesprávné tvrdit, že Bůh, jakožto Nejvyšší bytost, nespadá pod žádný druh ani druhové rozdělení.
Je nesprávné říkat, že Sema jedná z vlastní vůle.
Je nesprávné, když říkají, že nebeské duše znají celost tohoto světa i všechny jeho jednotlivosti.
Je nesprávné považovat zázračné stavy, tedy zázraky a nadpřirozené jevy, za nemožné.
Je nesprávné, když lidé považují za nemožné, že lidské tělo a duše jsou smrtelné.
Filozofové nedokážu dokázat, že svět má tvůrce a stvořitele. Argument z možnosti není dostatečný k důkazu existence Boha.
Filozofové nemohou dokázat, že Bůh je jeden. Nemohou k tomu předložit žádné spolehlivé důkazy.
Nejsou schopni dokázat, že Bůh není tělesný. V této věci nemají žádné důkazy.
Názory filozofov nakoniec vedú k popíraniu Boha.
Nejsou schopni dokázat, že znají podstatu Boha.
Nemají sílu dokázat, že Bůh něco jiného ví.
Tvrdění, že pohyb oblohy je záměrný a má svůj cíl a účel, jsou nepodložená. Neexistují žádné důkazy, které by je podporovaly.
tj. názory, že po smrti se duše člověka znovu nespojí s tělem, ale existují pouze duše.
Filozofové tvrdí, že po smrti budou duše pociťovat bolest nebo potěšení. Při tomto tvrzení vycházejí z předpokladu, že svět, tedy hmota, je věčný a konečný, zatímco duše jsou nesmrtelné. Kdyby se těla znovuzrodila, nebylo by jich dost pro nesmrtelné duše.
Ghazálí s těmito názory filozofů nesouhlasí a je proti nim. To, že svět je věčný a duše jsou nově vzniklé, neznamená, že duší je více než hmoty. I kdyby duší bylo více, nemohl by Bůh stvořit dostatek hmoty pro všechny duše?
tvrdenia v tomto znení.
Podľa filozofov sú udalosti/stavy veci proměnlivé. V proměnlivosti je poznání závislé na poznávaném. Když se poznávané změní, musí se změnit i poznání a ten, kdo poznává. Podle toho, kdyby Bůh znal jednotlivosti/partikulárnosti, musel by se změnit. Změna Boha je však nemožná. Bůh tedy nezná jednotlivosti/partikulárnosti.
Vědomost je vztah/souvislost k podstatě toho, kdo ví. Pokud se tento vztah změní, podstata zůstává stejná. Například, pokud se člověk, který je nalevo ode mě, přesune doprava, mění se on, ne já. Na druhou stranu, pokud změna vědomosti mění něco v podstatě toho, kdo ví, pak s rozmanitostí vědomostí musí docházet k rozmanitosti/proměnlivosti podstaty. Znamená to, že poznání člověka, zvířete a rostliny vyžaduje v jednom člověku existenci různých podstat? Navíc, filozofové považují jak Boha, tak svět za věčný/věčně existující. A přesto tvrdí, že ve světě dochází ke změnám. To však nemohou a nemohli by tvrdit o Bohu. Neznamená to, že se dostávají do rozporu?
myšlenky v podobě.
Pre viac informácií kliknite sem:
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
