Vážení bratři a sestry,
V této souvislosti existují dva verše v Koránu. V těchto verších Bůh jasně a zřetelně říká, přibližně v překladu:
„Ó, proroku! Řekni svým manželkám, svým dcerám a věřícím ženám, aby si, když vyjdou z domů, vzaly na sebe své pláště.“
(1)
„A povedz verným ženám, aby sa striehli od pohľadu na to, čo je zakázané, a aby chránili svoju česť, a aby neprejavovali svoje ozdoby, iba to, čo je z nich vidieť. A nech si dobre zakrývajú šály na hrudi, aby ich nevideli.“
(2)
V Koráne nie je výslovne uvedené, ako by sa mali veriace ženy obliekať a ktoré časti tela by mohli odhaliť. Tento význam však vysvetľuje hadís, ktorý znie: Prorok Mohamed (s.a.v.) oslovil svou švagrovou Asmu a řekl:
„
Ó, Asmo! Žena, která začala menstruovat, nesmí cizím lidem ukazovat nic jiného než ruce a obličej.
.”
(3)
Z toho vyplývá, že zakrytí hlavy pro muslimskou ženu, která dosáhla věku dospělosti, je nařízením jak Alláha, tak Proroka. To znamená, že zakrytí zbytku hlavy, krku a prsou, přičemž tvář zůstává odhalená, je povinností.
Otevření je však zakázané, protože se považuje za porušení povinnosti.
Ten, kdo neposlouchá příkazy Alláha a jeho posla, se dopouští hříchu a nese za něj velkou zodpovědnost. Ten, kdo se hříchu dopustí, se ho snaží zbavit pokáním a prosí Alláha o odpuštění.
„
A tí, čo, keď spáchajú hriech alebo ublížia sami sebe, spomenú si na Boha a prosia ho o odpustenie, a tí, čo neotrpezlivě trvajú na hriechu, ktorý spáchali. Ich odmenou je odpustenie od ich Pána a zahrady, pod ktorých stromami tečú rieky, kde navždy pobývajú. Aká je krásna odmena pre tých, čo konajú dobro!
.”
(4)
Z toho vyplýva, že aby bolo pokání přijaté a hriech sa stal hodným odpustenia, je nevyhnutné, aby sa v hriechu neotrčovalo bez akéhokoľvek ospravedlnenia.
Znění jednoho hadísu k tomuto tématu je následující:
„
Když věřící člověk spáchá hřích, objeví se v jeho srdci černá skvrna. Pokud se od hříchu odvrátí a požádá Alláha o odpuštění, jeho srdce se od této skvrny očistí. Pokud však v hříchu pokračuje, tato skvrna se zvětšuje. A právě o tom se mluví v Koránu.
‚hřích, který zahalí srdce‘
v tomto smyslu
.”
(5)
„V každém hříchu se skrývá cesta k nevěřícnství.“
Tato slova vyjadřují důležitou pravdu.
A to tak, že
Člověk, který se dopouští hříchu opakovaně, si na něj časem zvykne a stane se pro něj nemožné ho opustit. Tento návyk ho postupně vtáčí do stále větších duchovních nebezpečí. Dostane se až k přesvědčení, že hřích nemá žádný posmrtný trest, a dokonce i k názoru, že peklo by nemělo existovat.(6)
Aby se člověk vyhnul takovému nebezpečí a neposlechl pokušením ďábla, musí se co nejdříve kát a odolat hříchu, který ho k tomu nutí, a sám se napravit.
Poznámky pod čarou:
1) Al-Ahzáb, 33/59.
2) Nur, 24/31.
3) Abu Dávid, Libas 33.
4) Al-i Imrán, 135-136,
5) Ibn-i Mace, Zühd, 29.
6) Lem’alar, str. 7, Mesnev-i Nuriye, str. 115.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
