Vážení bratři a sestry,
Abychom pochopili, jakou hodnotu lidským právům přikládá islám, je užitečné se krátce podívat na situaci ve světě před islámem.
A to takto:
1. Všetky štáty na svete boli vládnuté monarchií.
Král, panovník či cisár, ktorý stál v čele štátu, mal absolútnu moc nad podriadeným obyvateľstvom. Mohol popraviť kohokoľvek, koho chcel, a nikomu za to nemusel odpovedať.
2. Lidé byli rozděleni na třídy. Blízké okolí panovníka, jeho příbuzní a příbuzní (šlechtici) tvořili privilegovanou třídu. Kromě toho existovala rozsáhlá vrstva lidu, která byla pohržděná a jejíž práva byla šlapána na nohy, a která tvořila samostatnou třídu. Mezi třídami existovaly hluboké propastě.
3. Otroctvo bolo praktikované v najbrutálnejšej forme.
Člověčí důstojnost byla šlápána na nohy.
4. Lidé byli podrobováni odlišnému zacházení na základě rasy a barvy pleti, přičemž šlechtické postavení bylo považováno za jediné měřítko nadřazenosti.
Ľudia neboli posudzovaní na základe svojich rozumových schopností, znalostí, talentov, morálky a ctností.
5. Nebolo dodržané ani jedno základné právo a slobody.
Základní práva a svobody, jako je svoboda vyznání a svědomí, právo na majetek, svoboda bydliště a svoboda myšlení, pro běžného občana neexistovaly. Lidé byli kvůli svému vyznání a názorům vystaveni nesnesitelným útrapám a pronásledování a jejich svědomí bylo potlačováno.
6. Základní principy práva byly šlapány na nohy.
Základné právne pojmy, ako rovnost pred zákonom, právny poriadok, individualizácia a zákonnosť trestov, boli v tej dobe nemyslitelné. Neexistovala nezávislá a nestranná justícia. Osobné túžby a rozkazy nahradili zákon a rôznym vrstvám obyvateľstva, ktoré spáchali rovnaký trestný čin, boli ukladané rôzne tresty.
A právě v době, kdy svět byl v takové temnotě, přišlo islámské náboženství a uskutečnilo největší revoluci v dějinách lidstva.
Pokud se na to podíváme s pochopením, zjistíme, že v Koránu i v Sunně Proroka Mohameda (s.a.v.) jsou definovány nejvyšší lidské cíle, které dnes dosahujeme, a to staletí předtím, než byly v západním světě vydány deklarace lidských práv.
Najlepším príkladom je práve to, že zásady, ktoré sa týkajú ľudských práv, obsiahnuté v reči, ktorú prorok Mohamed (s.a.v.) pronesol počas rozlúčkovej púte (Veda Hutbe), sú toho najlepším dôkazom.
Tato kázání byla pronesena v roce 632 n. l. před více než 100 000 muslimy. To znamená, že předcházela roku 1789, kdy byl přijat první písemný dokument o lidských právech.
Deklarace lidských a občanských práv
pred 1157 rokmi…
Nové zásady, které islám zavedl v oblasti lidských práv, měly velký vliv i na boj za lidská práva na Západě.
Člověk,
Má jinou hodnotu než ostatní stvoření. Tato hodnota se ještě zvyšuje vírou v Boha a dodržováním Jeho přikázání. Díky tomu se člověk stává nejctihodnějším hostem vesmíru. Člověk získává lidskou hodnotu již při svém narození, ba dokonce již v době, kdy se začíná formovat v mateřském lůně, a nese ji po celý svůj život.
Hodnota, která pramení z lidství, zahrnuje všechny. Ženy, muži, staří, mladí, černí, bílí, slabí, silní, chudí, bohatí, bez ohledu na náboženství, národnost, rasu a barvu pleti, všichni jsou zahrnuti do stínu této laskavosti.
Tímto způsobem islám chrání každého jedince před neoprávněným vyléváním krve, porušováním čestnosti, loupeží majetku, násilným vnikáním do domova, pochybnostmi o jeho původu a útlakem svědomí. Zajišťuje tak skutečnou ochranu lidské cti a důstojnosti.
Základné práva a slobody, ktoré islam priniesol ľudstvu, sú nasledujúce:
1. Islám zrušil rasovou a barevnou diskriminaci.
Všetci ľudia pochádzajú od Adama. Človek si nemôže sám vybrať rasu ani farbu pleti. To je výhradne v Božích rukách. Rozlišovať medzi ľuďmi na základe takýchto kritérií, odsudzovať niektoré rasy a farby pleti a považovať iné za nadradené, je z Islamského, ale aj z humanitárneho hľadiska nesmierne nesprávné a škodlivé.
V Koránu Nejvyšší Bůh prohlašuje, že stvořil lidstvo z muže a ženy a že je pak rozdělil do kmenů a klanů, ras a národů, aby se po nárůstu jejich počtu snadno poznali, pomáhali si navzájem a žili v míru a souladu.
(Al-Hujrát, 49/13)
Jak vidíme, různorodost lidských ras a barev kůže slouží k vzájemnému poznávání a spolupráci, nikoli k prosazování nadřazenosti.
Událost, která vrhá světlo na toto pojetí islámu, je následující:
Jednoho dne sa Abu Zarr, jeden z Prisvojencov, rozhádal s Bilálem Habesjským a povedal mu:
„Syn černošky.“
urazil ho. Vinil ho za to, že jeho matka má tmavú pleť. Keď sa o tom dozvedel prorok Mohamed (s.a.v.), rozhúpal sa hnev a Abu Zarr povedal:
„Abu Zarr! Ty jsi potrestal Bilála kvůli barvě jeho matky? Takže ty stále nosíš v sobě mentalitu džáhilie!“
Abu Zar se velmi trápil a litoval toho, co v návalu hněvu řekl, ačkoliv to nechtěl. Začal plakat, sklonil se k zemi a přilepil tvář k prachu a řekl:
„Vážne, nezdvihnu hlavu, dokud mi Bilal nenastoupí na tvář a neprotlačí ji nohama…“
Opakovaně se omlouval Bilálu Habesijskému.
2. Islám zrušil rasové a rodové výsady a pýchu z nich plynoucí.
Na shromaždení, kde se nacházeli Ashab-i Kiram, Sa’d ibn Abi Vakkas navrhl některým předním osobnostem z řad Sahabů, aby sečetli své rodové linie (genealogie). Sám mezitím sečetl svou rodovou linii od začátku do konce. Mezi přítomnými byl i Salman Farisi, pocházející z Persie. On neměl slavnou rodovou linii, s níž by se mohl chlubit, jako přední osobnosti z Kurejše. Ani podrobnosti o své rodové linii neznal.
Když mu Sád navrhl, aby mu také vyjmenoval své předky, velmi se mu to nelíbilo a odpověděl:
„Jmenuji se Salman, syn Islama… Nevím o svém původu tak, jak vy. Vím jen jedno, a to, že mě Bůh poctil Islámem…“
Aj samotného Omara znepokojila Sa’dova zbytočná a zároveň na dobu predislámu poukazujúca ponuka na spomenutie rodového pôvodu. Tak mu sa Selmánova výstižná odpoveď tak páčila, že
„Aj ja som syn Islámov, Omar.“
Tímto odpověděl na slova proroka Salmana.
Když se o tomto incidentu dozvěděl Prorok Mohamed (s.a.v.), velmi se mu líbila Salmanova odpověď.
„Salman je z mého rodu, je z mého domu (z mého rodinného kruhu)…“
nařídil.
Prorok Mohamed naviac zlikvidoval mentalitu predislamskej doby, založenú na šľachtickom pôvode, tým, že dal dcéry najvýznamnejších rodín z Kurejše za manželky niektorým spoločníkom, ktorí boli oslobodení otroci.
3. Islám zavedl lidem právo kontrolovat a dohlížet na své vládce.
Cieľom bolo ukončiť samovládu, útlak, nespravodlivosť a nezákonné praktiky v štátnej správe.
Když byl Al-Abbas zvolen chalífou, vyjádřil se k této záležitosti v projevu k lidu takto:
„Lidé, jsem vám svěřen do úřadu, ačkoliv nejsem z vás nejlepší. Poslouchejte mě, pokud budu plnit své povinnosti v souladu s Islámem. A pokud se odchýlím od správné cesty, varujte mě.“
Ibn Abbas také vypráví, jak jednou v mešitě v době chalífství Omara, když se muslimové modlili, Omar řekl:
„Co budete dělat, když se odvrátím od správné cesty?“
zeptal se. Oni odpověděli:
„Přiměříme tě k poslušnosti našimi meči…“
Na to odpověděli. Prorok Omar byl z toho velmi potěšen.
4. Sloboda myšlienky a svedomia.
Svoboda myšlení a svědomí je po právu na život nejdůležitějším právem člověka. Odmítnout toto právo znamená zbavit člověka jeho lidské podstaty a shodit ho na úroveň zvířat. Proto islám nikdy neumožnil potlačování myšlení a svědomí.
„V náboženství není nucení.“
V souladu s tímto principem islám nepovažuje za správné nutit kohokoli k přijetí zásad víry.
5. Islám se s velkou pečlivostí zabýval i institucí otroctví a udělal z ní právní status.
V čase, kdy se objevil islám, panovalo po celém světě otroctví v jeho nejbrutálnější a nejvíce nelidské podobě. Od islámu se samozřejmě nemohlo očekávat, že toto ve světě rozšířené zřízení zcela zlikviduje. Proto islám nepodnikl radikální a okamžitý krok k jeho zrušení, ale naopak toto zřízení podrobil rozsáhlé reformě a dal mu co nejlidštější a nejcivilizovanější podobu. Navíc zvýšil a usnadnil cesty k osvobození z otroctví, čímž vytvořil mechanismy pro jeho postupnou likvidaci.
6. Sloboda vlastnictva.
Mezi různé city, které Bůh dal člověku, patří i láska k majetku a touha po jeho získání. Tato skutečnost je jasně uvedena v Koránu.
Islám uznal právo na vlastníctvo jednotlivca a vytvoril mu podmienky na legitímne uspokojenie tohto pocitu. Právo na vlastníctvo, ktoré uznal Islám, nesmie byť nijako porušované bez súhlasu majiteľa.
7. Rovnost pred zákonom.
Islám považuje všechny lidi za rovné před zákonem, jako zuby na hřebeni. Nepovoluje žádné výsadní zacházení s lidmi na základě jejich společenského postavení nebo původu.
V islame je zásadná právní státnost a vláda práva.
Hlavný predstavitel štátu a obyčajný občan sú pred zákonom rovní. Ten, kto spáchal trestný čin, a to aj hlavný predstavitel štátu, musí byť potrestaný.
Nejvýraznějšími příklady jsou Fatih Sultan Mehmet, který se s řeckým architektem postavil před soud, Hz. Ali, který se s Židem postavil před soud, a Selahaddin-i Eyyubi, který se s Arménem postavil před soud.
V deň dobytia Mekky spáchala žena z vplyvnej rodiny kmeňa Mahzum krádež a byla dopadena na činu. Musela být potrestána. Ale protože patřila k vplyvné rodině, obávali se zneuctění rodiny a proto žádali o prominutí trestu. Jak toho ale dosáhnout? Jak to říci Prorokovi (s.a.v.)? Nakonec se rozhodli poslat k němu jako posla Usámu ibn Zjeda, kterého Prorok velmi miloval. Usáma se dostavil k Prorokovi (s.a.v.) a vysvětlil mu situaci. Žádal ho, aby prominul vině. Prorok (s.a.v.) se nad tímto návrhem velmi rozčílil. Okamžitě vyšel ven a pronesl tento historický projev:
„Ó, muslimové, víte, proč byly předchozí národy zničeny a vymazány z dějin? Protože, když spáchal zločin někdo z předních osobností, nepostihovali ho. Ale když spáchal zločin někdo z prostého lidu, toužili po jeho potrestání. Tato nespravedlnost vedla k jejich zkáze. Přísahám, že i kdyby mou dcerou Fatimou spáchala zločin, neváhal bych ani na okamžik s jejím potrestáním.“
Potom bolo rozhodnutie okamžite vykonané.
Pozoruhodné jsou v tomto ohledu i následující slova, která pronesl Al-Abbas při svém zvolení za chalífu:
„Ti slabší mezi vámi jsou ve mých očích nejsilnější, dokud nezískají svá práva; a ti silní jsou ve mých očích nejslabší, dokud nezískají práva pro ostatní.“
8. Individualita a zákonnost trestů.
V islámu neexistuje trest bez zákona a je vyloučené, aby byl trestán někdo jiný než ten, kdo se dopustil trestného činu.
Principle osobní odpovědnosti za trest je vyjádřen v 164. verši súry Al-An’am takto:
„Každý si nesie svůj vlastní hřích, nikdo za druhého hřích nést nebude…“
9. Nezávislosť a nestrannost súdov.
V islamském právnom systéme sú súdy, ako inštitúcie spravodlivosti, chránené pred akýmikoľvek vonkajšími tlakmi, osobnými zásterami a libovôľou, a súdcom nie je dovolené stratiť nestrannosť. V islamských súdoch sa pred súd postavili vedúci štátu spolu s obyčajnými občanmi a v prípade, že boli uznaní za vinné, boli potrestaní.
10. Ochrana domova a nedotknuteľnosť súkromného života.
V isláme nikdo nemá právo zasahovat do súkromného života druhých ani vstupovat do ich domov bez povolení. Vyšetřování súkromných záležitostí je v isláme zakázané.
11. Sloboda pohybu.
V isláme sa cestování považuje za prostriedok k získaniu poučení a zlepšeniu zdravia. Preto je cestovanie povzbuzované.
12. Záruka práva na život a ochrana života, majetku a cti před násilím.
Tento bod byl nejlépe vysvětlen v Posledním kázání proroka Mohameda:
„Lidé! Stejně jako jsou tyto dny posvátné, stejně jako jsou tyto měsíce posvátné, stejně jako je toto město Mekka posvátné, tak jsou posvátné i vaše životy, majetek a čest. Jsou chráněny před jakýmkoli násilím.“
13. Sociální zabezpečení.
Islám chránil člověka pred utrpením a zúfalstvom v dôsledku staroby, choroby, katastrof a nehôd a zabezpečil budúcnosť núžných prostredníctvom sociálnych zabezpečovacích opatrení. Islám predovšetkým povzbudzoval ľudí k práci, aby si sami zabezpečili finančnú stabilitu. Okrem toho im rôznymi opatreniami poskytoval dodatočnú ochranu v rámci rodiny, susedstva a príbuzenského okruhu. Tam, kde táto ochrana nestačila, štát sám zabezpečil ochranu jednotlivca. Inštitúcia zekátu a nadácie sú najdokonalejšími inštitúciami sociálneho zabezpečenia.
14. Sloboda práce, spravodlivé a rovné odmeňovanie.
V islámu je práce a usilovné úsilí velice ceněné a podporované. Žebráctví a zátěž pro druhé se nepovažují za žádoucí. Práce na zajištění obživy rodiny legální cestou je dokonce, za předpokladu splnění náboženských povinností, považována za akt uctívání.
„Člověk dostane jen to, co si zaslouží.“
Tento verš také ukazuje, jakou důležitost Islám přikládá práci a úsilí…
Svobodu práce
-za predpokladu, že ide o legálne získané peniaze-
Islám, který poskytuje absolutní záruku, také nejlépe upravil vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
„Plat pracovníka vyplatte, než mu uschne pot na čele.“
principle, právo pracovníka je zaručeno tím nejlepším možným způsobem. Pracovník se bude snažit plnit svěřované úkoly kompletně a bezchybně a bude si dávat záležet na tom, aby si zasloužil mzdu, kterou dostává.
15. Ochrana detí. Islám sa od narodenia staral o deti, rodičom sa poskytovala rôznorodá pomoc na pokrytie nákladov na výživu a oblečenie a na tento účel sa z pokladnice vyčleňovali prostriedky. Dnes sa v podobe detských príspevkov podobná pomoc poskytuje vo všetkých bohatých štátoch. Prorok Mohamed dôrazne vyzýval islamskú armádu, aby počas vojny nezabíjala ženy a najmä deti.
16. Základní vzdělání je povinné a bezplatné.
„Získávání vědomostí je povinností každého muslima, muže i ženy.“
Hadís Šeríf ukládá povinnost základního vzdělání. V islámu je osnovy základního vzdělání pečlivě připravena.
Základní vzdělávání zahrnuje kromě výuky náboženských, morálních a literárních znalostí také odborné vzdělání. Islám považuje za nezbytné, aby dítě vedle náboženských znalostí získalo i řemeslo.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
