– Proč někteří lidé obrací dlaně rukou vzhůru, když se modlí?
– Je modlitba, kterou se modlíme po každé povinné modlitbě, bid’a (inovace v náboženství), nebo sunna (tradice)?
Vážení bratři a sestry,
Modlitba po vykonaní povinné modlitby (fard) nie je bid’a (inovácia v náboženstve), ale sunna (tradícia).
V hadíse, který zaznamenali Abu Dawud, Nasa’i a Tirmidhi, prorok Mohamed (s.a.w.) řekl:
:
„Když se někdo modlí, měl by po modlitbě chválit a oslavovat Alláha, pak vyslovit modlitbu za proroka a poté si popřát, co chce.“
(pozri Neylu’l-Evtar, 2/577)
Modlitba Saleten Tuncina
:
اللهم صل على محمد وعلى آل محمد صلاة تنجينا بها من جميع الأهوال والآفات وتقضي لنا بها جميع الحاجات وتطهرنا بها من جميع السيئات وترفعنا بها عندك أعلى الدرجات وتبلغنا بها أقصى الغايات من جميع الخيرات في الحياة وبعد الموت برحمتك يا أرحم الراحمين.
Stačí nám Bůh, a On je nejlepší ochránce, nejlepší spojenec a nejlepší pomocník. * Odpověď Ti, Pane náš, a k Tobě je náš návrat.
„Alláhümme sallí alá Sayyidiná Muhammadin wa alá áli Sayyidiná Muhammadin salláten tunjína bi-hám min-džamí’il-ahvál vel áfát. Wa taqdí lená bi-hám džamíal hádžát wa tuṭahhiruná bi-hám min-džamí’is-sajját wa tarfa’uná bi-hám indika ‚alád-daradžát wa tuballíguná bi-hám aksá’l-gáját min džamíil-chajrát fí’l-chájátí wa ba’del-mámát birahmatika já ar-hamar-rahimín. Hasbunalláh ve ni’mal-wakíl, ni’mal-mauálá ve ni’man-nasír. Ğufranaka rabbaná wa ilayke’l-masír.“
Význam:
„Bože! Daruj požehnanie našemu prorokovi Muhammadovi (s.a.v.) a jeho rodine. A nech nech je toto požehnanie tak cenné, že vďaka nemu nás zbavíš od každého strachu a nebezpečí. Vďaka nemu nám splníš naše potreby, vďaka nemu nás očistíš od všetkých hriechov, vďaka nemu nás povýšíš na najvyššie stupne, vďaka nemu dosiahneš s nami najvyšších cieli vo všetkých dobrých veciach, na ktoré sa dá myslieť v živote i po smrti. Ó, najmilostivejší z milostivých, daruj nám to z tvojej milosti. Boh nám stačí a je najlepším ochrancom a najlepším zástupcom. Ó, náš Pane, prosíme o tvoje odpustenie, k tebe sa vracíme.“
Na některých místech,
„Stačí nám Alláh a On je ten nejlepší ochránce, On je ten nejlepší spojenec a On je ten nejlepší pomocník. Odpověď nám patří Tobě, Pane náš, a k Tobě je naše konečné místo.“
Je třeba také poznamenat, že tato část chybí. Nicméně, je velmi užitečné tuto část zmínit.
Tato modlitba má velký význam a odměnu. Očekává se, že ten, kdo ji pravidelně recituje, bude chráněn před neštěstím, bude mít před sebou štít proti budoucím zkouškám, jeho přání se snadno splní a jeho obživa bude požehnaná.
Počas modlitby sú ruky držané (odděleně) otevřeně nahoru (čo je symbol modlitby).
Dlaně obou rukou, jako dvě oči vah, jsou v rovnováze v úrovni hrudníku a otevřeně čekají na Boží milost, která má přijít z nebe.
Avšak v niektorých prípadoch nie je proti sunne, ak sa tieto dve ruky spoja vedľa seba a držia sa vedľa seba.
Poslední prorok (s.a.v.) se modlil v obou případech.
Väčšinou sa však zdá, že držia ruky oddelene.
Vskutku
Podľa šafiitskej teologické školy
Stejně jako se při modlitbách, které vyjadřují strach, dlaně rukou obrací dolů.
V Hanefitství však
Směřování dlaní dolů je povoleno pouze při modlitbě za déšť, a ne při jiných příležitostech.
Zvyk šafiitů, při modlitbě sklánět ruce dolů, aby se ochránili před neštěstím, je založen na některých hadítech a je sunnou. Jedním z těchto hadítů je:
„Prorok Mohamed, pokoj s ním, když prosil Alláha o něco, zvedal dlane nahoru. Když se však před něčím chránil, dlane směřoval dolů.“
(Vzťah k tomuto tématu v hadísových sbírkách viz: Musnad, Ahmad ibn Hanbal IV/56; Mecmau’z-Zevaid, X/168; Cemu’l-Fevaid, II/618; el-Fethu’l-Kebir, II/357)
Protože ti, kteří při modlitbě drží ruce dolů, jednají v souladu s těmito hadíty.
Hanefité
v tomto ohledu
Šafiiti
imituje to.
Vzpomínka na dané téma:
V tejto súvislosti Ibn Fakihani
„Zářící svítání“
V knize s názvem … stručně popisuje následující událost:
Abu Musa, jeden z významných duchovných vodcov, byl na lodi během bouřlivého počasí. V okamžiku, kdy hrozila katastrofální bouře, která lodi hrozila potopením, se uchýlil k prorokovi Mohamedovi:
Ó, Posláníku Boží, naše loď potopí se a tolik nevinných lidí v ní utopí se a zemře. Prosím, ukáž nám cestu k záchraně!
V tom okamžiku ho oslovil hlas, který mu řekl:
Ó, Abu Muso! Recituj modlitbu Tüncina! To znamená, recituj modlitbu, která zachrání, modlitbu, která zachrání…
Řekl: „Ó, posel Boží, neznáme tuto modlitbu Tunjina, která je to?“
Náš Pán (s.a.v.) četal (Salaten Tüncina), kterou dnes po modlitbách čtete, a vyzval nás, abychom ji četli.
Cestující na lodi se to dozvěděli od Abú Musy a společně to přečetli, bouře utichla a oni v pořádku přistáli na pevninu.
Práve díky těmto vlastnostem této modlitby, když se na našich hranicích objeví nepřátelské nebezpečí, vojáci, kteří drží zbraně v rukou, jdou na hranice a brání se svými materiálními zbraněmi, zatímco uvnitř věřící s modlitebním kobercem před sebou neustále recitují tuto záchrannou modlitbu. Spolu s materiálními zbraněmi odháněli nepřítele z našich hranic i duchovní zbraní.
Zapsu, zesnulý autor, který o tomto tématu psal v časopise Ehl-i sünnet, navrhl: Měli bychom přestat v našich mešitách recitovat Salaten Tüncana, kterou nařídilo ministerstvo náboženství, aby se zabránilo hrozbě nepřítele na našich hranicích během války. Hrozba totiž pominula. A co budeme recitovat, až se, nedej Bůh, objeví další hrozba?
Napísal ho Davut Efendi z Maroka.
„Delail al-Hayrat“
alebo za tento posvätný salát, ktorý práve prešiel. (Bediuzzaman Hz.)
„Salavat, na ktorého recitovanie kladú mnohí aktábi dôraz.“
takto se o něm zmiňuje.
Tento salavat (modlitba za proroka Mohameda) byl napsán inspirován.
Není třeba nikoho nutit, ať už to čte, nebo nečte. Pokud to přečte, má za to odměnu, a pokud ne, nemůže se dopustit hříchu. Já osobně to čtu a považuji to za správné. Je to v názvu.
Spasitelná modlitba.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
