„Kdo neustále vyznává své hříchy a prosí Boha o odpuštění, tomu Bůh ukáže cestu z každé tísně, cestu z každého trápení a obohatí ho z nečekaných zdrojů.“
(Abu Dawud, Vitr 26. Viz též Ibn Majah, Adab 57)
– Jaká je autenticita tohoto hadísu a jaké je vysvětlení každého jeho slova?
Vážení bratři a sestry,
Istighfar,
Znamená to, že člověk prosí Alláha o odpuštění svých hříchů.
Hlavné je tedy, aby se člověk modlil o odpuštění, ať už jakoukoli modlitbou.
ten, kdo se upřímně kají za své hříchy, lituje jich, pokud se jedná o porušení práv druhých, vyrovná se s nimi, nahradí zanedbané modlitby, půst a almužnu a už se k těmto hříchům nevrátí.
To znamená, že se za něho/niho někdo modlil.
Příslušný hadís zní takto:
Kdo se pilně modlí k Alláhovi o odpuštění, Alláh mu dá východisko ze každé úzkosti, úlevu od každého zármutku a obohatí ho z míst, odkud to nejméně čeká.
„Kdo“
(aby mu/jej byly odprostiteny hříchy)
pokud se neustále modlí k Bohu o odpuštění, Bůh mu v těžkých chvílích dá úlevu, ukáže mu cestu k záchraně v případě smutku a obohatí ho z nečekaných zdrojů.“
[1]
Autenticita hadísu:
Při zkoumání spolehlivosti hadísu se zjistilo, že v jeho řetězci předávání je neznámý vypravěč jménem al-Hakem ibn Musab, a proto mezi učenci panuje rozpor ohledně jeho hodnocení.
„Štíhly“
byla označena jako.
Znamená to slabý hadís.
„Nezabíjí se sám sebe“
To neznamená, že ne; naopak, z těch, kteří se nám dokázali dostat do rukou.
-pro jistotu-
znamená to využít. Vskutku
Ahmad ibn Hanbal
a
Abu Dawud as-Sijistani
Takíto učenci hadísu uviedli, že ak v danej záležitosti neexistuje iný hadís, slabší hadís je prijateľnejší a silnejší ako názory a stanoviská vyjadrené v náboženskej a praktickej otázke, ktorá nie je regulovaná šaríatom.[2]
Vysvětlení hadísu:
Kdo neustále vzpomíná na Alláha (s.w.t.) a prosí o odpuštění svých chyb a nedostatků, tomu Alláh, Všemohoucí a Vznešený, odpustí všechny hříchy a zařadí ho mezi své milované služebníky. A tak, když se stane milovaným služebníkem, Alláh, Vznešený, se stane jeho slyšícím uchem, vidícím okem, držící rukou a kráčející nohou v záležitostech světa i posmrtného života. Vše, co od Něj požádá, mu jistě dá; a kdykoli se k Němu uchýlí, ochromí ho a ochrání. [3]
V Koránu, Knize moudrosti, Bůh, sláva a chvála jemu, k této záležitosti říká:
„Keď spáchajú nečistý čin alebo si urobia na sebe zlo, spomenú si na Boha a hneď prosia o odpustenie svojich hriechov. Veď kto iný než Boh ich hriechy odpustí?! A oni na tom, čo spáchali, neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě neotrpezlivě ne
[4]
„Kdo se odvrátí od mé vzpomínky, bude mít jistě úzkostlivý život a v den zmrtvýchvstání ho vzkřísíme slepého.“
[5]
„Kdo se bojí bezbožnosti a neúcty k Alláhovi, ten mu Alláh ukáže cestu ven. A Alláh mu dá uživití z míst, odkud to nejméně čeká. Kdo se spoléhá na Alláha a důvěřuje mu, Alláh mu stačí. Alláh jistě dosáhne všeho, co chce. Alláh stanovil pro všechno míru.“
[6]
Ať se člověk jakkoli snaží, nemůže být dokonalým člověkem ani podle vlastních měřítek. Je těžké si představit někoho, kdo by si ve svém svědomí mohl přiznat, že se ve svém životě neprovinil vůči stvořiteli ani stvořeným bytostem.
Z tohoto hlediska je nejvíce úctyhodné, že Bůh odpouští chyby, které se proti němu spáchané, což pomáhá člověku uchovat si vztah k životu, brání mu upadnout do zoufalství ohledně věčného světa a povznáší ho k konstruktivní psychologii.
Z obecného obsahu veršů a hadísů k tomuto tématu vyplývá, že odpouštění, ačkoli je rozsáhlou božskou vlastností, závisí na určitých vlastnostech, které musí člověk mít. V popředí stojí nepochybná víra. K vlastnostem této víry patří například to, že při vzpomínání na Alláha se srdce naplňuje úctou blízkou strachu, že víra se posiluje v míře, v jaké je člověk obeznámen s Alláhovými šeri’atskými a kosmickými znameními, že se člověk spoléhá na Alláha, že koná modlitby a že vynakládá na Alláhovu cestu.
Pre viac informácií kliknite sem:
–
Co znamená, že nás Bůh obživil z nečekaného zdroje?
[1] Abú Dávúd, Hadís č. 1518; Nasá’í, as-Sunanu’l-kubrá, Hadís č. 10290; Ibn Máďa, Hadís č. 3819.
[2] Porov. Abu’l-Fazl Džalálu’d-Dín as-Sujútí, Tedrîbu’r-râvî, Daru’l-Jusrá a Dár al-Minhádž, Mekka 1437, 3/81.
[3] pozri al-Bukhári, Hadís č. 6502.
[4] Al-Imrán, 3/135-136; [4] Porovn. Abu’l-Chajr Šams ad-Dín Muhammad ibn Abd ar-Rahmán ibn Muhammad as-Saháví,
el-Kavlü’l-bedí‘
, Dár al-Rajján, Mekka, s. 255.
[5] Tâhâ, 20/124.
[6] Porov. Talák, 65/2-3.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
