Vážení bratři a sestry,
Esoterici
Vznikl v Iráku.
Neskoršie sa rozšírila do Indie, Pákistánu, Iránu a niektorých oblastí Afriky. Jej zastancovia sa pod rúškom náboženstva snažili o moc a nakoniec pod vedením Ubaidullaha, potomka Ibn-i Maymuna, založili štát, ktorý sa neskoršie rozrástol do impéria siajúceho od Šamu po Maroko. Po 270 rokoch vlády bol v roku 567 po hidžre zvrhnutý.
Tato sekta, která se šířila před příchodem islámu, se hlásila k prosazování rovnosti a všeobecného míru a tvrdila, že majetek, vše, co lidé vlastnili, a dokonce i ženy, jsou společné.
Mezdek
Bol značne ovplyvnený myšlienkami, ktoré šíril istý šialenec.
Svojich imámov považujú za obdařené božskou milosťou, odlišné od ostatných. Podľa nich sú imámi neviní, nemýlí se, nehreší a nemohú byť zodpovední za to, co robia. Pretože imámi poznajú veci, ktoré ostatní nepoznajú.
V podstate, to, že do ismailské sekty vnikli výše uvedené nepravdivé přesvědčení, je dílem Abdallaha ibn Maimuna, židovského konvertitu, který se na počátku 9. století do této sekty záměrně a z politických důvodů zapojil. Jeho volba ismailské sekty nebyla bezdůvodná. Dá se říci, že Abdallah ibn Maimun zasadil islámu podobnou ránu, jakou mu zasadil židovský rabín Abdallah ibn Šaba. Stejně jako ibn Šaba zneužíval Alího (r.a.) a jeho synů k rozněcování sporu, ibn Maimun zneužíval Ca’far-a Sádika, potomka Proroka, a jeho syna Ismaila, a bohužel tak mohl šířit své zvrácené myšlenky pod různými rouškami. V historii je jen málo příkladů takové krutosti a krveprolití…
Ibn-i Maimun
, čo nakoniec vedelo k tomu, že mnohí moslimovia opustili vieru.
Ibn-i Maimun
Tímto se z tohoto řádu stala tajná a politická organizace a komise.
Vycházeje ze sedmi principů zoroastrismu, rozdělil sufisty vstupující do jeho řádu do sedmi stupňů. Jakožto vůdce řádu sám zaujal sedmý stupeň, který představoval – bohu zaplač – úřad „Imáma“, který přijímal přímé rozkazy od Alláha. Imám na tomto postu byl tak mocný, že mohl prohlásit halal za haram a haram za halal. Nic mu nebylo zakázáno.
Ti, kteří v tomto řádu postupovali, se časem sami vzdálili od náboženských obřadů a přiměli k tomu i ostatní, což nakonec vedlo k jejich odpadnutí od víry. Dokonce popírali posmrtný život a tvrdili, že ráj a peklo existují v tomto světě, a že člověk by měl žít podle svých choutek a v pohodě.
V priebehu histórie v rámci frakcií, ktoré zastávaly šíitské náboženské presvedčenie
najničivější
táto frakcia sa z toho stala.
Titož krvaví anarchisté, čo zmátli hlavu Ázii, šířili zmatek v myšlení, víře, morálce a životě; po mnoho let narušovali klid a pokoj v islámském světě. V čele těchto anarchistů stál
Šejch-i Džebel
zvaný/nazývaný
Hasan Sabbah
a přicházejí jeho nebesští bojovníci.
Hasan Sabbah
Patří k vnitřnímu proudu šíitského islámu a je jedním z největších rušitelů šíitského hnutí v jeho celé historii.
V Ázii to byl on, kdo jako první v pravém slova smyslu institucionalizoval anarchismus.
Hrad Alamut
Systematicky plánoval a realizoval rôzne teroristické akcie.
Hasan Sabbah bol bezbožným nepriateľom „Selžúckej ríše“. Jeho cieľom bolo zvrhnúť Selžúcku ríšu a odstrániť tento mocný štát, ktorý bránil rozvoju šíitskej ideológie. Na dosiahnutie tohto cieľa dal vybudovať záhradu „v súlade s predstavením raja“. V záhrade dal postaviť oslňující paláce. V záhrade a palácoch boli špeciálne vyškolení speváci a mladé dievčiny, ktoré pripomínali rajské hóry.
Hasan Sabbahovi muži zbírali z rôznych oblastí odvážných a energických mladých mužov a privážali ich do pevnosti Alamut. Týmto mladým mužom sa najprv opisoval raj a jeho pôžitky a zábavy. Potom boli mladí muži uspávaní drogami a odvádzaní do „rajovskej záhrady“. Keď sa tam zobudili, videli pred sebou nádherné paláce, dievčatá ako hóry, pestré kvety a ovocné záhrady, a tak naozaj verili, že vstúpili do raja, o ktorom im Hasan Sabbah sľúbil. Dni trávili v pôžitku a blaženosti. Po nejakom čase ich opäť uspávali drogami a odvádzali z rajovskej záhrady. Najväčšou túžbou týchto mladých mužov sa stalo opätovné vstúpenie do tejto rajovskej záhrady. Šejch al-Džabal Hasan Sabbah týmto podvodným plánom k sebe priťahoval mladých mužov a ovládal ich.
„samovražedné komanda“
proměnila ho v to.
Keď šíitský šejk Hasan Sabbah chcel nechať niekoho zavraždiť, zavolal si jednoho z týchto mladíkov.
„Jdi a zabij toho a toho, a když to dokážeš a vrátíš se, pošlu tě do nebe. A když zemřeš, pošlu své anděly, aby tě tam dostali.“
a tak mladíci, kteří hořeli láskou k ráji, bezvýhradně poslechli šejchův rozkaz a zabili požadovaného muže za každou cenu.
Hasan Sabbáh,
V pevnosti Alamut pokračoval v týchto krvavých aktivitách celých 33 rokov.
Táto anarchistická sieť íránských šíitov sa dopustila krvavých zločinov na stovkách, tisícoch moslimov. Zničili sociálny mier a šíria teror.
Rozvážný státník, světoznámý vezír seldžukských států,
Nizâm ul-Mulk
Uvraždili ho.
Učených mužov a právnikov, ktorých považovali za prekážku šírenia šíitského náboženstva, zavraždili Hasan Sabbahovi oddaní.
Po šíitském šejkovi Hasanovi Sabbahovi pokračovali v jeho cestě i jeho nástupci. Selžúcký vezír Abú Náṣir byl těmito lidmi zavražděn. I chalíf Müsteršid byl těmito anarchistami zavražděn. Zničení, které Batiníové po celou historii způsobili, se neomezovalo pouze na zabíjení nevinných a bezbranných lidí; zároveň plenili města, rabovali karavany a neváhali ani v posvátných místech prolévat krev a páchat masakry. Například Abú Táhir, syn Cennábiho, příslušník Batiníské větve šíitského islámu, s několika tisíci rabínů, které shromáždil kolem sebe, v roce 311 po hidžře zorganizoval léčku na poutníky mířící na hadž a většinu z nich pobil a jejich majetek oloupil.
V roce 317 po hidžře (657 n. l.) táž skupina v období hadžské pouťi napadla poutníky vracející se z Arafátu do Mekky a všechny je pobila. Někteří poutníci, kteří přežili tento masakr, se uchýlili do Kaaby, ale tito anarchisté vnikli do Kaaby a zavraždili je i uvnitř Božího domu. Dokonce některé mrtvoly hodili do studny Zamzam. Zloupili Kaabu.
Abu Tahir odtrhol dveře Káby a kameník Hadžar al-Asvad a odnesl je pryč.
Hacer-ul-Esved bol v ich rukách celých 22 rokov, až do roku 339 po hidžre. Tehdejší vláda v Bagdade ponukla 50 000 zlatých kusov, aby od nich získala Hacer-ul-Esved späť. Túto ponuku odmietli. Nakoniec ho vydali po silnom výstrahu „Mehdího“ Fatimidov z Afriky.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
