Vážení bratři a sestry,
S zostúpením Koránu, najväčšieho svetla múdrosti, sa v celom ľudskom svete začala nová éra. Ľudia dostali to, čo ich srdcia a duše tak naliehavo potřebovali.
„Pravé náboženství“
Byli naplněni radostí z dosažení cíle. Od mnohobožství k monoteismu, od temnoty k světlu, od pověr k pravdě, od nevědomosti k poznání. Principy Koránu je neustále vedly k materiální i duchovní dokonalosti.
V době Proroka Mohameda (s.a.v.) si islám v Mekce, Medině, Hidžázu a okolních oblastech upevnil absolutní moc. Éra nevědomosti a temnoty ustoupila éře štěstí a světla.
V krátkém čase během vlády Abú Bakra a Omara (ať je s nimi Bůh spokojen) bylo dosaženo úspěšného dobytí Sýrie, Egypta, Iráku a Íránu díky bezkonkurenčním dobytím.
Tento pozoruhodný rozvoj vyvolal u nepriateľov islamu, najmä u Židov, závist a nenávisť. Židia boli v úžase nad tým, ako sa islam tak rýchlo rozvíjal, a zdalo sa, že im praská hlava. A čo je viac, konverzie mnohých židovských komunit k islámu je úplne znepokojili. Tento rýchly a úspešný rozmach islamu musel byť zastavený.
Hra, která byla kdysi namířena proti křesťanům, se nyní musela hrát proti muslimům. Po dlouhých jednáních se nakonec usadili v Medině.
Ibn-i Sebe
Vznikla z toho velká aféra.
Abdalláh ibn Sabá
Byl to hlavní rabín a velký komunistický aktivista.
Ibn-i Sebe
Svoj program sabotáže postavil na dvoch hlavných pilieroch. Po prvé, mal rozdriliť moslimské spoločenstvo, čímž by zabránil rozvoju islamu; v druhej fáze mal do islamského náboženstva a vierouky vniesť poverčinnosti, čímž by medzi moslimami vyvolal rozpor, ktorý by trval až do konca sveta. Na dosiahnutie týchto dvoch cieľov mal vytvárať komisie a prostredníctvom nich intenzívne pôsobiť na oslabenie a odstránenie ducha jednoty, lásky a bratskej súvislosti medzi moslimami. Po každej fáze sabotáže mal okamžite prebiehať hodnotný proces, mali sa kontrolovať plánované ciele a dosiahnuté výsledky, a v meniacej sa situácii mali byť vytvorené a implementované nové plány na dosiahnutie nových cieľov.
Ibn-i Sebe
Svoji hlavní cíl, tedy vyvolání sporů a občanských válek mezi muslimy, plně dosáhl.
Ibn-i Sebe se s těmito občanskými válkami přibližoval ke svému hlavnímu cíli. Protože jeho hlavním cílem bylo,
Zaváděním pověr do islámského náboženství
šlo o to, aby ho zbavili jeho původní nevinnosti.
Věřící, kteří se dnes hádají, se zítra mohou usmířit a znovu se sjednotit, aby obnovili jednotu islámu. Bylo nutné mezi muslimy vyvolat rozpor, který by trval až do konce světa, a rozdělit je na frakce, aby se rozdělili v otázkách víry. Nejdůležitější věcí, kterou je nyní třeba udělat, je zavést do náboženství pověry, aby se víra odchýlila od své původní podoby.
Ibn-i Sebe se do toho pustil,
„Rodina Proroka“
Začal zneužívat lásku k němu. Objevil se jako nejhorlivější zastánce Ahl al-Bayt. Šířil myšlenku, že chalífát od počátku patřil Alímu a byl mu neoprávněně odňat. Alího a jeho potomky prohlásil za „Dynastii bohů“ a snažil se odvrátit islám od principu jednoboha, podobně jako v křesťanství. Nakonec skupina vedená Ibnem Sebe před Alího (ra.) přišla a řekla mu:
„Ty jsi náš Pán, náš Bůh.“
řekli. Alího nechal některé z těchto pohanů upálit.
Ibn-i Sebe
‚ho však nechal popravit, pretože sa obával, že by jeho poprava mohla vyvolat nepokoje a oslabit armádu vzhľadom na počet jeho stúpencov v jej radoch. Namiesto toho ho poslal do Medajinu, bývalého hlavného mesta Iránu.
Bohužiaľ,
Medajn bolo ideálnym prostredím pre vznik a šírenie zvrácených myšlienok Ibn-i Sebeho.
Ibn Sebe se zde setkal s Cháridžity, kteří dříve uprchli před Alím, a našel jejich vůdce, Evfova syna. Když pochopil, že Evfův syn chce podniknout akci proti Alímu, řekl mu:
„Takovýmto krokem Aliho neporazíte, ale porazíte sami sebe,“ řekl. Když se Evfaův syn zeptal Ibn Sebe na jeho názor, ten odpověděl: „Tři sebevraždící teroristé to zvládnou.“
řekl.
Po tomto projevu,
Alí, Muávija
a
Shodli se na tom, že je třeba zabít Amr ibn al-As.
Za tímto účelem vyslali tři vrahy. Tři společníci proroka měli být zabiti, když 17. dne Ramadánu konali ranní modlitbu. Božím záměrem se Muávija a Amr ibn al-As z tohoto atentátu zachránili. Avšak Ibn Muldžamovi se podařilo zranit Alího otráveným mečem, který mu způsobil smrt.
Ibn-i Sebe
Potom, co vyslal Ibn Muldžama, aby zavraždil Alího, poslal Mejmuna, svojho syna, s niekoľkými mužmi do Kúfy. Tam Mejmuna syn:
„Ali nezemřel, ale odešel, vznesl se do nebe. Nyní je nad oblaky. Brzy se vrátí a svým mečem rozdělí spravedlnost celému světu…“
rozšířil by takové pověry.
Ibn-i Sebe spolu so svými najbližšími spolupracovníci začal plánovať a realizovať zradné aktivity v Iráne. Sociálna situácia v tej dobe bola pre realizáciu ich plánov mimoriadne priaznivá.
A to takto:
Islám sa v krátkom čase rozšíril na rozsiahle územie. Prenášať na takto rozľahlé a rozmanité územie celý význam a jemnosti islámu, jeho múdrost a pravdy, a to národům, ktoré sa nedávno obrátili k islámu, a formovať v islámskom plameni národy s odlišnými povahami, bolo pre novovzniknutý islamský štát mimoriadne ťažké. Všade, kam sa islám dostal, dochádzalo k masovému obrátkom. To síce potešovalo moslimov, ale duchovná hmota sa nedala dostatočne formovať, moslimovia sa nedosahovali ideálneho stavu a preto sa nedosahovala ani ideálnej jednoty v myšlení a živote. Vrstvy obyvateľstva boli ako nepracovaná hlina. Tento stav sa zvlášť jasne prejavoval v Iráne.
Osoby, které se nedávno obrátily k islámu,
Úplně se nezbavili svých starých mylných představ.
Těmto lidem, jejichž duše, mysl a srdce byly po staletí ovlivněny pověrami a mylnými přesvědčeními, bylo velmi těžké přijmout jasné, čisté a pravdivé skutečnosti islámu, které jsou zbavené iluzí, fantazií, výmyslů a pověr. Islám nemohl být těmito zatvrzelými lidmi plně pochopen a pravá víra se nemohla plně usídlit v jejich srdcích a emocích. Psychologicky si přáli, aby mohli své staré přesvědčení, zvyky a tradice zachovat vedle islámu.
Na druhou stranu, ani samotný chalífát nedokázal v této zemi plnit funkci varování a poučení na potřebné úrovni.
Poslání šířit islám se všemi jeho institucemi a odstraňovat pochybnosti a váhání lidí v těchto oblastech se do značné míry zanedbávalo. Islám se totiž rozšířil na velmi rozsáhlé území, velká část Sahabů zemřela vnitřními spory, jiní se rozhodli pro odlehlý život a další zestárli natolik, že se nemohli angažovat ve společenském životě.
V dôsledku zanedbávania tejto dôležitej úlohy zostali tieto nové osady dlho bez dozoru. V čase dobytia nepochopili plne pravdy Koránu a viery, ktoré vtedy prijali. Preto nedokázali rozlišovat mezi pravdou a nepravdou, pravdou a omylom.
Práve takáto spolitizovaná skupina, jako jsou Židé, dokázala zneužít tuto sociální situaci.
Dôležitým faktorom, ktorý umožnil Ibnovi Sebeovi v Iráne šíriť svoje negatívne názory, bola aj psychologická povaha tamojšieho obyvateľstva. V ich vnútornom svete vládli skôr city než rozum. Ich srdcia boli otvorená legendám a povrázkom skôr než pravde. Neboli schopní analyzovať udalosti s využitím logiky a zdravého rozumu a náležitě je zhodnotiť.
Na druhou stranu nemohli strávit, že ich staletí trvajúca vláda a národná pýcha boli zlikvidované Arabmi, ktorých kedysi považovali za otroky, a preto prejavovali k islamu, aj keď nie na rozumové, tak na citové úrovni, určitú nechuť.
Ibn-i Sebe
dokázal posúdiť všetky tieto faktory. Zvolal svoje priateľky a povedal im,
„Skutočný boj sa teprve začal. Vážte si, že toto je začiatok vojny, ktorá bude trvať medzi moslimami až do konca sveta. Teraz budeme Aliho zbožňovať a budeme ho nechať zbožňovať. Podľa situácie mu budeme pripisovať „božstvo“, inde budeme hovoriť, že je „prorok“, inde zase budeme vysvetlovať, že „Ali mal právo na chalífát, ale Abu Bakr, Umar a Osman mu toto právo ukradli.“
Ibn-i Sebe
a po tom, čo sa s kamarátmi na toto rozhodnutie dohodli, poverili svojich mužov, aby šíriali tieto myšlienky. Títo muži boli:
„Chalífát patřil Alímu.“
Ali a jeho potomkovia sú hodní chalífátu. Toto právo im bolo násilím odobraté. Tí tři chalífovia, obzvlášť Umar, sa proti vôli Božej postavili tým, že toto právo násilím odobrali… Aby sme poslúchli vôli Božej, musíme sa postaviť na stranu Aliho…”
a začali s proslovami. Keď boli tieto proslovy lidmi přijaté, šli ještě dál a lidem přisuzovali božství.
„Teóriu inkarnácie“
Snažili se je obrátit na islám. Odchýlili se od pravého směřování islámu a začali šířit víru, která je v úplném rozporu s učením o jedinnosti Boha. „Víra v inkarnaci“ existovala i v starých náboženstvích Peršanů. Z tohoto důvodu tato falešná víra snadno našla u nich příznivce.
Nejdříve mu (Alímu) přisoudili božství.
Následně tvrdili, že toto božství bylo zděděné i jeho potomky, a v důsledku toho se v Íránu zrodila dynastie bohů.
Po smrti Alího (a.s.)
Ibn-i Sebe
„Nezemřel Alí, ale démon, který se do něj zhmotnil. Alí nyní vzestoupil do nebes a usedl na trůn na oblacích.“
Tímto vyjádřil svůj názor na jeho smrt v souladu s naukou o inkarnaci.
A tak v Egyptě
„Sebeistická teoretická škola“
ktorý položil základy pre založenie
Šíismus, Írán
Začalo vzkvétat a rozvíjet se v … A z toho vzešlo více než dvacet frakcí (větví).
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
Komentáře
Orzabey
Jedním slovem jste to popsal skvěle. Moc děkuji.
