Vážení bratři a sestry,
Prosím, napište o tom něco, jsem úplně zmatený/á!!!!!
Místo náboženství ve vesmíru
Otázka od jednoho z našich návštěvníků začíná takto a pokračuje na 7 stranách. Zde je shrnutí sedmístranové otázky:
Vesmír má nekonečnou rozlohu. Galaxie jsou od sebe vzdáleny v jednotkách světelných let. Stejné je to i s vzdálenostmi mezi hvězdami v rámci galaxií.
Otázka tedy spočívá v tom, že tazatel si nedokáže představit, jak by stvořitel, který spravuje tak rozsáhlý vesmír, mohl vydávat nařízení týkající se člověka a jeho sociální struktury, a jak by mohl člověka považovat za cenného. Podle něj je vesmír příliš rozsáhlý a sám o sobě stvořitele dostatečně zaměstnává. Neměl by se podle něj starat o člověka, protože na to nemá čas.
Zaujíma ho, prečo bolo v minulosti dovolené, aby boli posvätné knihy falšované.
V podstate je základom týchto a podobných otázok to, čo je všeobecne známe.
Existují dva přístupy. Budeme se zabývat tím, jak se Bůh nám sám představuje. Nebo se na Boha podíváme z pohledu lidské přirozenosti a na základě srovnání s ním si vytvoříme model božstva, kterému bude podobné.
Nefis používá nesprávné srovnání, například:
Na ilustracií toho slouží vzpomínka z 50. let 20. století v Erzurumu. V té době nebyly dostupné cesty ani dopravní prostředky, doprava byla nedostatečně zajištěná. Jeden z mladých mužů jel do Trabzonu navštívit příbuzné. Po návratu se kolem něj shromáždili jeho přátelé a ptali se ho, jak velké je Černé moře. On pak velikost Černého moře popsal takto:
Práve proto, že sebezájem (nefs) je takového druhu, nedokáže pochopit atributy a jména stvořitele ve světě na základě toho, co sám dokáže.
Prohlašuje, že nevznikl z ničeho a nic neporodil, že nemá podobného ani protikladného, že vše je od něj závislé, zatímco on není od ničeho závislý, že vše stvořil, že sám nebyl stvořen, že stvořené nemůže být bohem, že málo a mnoho, velké a malé je pro něj jedno, že minulost, budoucnost a přítomnost jsou pro něj současné.
Dielo odhaluje svého tvůrce. Čím je dílo větší, úžasnější a ohromující, tím více ukazuje úžasnost tvůrce a poukazuje na jeho nekonečnou moudrost, vůli a moc.
Obrovská rozloha vesmíru a zároveň jeho dokonalý řád a pořádek, uspokojování potřeb všech bytostí a absence chaosu a nepořádku jsou dílem nekonečné moudrosti, vůle a moci Alláha.
Bůh, stvořitel nádherného vesmíru, projevuje své úžasné umění, moudré vzory a skryté poklady. Tyto bytosti sám pozoruje a zároveň je ukazuje pozornosti a zraku těch, kteří jsou schopni to vnímat.
Stejně jako nekonečná velikost a rozsah vesmíru vzbuzují úžas, je živá buňka stejně úžasná, nádherná a úchvatná.
Jakožto člověk je jakoby malým obrazem vesmíru, tak i vesmír je jako obrovský člověk.
Keďže Božie jednanie a vládnutí vo vesmíre sú vykonávané prostredníctvom rozkazu a vôle, malé či velké, málo či mnoho, je pre Neho jedno, nič to nemení. Tak ako veliteľ rozkazom k pohybu pohnú jedného vojaka, tak istým rozkazom pohnú aj milión vojakov.
Stejně jako Bůh stvořil atom svým rozkazem, tak samým rozkazem stvořil i nekonečný vesmír. Není žádný rozdíl v Bohově moci, vůli a vědě, co se týče počtu ani velikosti stvořených věcí. Velké a malé, mnoho a málo je pro Něj jedno.
V materiálním světě nemá lidská velikost žádnou hodnotu. Avšak to, že člověk disponuje životem, rozumem, vědomostmi a vědomím, ho povyšuje nad ostatní stvoření a co je ještě důležitější, Bůh s ním komunikuje.
Celý tento vesmír lze přirovnat ke stromu. Jeho kmen, kořeny a větve představují prvky, listy rostliny, květy zvířata a plody lidstvo. Strom slouží svému plodu svými kořeny, kmenem, větvemi, listy a květy. Jeho hodnota a význam se měří hodnotou jeho plodu.
Tento vesmírný strom se svými galaxiemi, hvězdami, deštěm, vodou, půdou, vzduchem, rostlinami a zvířaty slouží člověku a přináší mu ovoce. A toto ovoce by mělo být cennější a vzácnější než vše, co se ve vesmíru nachází. A tím ovocem je poznání Boha a jeho uctívání. Vždyť sám Bůh prohlásil, že stvořil člověka proto, aby mu sloužil.
Člověk při uctívání v jistém smyslu bere za svůj celý vesmír a předkládá Bohu jejich nevědomé uctívání vědomým způsobem. Tak se člověk, který je Božím přítelem a s nímž Bůh komunikuje, stává duchovně nejvyšším ze všech stvoření, přestože je hmotně zanedbatelný.
Bůh prohlašuje, že všechny skutky a činy člověka, nejcennějšího stvoření, jsou zaznamenávány a že po smrti bude vzkříšen a bude muset skládat účty. V závislosti na tom, zda dodržoval Boží příkazy a zákazy, bude žít věčně v nebi nebo v pekle.
Lidé se od prvního člověka, Adama, ptají na tyto otázky:
Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Kam půjdu? Kdo mě sem poslal? Proč mě sem poslal? Jaké je mé poslání ve vesmíru?
Aby mohli správně odpovědět na tyto otázky, bylo jim vysláno 124 tisíc proroků. V minulosti lidé žili v různých městech a kmeních, a proto k každé komunitě přišel jiný prorok. Někteří proroci dostali knihy.
Potom, čo lidstvo dosiahlo materiálneho a duchovného pokroku a celý svet sa stal jednou dedinou, bol celému ľudstvu poslaný jediný prorok, Mohamed (sallallahu aleyhi vesellem), a jediná kniha, Korán.
Všichni 124 tisíc proroků oznámili svým národům existenci a jednotnost Boha, že pozemský život je místem zkoušky, že po smrti nastane vzkříšení, že lhaní a porušování práv druhých je zakázáno, že každý bude zodpovědný za své činy a za to, co měl udělat, ale neudělal, a že v závislosti na tom bude věčně pobývat v ráji nebo v pekle.
Knihy, které boli zosobnené prorokům, boli v počátcích kratšie a stručnější, ale podstatou sa zhodovali. Napríklad prorokovi Adamovi bola zosobnená kniha o 8-10 stranách, zatiaľ čo poslednému prorokovi Mohamedovi (sallalahu aleyhi vesellem) bola zosobnená kniha o šesti stot stranách.
To, že Bůh dovolil, aby se posvátné knihy z minulosti zfalšovaly, je také nutností zkoušky. Ale jasně prohlašuje, že Korán se nezmění.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
