– Dobrý den, chtěl jsem vám nejprve říct, že jsem muslim, ale něco mě napadlo.
– Řekněme, že Bůh stvořil svět a pak lidi a dal nám rozum. Řekněme, že od nás chtěl, abychom ho s pomocí tohoto rozumu našli, a to bylo naše zkouška. A jako návod nám poslal Korán. Abychom mu bez použití rozumu, bez jakýchkoli otázek, prostě uvěřili. Ale co, když byl jeho záměrem, abychom ho s pomocí rozumu, navzdory strachu z ráje a pekla v Koránu, našli?
– Chci tím říct, že v tomto století je většina lidí muslimy kvůli geografické poloze. Například si nemyslím, že bych byl muslim, kdybych se narodil v Americe. Je to kvůli rodinnému tlaku a proto, že jsem se narodil do muslimské rodiny.
– Například, když se člověk modlí ze strachu z toho, co je napsáno v Koránu, tak v čem se to liší od zbytečného poklekávání a vstávání?
– Chci tím říct, kdybychom nebyli posláni do pekla, modlil byste se?
– Modlíte se k Bohu, protože ho milujete, nebo se bojíte Božího trestu?
– Takže cieľom je tu poslať Korán ako návnadu. Aby sme mu verili zo strachu, bez použitia rozumu a bez otázok. Ale čo ak od nás chce, aby sme ho našli preto, že ho milujeme, napriek strachom, ktoré Korán obsahuje, teda aby sme ho našli použitím rozumu, ktorý nám dal? ..
Vážení bratři a sestry,
Odpověď 1:
Poslání Koránu a dalších posvátných knih je třeba posuzovat v kontextu veršů. Proto v terminologickém smyslu
„verš“
je to, že vyjádřené slovo prokazuje originalitu a absolutní a nedefinovatelnou skutečnost božství v jeho etymologické struktuře.
Podle toho je nejdůležitější především
slovo, které dokáže ukázat vyšší oblast reality, která patří stvořiteli, a která přesahuje lidstvo a přírodu
je to, o čom je řeč.
Tato transcendentální realita, kterou člověk intuitivně vnímá, se stává vnějším, vníměbným jevem až v procesu zjevení, zvaném verš (ajet). Takto se stává, že člověk
Vnitřní intuice se prolíná s pravdou o božství, jak je zjevněná v Koránu.
tj. vzájemně se potvrzují. V důsledku tohoto potvrzení jsou všechny stvořené věci také
skutočnosť, že je to slovo, ktoré ukazuje na stvoriteľa
je to pochopitelné.
Jak je vidět, zde má přednost
„víra“
víra je spíše v súvislosti s vôľou, čo je štruktúra nad rozumom. Potvrdenie vzťahu medzi slobodnou vôľou a intuitívnym vnímaním božstva a vonkajším aspektom veršov,
„víra“
Odhaluje svou skutečnost. Poté je nutné, aby se projevila ve své přirozenosti, tedy v chování.
Stejně jako vše stvořené ukazuje svého Stvořitele, tak i člověk, jako stvořená, ale vědomá a svobodná bytost, musí ukazovat svého Stvořitele. Celý proces se tedy musí uskutečnit v kontextu veršů (Koranických veršů). Je zřejmé, že formu tohoto projevování určí Stvořitel. To se projeví ve formě příkazů a zákazů.
„Zkouška“
čímž se myslí skutečnost božství, které je jakožto omezená a stvořená bytost člověkem nedosažitelná.
„znížení“
vyskytuje se ve sekundární formě, která je označována jako
V tomto zápase jde o víru.
pokud se prostřednictvím něj projeví sklon k vyšší božské pravdě
osoba bude moci postupovat. V opačném případě zůstane ve světě příčin.
Tady je.
Rozdíl mezi nebem a peklem
to vyplývá z toho.
Raj,
je to přenos do nejvyšší oblasti reality.
Tento přenos začíná vírou a poté se rozvíjí a nabývá existence v rovině chování.
Peklo
znamená to, že se věc musí neustále pohybovat tam, kde je, a zahrnuje to být uvězněný v hluchém kruhu řetězce příčin a následků. Prvek ohně je hlavním faktorem, který udržuje cyklus řetězce příčin a následků.
Závěrem,
Avšak díky Koránu a v kontextu s ním se člověk prostřednictvím víry obrací k vyšší úrovni základní reality a přetváří svůj celý život v tomto smyslu.
Odpověď 2:
a)
Text je plný logických nesrovnalostí. Autor na jedné straně
„Abychom se bez použití rozumu bezvýhradně a bez jakýchkoli otázek uvěřili v Korán.“
tímto tvrzením, že je nemožné věřit v Korán bez zpochybňování; na druhou stranu
„Pokud člověk uctívá Boha ze strachu z toho, co je napsáno v Koránu…“
tímto vyjádřil svou víru v to, že Korán je Boží slovo.
Ten, kdo věří v peklo, věří v něj proto, že věří v Korán. Ten, kdo věří v Korán, věří, že je to Boží slovo.
Abychom věděli, že Korán je Boží slovo, musíme buď sami ho přečíst a pochopit, a tak k tomuto závěru dojít, nebo věřit slovy učenců, kteří Korán dobře znají. Oba tyto způsoby víry jsou správné.
– Dnes věříme mnoha vědeckým poznatkům v oblasti medicíny, astronomie, fyziky, chemie a dalších, ačkoli je sami přímo nezkoumáme a nerozumíme jim, protože důvěřujeme tvrzením odborníků v těchto oborech.
Miliony muslimských učenců dokázali, že Korán je Božské slovo, přímo na základě zázračných aspektů, které Korán obsahuje. A navíc existují četné verše, o kterých je známo, že se jejich proroctví o věcech skrytých před lidským zračením naplnila. K pochopení toho není nutné být expertem.
b)
„(Alláh) poslal Korán. Abychom mu bezmyšlenkovitě uvěřili a bez jakýchkoli otázek mu bezvýhradně věřili.“
Toto tvrdenie je úplne nesprávné. Žiadný verš ani hadís takéto proroctví neobsahuje. Naopak, v Koráne je jich desítky,
Stovky veršů vyzývají člověka k zamyšlení, přemýšlení a k používání rozumu.
Zde uvádíme několik veršů s jejich výkladem jako příklad:
„Nepochybné a požehnané sú slova, ktoré sme ti zjavili, aby si ich lidé rozmysleli a aby ti, čo rozum mají, vzali poučení.“
(Sád, 38/29)
„Nezamyslí se nad tímto Koránem, nebo se jim přihodila nějaká nová věc, která se před nimi nestřihla jejich předkům?“
(Al-Mu’minun, 23/68)
„Nezamyšlí se nad Koránem? Kdyby byl od někoho jiného než od Alláha, jistě by v něm našli mnoho rozporů.“
(Nisá, 4/82).
„Nezvažují snad Korán? Nebo jsou jejich srdce zapečetěná?“
(Muhammad, 47/24).
c)
Všechny záležitosti obsažené v Koránu jsou rozumné a dají se pochopit pomocí zdravého rozumu. Bůh, aby mohl komunikovat s lidmi, jim kromě přijímacího rozumu daroval i vysílací mechanismus, jako je zjevení/Korán prostřednictvím proroků.
V skutočnosti, ten, kto dáva
osoby, které neměli možnost seznámit se s vzkazem, nejsou v tomto ohledu zodpovědné
jako,
Za své činy nejsou zodpovědní ani blázni, jejichž mysl není schopna vnímat.
Z toho vyplývá, že Korán oslovuje rozum.
Ale jelikož lidé kromě rozumu mají i mnoho emocí, bohužel většina lidí
nechť se zaměřuje na své city, na své slepé pocity, a ne na rozum
Protože je to odstraňují, propadají se do špatných cest.
– Takže,
„Rozum navzdory Koránu…“
Toto tvrdenie je naprosto nespravedlivé. Pravda je:
„Používání rozumu je nezbytné k pochopení Koránu.“
je to pravda.
d)
Aktu náboženských obradů směřovaných k Bohu
-principiálne
– vykonáva sa výhradne preto, aby sa získala Jeho náklonosť. Čím silnejšia je viera v Boha, tým silnejší je tento cieľ. Avšak, keďže nie každý má tak silné znalosti, vedomosti ani vieru, Boh vo svojej nekonečnej milosti posiela svojich služobníkov na cestu do raja,
„nebe a peklo“
předpokládá také odměnu a trest.
Z tohto dôvodu je prijateľné aj uctievanie Bohu v nádeji na raj alebo zo strachu z pekla. Zvažovanie týchto aspektov nie je v rozpore s vierou.
Navíc si nemyslíme, že by jakýkoli muslim modlil se k Alláhovi jen kvůli ráji nebo peklu, bez ohledu na Boží přikázání. Může o tom přemýšlet nezávisle na časech modlitby a získat tak nadšení pro modlitbu; ale
Plní své povinnosti ne proto, aby se mu za to dostalo odměny.
– Napriek tomu v dejinách islamu existovalo mnoho lidí, kteří se celý život věnovali službě Bohu, aniž by přemýšleli o ráji nebo pekle, a to pouze z lásky k Bohu.
Jako živý příklad v této souvislosti můžeme uvést Bediuzzamana Saida Nursiho, kterého dobře známe.
Říká to takto:
„…Potom som obetoval aj svůj posmrtný život ve jménu zachování víry v této společnosti.“
Nemám v oku ani touhu po nebi, ani strach z pekla.
Společnost by měla obětovat tisíc Saidů, ne jen jednoho, pro víru.
Kdyby Korán na Zemi zůstal bez komunity, nechtěl bych ani ráj.
; i tamo mi bude vězení. Jestliže uvidím, že víra mého národa je v bezpečí, jsem ochoten hořet v plátcích pekla. Protože když mé tělo hoří, mé srdce se stává růžovou zahradou.“
(Životopis, str. 630)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
