„On je ten, kdo z palmy zelené rozžhaví oheň, a vy z ní pak palíte.“ (Jásín, 36/80) Jak máme rozumět tomuto verši?
Vážení bratři a sestry,
Jásínská súra, verše 78–80:
78. Zapomíná na své vlastní stvoření a snaží se nám být příkladem, a přitom…
„Kdo vdechne život těmto shnilým kostem!“
říká.
79. Řekni:
„Ten, kdo je stvořil poprvé, je i vzkřísí. On totiž ví, jak na to.“
80. On je ten, kdo z palmy rozžhaví oheň, a vy z ní pak palíte.
Zapalování ohně na zeleném stromě:
Vzkříšení mrtvých
V tomto příkladu, který je uveden jako odpověď na pochybnosti a námitky týkající se výše uvedeného, se opět zmiňují dva zcela protichůdné znaky a jejich vzájemná proměna: vlhkost a oheň. Použití přídavného jména „zelený“ pro strom ve verši neslouží k označení barvy, ale k upozornění na základní vlastnost stromu v daném stavu, kterou je vlhkost.
(Ibn šûr, XXIII, 76-77)
Zapalování ohně z křovinatého stromu,
obvykle, dobře známý beduínskými Araby
Ahoj
a
ďaleko
stromy druhu
– obě zelené a kapající vodou –
Je vysvětlováno jako vznik ohně třením. Jedno z nich je považováno za samici, druhé za samce. Někteří teologové,
„V každom dreve je oheň, ale v merlíku a v afáre ho je hojnosť.“
Vzhledem k slavnému výrokům, které znamenají to samé, uvedli, že zde je myšlen druh stromu a že tato dvě druhy jsou zmíněna pro ilustrační účely.
(Zemahšerí, III, 294)
V súvislosti s tým sa zachovala tradícia, že Ibn Abbas (r.a.), jeden z významných učencov spoločníkov proroka, k tomu povedal:
— Což je pro Araby jakoby zapalovač
Ahoj
a
ďaleko
Existujú dva rôzne druhy stromov s týmto názvom. Afar sa drží hore ako zápalné železo a merh dole ako kremíkový kameň. Z oboch stromov sa odreže po jednej vetvi, vytečie z nich šťava a potom sa tieto dve vetvy trením vzájomne zapália, teda sa zabezpečí ich horenie.
Informácie uvedené v 80. verši súry Jásín v Koráne sa vzťahujú predovšetkým na tieto dva stromy, ale zahŕňajú aj všetky ostatné zelené stromy.
(Podrobné informace naleznete v: Tefsîr-i Kurtubî: 15/60 – Lübabu’t-te’vil: 4/13)
Je pravdou, že energie se ukládá do stromů; obzvláště obrovské stromy, které se v průběhu geologických období dostaly pod zem, se časem proměnily v uhlí a vytvořily tak rozsáhlý zdroj energie. Možná na to poukazuje i zmíněný verš.
V tomto verši je obsažená ještě jedna jemnost, a to:
«strom»
při zmiňování
«zelený»
Je to proto, že se v něm zmiňuje jeho vlastnost. To odráží skutečnost, že rostlinná vrstva pokrývající Zemi neustále produkuje kyslík, hořlavou látku; spalování může probíhat pouze za přítomnosti kyslíku. Tak se ukazuje, že zelený strom je v několika ohledech vnímán jako služebník lidstva a ve všech svých aspektech nese pečeť božské moci, a to je bráno jako důkaz, že tato Nejvyšší Moc oživí mrtvé.
(viz. Diyanet Tefsiri, Kur’an Yolu: IV/455; Celal Yıldırım, İlmin Işığında Asrın Kur’an Tefsiri, Anadolu Yayınları: 10/5073.)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
