– Ako je možné, že existujú rozdiely v názoroch medzi rôznymi školami islamskej teológie ohľadne toho, čo je halal a čo je haram, ako napríklad v otázke morských plodov, keď povedať, že halal je haram, je hereze?
Vážení bratři a sestry,
Existuje mnoho věcí, které jsou v jedné náboženské škole považovány za halal (povoleno), zatímco v jiné jsou považovány za haram (zakázané).
Například v šafiitskej škole náboženského práva sa bez opatrovníka nemôže uzavrieť manželstvo, teda tento čin je harám (zakázaný), zatiaľ čo v hanífitskej škole je to dovolené.
Například v hanafské madhhabě je neprokázání Vitrské modlitby hřích, zatímco v šafiitské madhhabě – jelikož je sunnou – nemusí být její neprokázání ani nežádoucí (makruh).
Například, Šáfi’í, jehož se dotkla žena, nesmí s tímto rituálním omytím konat modlitbu, je to harám, není to dovoleno. V Hanefské škole je to však -bez kerahe- dovoleno.
A teď k věci, na kterou se zaměřujeme.
Podľa hanafské teologické školy je konzumácia všetkých morských plodov okrem rýb harám (zakázaná).
Důkazy:
„Zvieratá, ktoré zomreli samy, sú vám zakázané.“
(Al-Ma’ida, 5/3),
„Oni, čo sú opisani v Tóre a Evanjeliu, čo ho mají u seba, ho nasledujú, toho negramotného proroka. Proroka, čo jim káže to, čo je správné, a zakazuje jim to, čo je zlé, a čo je čisté a dobré, to jim dovolí, a čo je nečisté, to jim zakáže.“
(Al-A’raf, 7/157)
jsou to verše, které říkají, že kromě ryb jsou ostatní mořské živočichy nechutné a nečisté. Jejich maso se nesmí jíst.
Podľa troch ostatných právnych škôl/väčšiny učencov okrem Hanefitov sú morské/vodné produkty povolené. Ich argumenty sú nasledujúce:
„Lov mořských živočichů a mořské plody jsou vám povoleny.“
(Al-Májida, 5/97),
„Voda v moři je čistá a má čistící účinky, a proto je i to, co v něm uhynulo, halal (povoleno k jídlu).“
(Neylu’l-Evtar, 8/149),
„Boh povolil potomkom Ádama lovit mořské plody (tj. je dovoleno je konzumovat bez nutnosti porážky).“
(Neylu’l-Evtar, 8/150).
Existují i další autentické hadíty, které se týkají prezidenta.
(por. V. Žajlî, el-Fıkhu’l-Islámí, 3/678-680).
V jednom hadísi (proroctví) prorok Mohamed (s.a.v.) řekl:
„Co je harám, je jasné, a co je halal, je jasné. Ale mezi těmito dvěma je mnoho věcí, o kterých většina lidí neví.“
(Bukhari, Víra, 39).
Z tohoto hadísu je zřejmé, že to, co je harám a co je halal, není vždy jasné. Předmětem ijtihádu jsou právě tyto nejasnosti ohledně harámu a halálu. Cílem hadísů, které hovoří o tom, že prohlásit halal za harám nebo harám za halal je kacířství, jsou však věci, které jsou v Koránu a hadísech velmi jasně definovány jako harám nebo halal. Například popírání povinnosti modlitby.
Ak sú v rôznych veršoch Koránu alebo v rôznych hadísových záznamoch uvedené rôzne stanoviská, je to dôvod na to, aby sa táto problematika presunula do oblasti právnej interpretácie (ijtihád).
Z tohto dôvodu, vzhľadom na to, že rôzne právne názory rôznych madhhabov a rôzne stanoviská týkajúce sa toho, čo je halal a čo je haram, nie sú definitívne, títo právnici za svoje úsilie dostávajú odmenu za náboženskú službu, a to bez toho, aby niesli akékoľvek náboženské riziko.
Rozdiely mezi školami teologie se týkají spíše teoretických otázek, které nejsou nezbytné a vycházejí z interpretace. To obvykle pramení z odlišného chápání veršů Koránu a hadísů. Ahl-i Sunnat (ortodoxní islám) nepovažovali za vhodné označovat za nevěřící ty, kteří se mýlí v některých věcech, a to i když se opírají o Korán a hadísy. Říkali, že jsou přece „Ahl-i Qibla“ (lidé směřující k Qible – Mekce) a v hadísech je zakázáno označovat „Ahl-i Qibla“ za nevěřící.
(pozri al-Buhárí, Salat, 28)
přijali je za základ.
Tieto rozdiely pramení z rôznych dôvodov. V Koráne sú verše, ktoré vyjadrujú rozsudky.
(týmto sa hovorí nass)
pochopení se může u každého lišit. Protože, jak je uvedeno v Usul al-Fiqh, má text mnoho aspektů:
Skrytý, stručný, jasný, metafora, alegorie, pravda, absolutní-relativní, zvláštní-obecný
podobně. Preto sa názory mudžtahidov na rovnaký text líšia. Okrem toho existujú rôzne druhy a typy hadísů.
Mutawatir, mešhúr, hadís-i vádid, mursal, muttasıl, munkatí
podobně. V otázce používání těchto hadísů jako důkazu se však právníci lišili. V důsledku toho vznikly různé názory. Například Hanífové jsou v otázce hadísů velmi přísní. V případě zprávy od jediného svědka (hadís-i vádid)
(Hadís, který vyprávěl pouze jeden z Prisůprů)
nepovažují za důkaz. Šáfi’ové naopak přijímají zprávu od jediného svědka (hadís-i vádid) a dávají jí přednost před analogií (kíjás). Hanefité přijímají zprávu o hadísu, která nebyla předána řetězcem svědků (hadís-i mursal), zatímco Šáfi’ové ji nepřijímají. Právě tyto rozdíly v důkazech a odlišné chápání přijatých důkazů vedly k tomu, že různí právníci vydávali v téže věci různé rozsudky. Zvyky a obyčeje místa, kde byl vydán fatwá, také ovlivnily právní úsudky, které právníci učinili.
„Soudce, který správně rozhodne, získá dva náboženské body, zatímco soudce, který se mýlí, získá jeden náboženský bod.“
(Ibn Mace, Ahkam, 3)
Hadís s týmto významom vrhá svetlo na túto problematiku.
Pre viac informácií kliknite sem:
– Spisy o náboženských směrech – Prvá kapitola.
– Spisy o sektech – Druhá část.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
