– Jaký může být smysl toho, že se v jednom verši vyskytují jak „on“, tak „my“? Byl bych vděčný za vysvětlení, které by mi bylo srozumitelné.
– Dále se říká, že výraz „my“ v verši je odkazem na oslovení Jibrílem. Je to pravda?
– Moja otázka nie je: „Prečo sa v verši používa slovo ‚my‘?“ To sa neptám… Prečo v tom istom verši Boh o sebe hovorí „on“ a potom, než verš skončí, pokračuje s „my“?
– A proč říká „my“ a ne „já“, když mluví o „něm“?
Vážení bratři a sestry,
Význam 11. verše súry Zuhruf:
„On je ten, kdo z nebe pouští vodu v míře. A my s ní oživujeme mrtvú krajinu. A tak budete vy vzkříseni z hrobů.“
– První věta tohoto verše je:
„A On je ten, kdo z nebe spouští vodu v míře.“
Tento výrok odkazuje na předchozí verše 9 a 10. Znění těchto dvou veršů je následující:
„Řekněte jim:“
„Kdo stvořil nebesa a zemi?“
Pokud se zeptáte, tak určitě:
‚Oni sú Ten, Ktorý je Mocný a Múdry‘
(On, ten, který je absolutně vítězný, má dokonalou moudrost a moudrost ve všech věcech – Alláh)
vytvořil.‘
říkají. A ten, kdo vám zemi učinil jako kolébku a kdo vám z ní udělal cesty a stezky, abyste se mohli orientovat,
Je to on.
(Zuhruf, 43/9-10)
Použito zde pro třetí osobu.
„podstatné slovo“
který
„ten, který“
předponu na začátek
„Ten, který…“
Lze to také přeložit jako:
Je však třeba vědět, že v obou překladových variantách první věta 11. verše súry odkazuje na 10. verš. Tam je použita třetí osoba.
„… Je to on/ona“
protože se zde používá
-prostredníctvom citácie
– Používá se stejný styl. To je také požadavek arabského jazyka. Pokud se dvě věty vyskytují vedle sebe, vypadají takto:
„A ten, kdo učinil zemskou plochu pro vás jako kolébku a kdo vám z ní udělal cesty a stezky, abyste se mohli orientovat,“
Je to on.
”
(10)
A taktiež ten, kto z neba spúšťa vodu v určitej miere.
Je to on.
(11). (V 12. verši, ktorý nasleduje po tomto verši, je použitý rovnaký štýl:
„A ten, který stvořil všechny druhy, a ten, který stvořil pro vás lodě a stvoření, na kterých můžete cestovat po moři.“
Je to on.
„)
– Pokud jde o záležitost „MY“:
Zde je překlad druhé věty 11. verše súry:
„S ním oživíme mrtvú krajinu. A tak budete vy vzkriesení zo svojich hrobov.“
Jak je vidět, i předchozí věta
„ten, který / ten, co“
v prvním případě se používá jakási forma třetí osoby jednotného čísla, zatímco ve druhé větě
„my…dáváme život“
obsahující zájmeno první osoby množného čísla ve tvaru
„enšernâ“
jeho činnost je zde zmíněna.
– Zde dochází ke změně v mluvnickém stylu, kdy se z třetí osoby jednotného čísla přechází k první osobě množného čísla.
„tefennün“
bylo provedeno. Jinými slovy, byl změněn předchozí styl vyjádření. V rétorice se tomu říká
„umění lichocení“
říká se.
V arabštině je tento druh umění velmi rozšířený a je také často používaným literárním prostředkem v Koránu.
Například v prvních čtyřech verších súry Fatiha je použitý styl, který se týká třetí osoby:
„V jménu Alláha, milosrdného a laskavého. Veškerá chvála patří Alláhovi, Pánu světů, milosrdnému a laskavému, Králi dne soudu.“
V nasledujúcom 5. verši sa však štýl zmenil a prešlo sa k druhej oslovené osobe v jednotnom čísle:
„Jen tobě sloužíme, jen od tebe prosíme o pomoc!“
Účelom tohoto umění komplimentů je vnést do vyjádření nový život a dodávat smyslu svěží rozměr. V daném verši je sledován ten samý cíl.
A to takto:
Od 9. verše
-v reakci na otázku-
Je zde zmíněno Boží stvořitelství. V následujících 10. a 11. verších jsou uvedeny podrobnosti a je zdůrazněno téma stvořitelství. Nicméně v 11. verši…
„oživenie zeme, která byla mrtvá, pomocí vody, která prší z nebe“
v této záležitosti se osobně a přímo zapojila sama Posvátná Bězdělná Bůžnost, aby živě vtisla do myslí a srdcí moc, vědomost a moudrost Boha.
„my…“
řekl.
– V verši
„Enşertu“
(Já… dělám život)
namísto
„ENŠERNA“
(My dáváme život)
Smyslem slova je vyjádřit majestátnost, velikost a nekonečnost moci Alláha. V Koránu se používá pro Alláha.
„my“
Záznamy o tomto jménu se vyskytují poměrně často.
Obecně v Koránu o Alláhovi
„já“
namísto
„my“
Dôvod jeho použitia možno vysvetliť takto:
a)
Tímto Bůh vyjádřil svou majestátnost a velikost.
b)
Bůh
„my“
tímto vyjádřením poukazuje i na svá vlastní jména a přídavná jména. Například v verši, který je nám předmětem,
„My, kteří jsme vlastníky nekonečné moci, vědomostí, moudrosti, milosrdenství… oživujeme mrtvou zem deštěm.“
Tím, že se říká, že déšť je ztělesněním milosrdenství, se poukazuje na to, že oživení lidí je důsledkem těchto jmen a atributů.
Pre viac informácií kliknite sem:
– Nebylo by lepší, kdyby se v 1. verši súry Al-Isrā říkalo „jeho znamení“ namísto „naše znamení“?
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
