– „Habil prostece, aby jeho bratr, který ho chtěl zabít, hořel v pekle. Jak může člověk prostece, aby jeho bratr, který ho chtěl zabít, hořel v pekle? Očekával jsem, že v Koránu bude všechno jednoduché, srozumitelné a nebudou v něm žádné nepříjemné věci. Už jsem byl šokovaný, když jsem začal číst po turecky. Místo aby mě to uklidnilo, mě to spíš vyděsilo.“
Tato slova patrí mému ateistickému adresátovi, a ja chcem mu na ne odpovedať vašou odpoveďou. Môžete mi s tým pomôcť?
Vážení bratři a sestry,
– V Koránu, Korán
„Kniha, jejíž verše byly vysvětleny“
(Hud, 11/1)
Je charakterizován jako takový. To však neznamená, že je všem známý, ale že záležitosti jsou Bohem vysvětleny v souladu s pravdou.
Ako by sa to dalo výstižněji a správněji vyjádřit:
„V arabštině i v rabštině“
Jasnost veršů Koránu je také Boží. Kdyby tomu tak nebylo, každý, kdo umí arabsky, by byl učenec; každý by byl…
Zemahšerí, Sekkákí, Fahreddin Rází, Kází Bajdáví
Mělo by to být např.
„Vskutku, my jsme jim přinesli knihu, kterou jsme jim vysvětlili s vědomím, aby byla pro věřící společenství vodítkem a milostí.“
(Al-A’râf, 7/52)
ako je uvedené v tomto verši Koránu, ktorý znie:
„jasnost / zřejmost“
Tato práce byla provedena v souladu s vědeckými pravidly. Jejich znalost však vyžaduje vědecké znalosti. To, že se k Koránu, který je adresován všem lidem až do konce světa, v každé éře přibližují nové interpretace, je odrazem různých znalostí.
– Korán neoslovuje pouze nás, prosté lidi s omezenými znalostmi, ale i nejchytřejší a nejvzdělanější osobnosti, počínaje Prorokem Mohamedem (s.a.v.), a to včetně jeho společníků a islámských učenců. Proto je zcela přirozené, že ne každý pochopí všechny použité výrazy. Je zřejmé, že nikdo neznalý ve všech oblastech vědy nemůže pochopit všechna témata v knize, která, jako Korán, obsahuje veškeré poznání.
Bez zbytečných řečí si myslíme, že je velmi užitečné si přečíst následující slova Bediuzzamana, která se týkají této vlastnosti Koránu:
„Áno, oslovenie Koránu vychádza najprv z širokého postavenia Všemohúceho Boha, ako Všemohúceho stvoriteľa, a oslovuje celé lidstvo, ba možno aj celý vesmír.“
(Proroka Mohameda)
Vzhľadom na rozsah jeho významu, na rozsah jeho poučení pre celé ľudstvo vo všetkých epochách, na rozsah jeho vysoko cenných a obsiahlych výkladov božských zákonov týkajúcich sa správy sveta a posmrtného života, zeme a neba, večnosti a večnosti, božskej vlády Stvoriteľa vesmíru a správy všetkých stvorení, tento výrok vykazuje tak vysokú úroveň zázraku a obsahu, že aj jeho zdanlivo jednoduchá a povrchná úroveň, ktorá oslovuje prosté mysle najpočetnejšej skupiny poslucháčov Koránu, plne oslovuje aj najvyššie vrstvy.”
(Citáty, str. 451-452)
Zhrnutím je to toto:
Korán
je slovo Alláha, stvořitele a správce celého vesmíru.
Je to kniha, která pojednává o pravdách všech božských zákonů, které platí ve vesmíru. Je to poselství k Prorokovi Muhammadovi (s.a.v.), který je jakýmsi zástupcem všech lidí, džinů a andělů, ba dokonce celého vesmíru, a to vzhledem k jeho široké reprezentativní schopnosti. Je to kniha, která určuje nejšťastnější cesty pro všechny lidi v tomto světě i v tom posmrtném a která je vede k dosažení těchto cílů… Z tohoto hlediska jsou výrazy Koránu velmi široké, slova velmi výstižná a významy velmi komplexní. Z tohoto pohledu je očekávat, že Korán bude tak jasný jako učebnice pro základní školu, nespravedlivé.
– A teď k hlavní otázce;
Znění příslušných veršů je následující:
„Přečti jim pravdivý příběh o dvou Adamových synech: Oba obětovali oběť, ale oběť jednoho byla přijata a oběť druhého nebyla přijata. Ten, jehož oběť nebyla přijata, řekl svému bratrovi:
„Zabiju tě.“
řekl. A on odpověděl:
„Bůh přijímá oběť pouze od těch, kteří se ho bojí (od těch, kteří se vyhýbají hříchu).“
řekl. (A pokračoval:) „Přísahám, že i kdybys zvedl ruku, abys mě zabil, já na tebe ruku nezvednu, abys mě zabil. Neboť já se bojím Alláha, Pána světů. Chci, abys ty nesl svůj hřích i můj hřích, abys byl z těch, kteří patří do pekla. To je trest pro ty, kteří páchají křivdu!“
”
(Al-Maida, 5/27-29)
V tomto verši je zmíněn bratr jako příměs.
„Chci, abys nenesl jen svůj hřích, ale i můj, a abys patřil mezi ty, kteří skončí v pekle.“
Tento výraz je možné interpretovat takto:
a)
Nejde tu skutečně o to, že by si přál, aby ho jeho bratr zabil a šel do pekla. Toto vyjádření se objevuje v kontextu vzájemně nepřátelského sporu, kde si jeden z účastníků přeje smrt druhého.
„umění nadsázky“
Je to slovo, které bylo proneseno v tomto kontextu. Protože účelem tohoto vyjádření, které zde bylo použito, je připomenout bratrovražedci, který bratra zabije, že za to bude potrestán. Jako by řekl:
„V skutočnosti ťa môžem zabiť (v zdrojoch sa uvádza, že Habil bol silnejší než Kabil). Ale nezabijem ťa. Pretože nechcem do pekla. Ak ty zabiješ mňa, ty pôjdeš do pekla. A práve to chcem vidieť…“
Toto není skutečná žádost, ale jen fráze, která se používá pro ilustraci.
b)
Vzestup, který byl zjeven Adamovi, obsahoval i informaci o tom, že ten, kdo spáchá vraždu, půjde do pekla. Z těchto veršů je patrné, že oba bratři o této věci věděli. Tato znalost je možná pouze skrze zjevení.
Habil zde tedy dal přednost vyjádření, které odpovídá Boží vůli.
Vrah je tyran; a tyran patří do pekla.
Poslední věta těchto veršů je:
„Tohle je trest pro ty, co páchají násilí.“
výraz v uvedeném významu to dokazuje.
Habil takto projevil vůli, která odpovídala Boží vůli, která předvídala tento trest. Protože Habil
„Chci, abys mě zabil a šel do pekla.“
neříká.
„Kdybys mě zabili, přál bych vám, abyste šli do pekla.“
hovorí. Toto přání Hábila se shoduje s přáním Alláha. A to je přání, aby se tyranové dostali do pekla. Proto zde nejde o žádné špatné chování.
(porov. Zemahšeri, výklad relevantních veršů)
c)
Ako vyplýva z výpovedí príslušných veršov, v tomto prostredí sa hádka tak vyhrotila, že sa zdalo, že sa to dá vyriešiť iba smrťou. A tak, keď sa Abel zamyslel nad touto situáciou, povedal svojmu bratovi:
„Ty chceš zabít mě. Ale já tebe zabít nechci. Protože se bojím Alláha. A ty – i když jsi se rozhodl – mě snadno nezabiješ, dokážeš to jen v okamžiku mé nepozornosti. Nezapomeň, že v takovém případě tvé zabití mě bude znamenat tvůj vstup do pekla.“
Tu sú dve možnosti:
Habil chcel svojho brata Hábila poučiť a napomenúť a povedal mu:
„Nemohu tě zabít na základě mého přesvědčení, že mě zabiješ ty. Protože to je vzpoura proti Bohu. To si nepřeji.“
„Nemohu tě zabít na základě takového podezření. Samozřejmě, toto mé stanovisko v jistém smyslu také znamená, že ti otevírám cestu k mé vraždě. Ale já…“
„Raději bych, aby ses mě zabil a šel do pekla, než abych se stal vrahem a vzbouřil se proti Bohu.“
(porov. Rází, Ibn Ašúr, příslušné místo)
Z toho vyplývá, že Habil, který se ocitl před dvěma možnostmi – stát se vrahem nebo obětí – dal přednost tomu, aby se vrahem stal jeho bratr. Jinými slovy, vyhýbal se odporu vůči Bohu. Tuto volbu vyjádřil jako „přání“.
d)
Habil nechtěl, aby se jeho bratr stal vrahem, ale chtěl, aby v případě, že se vrahem stane, byl potrestán. A to je legitimní přání.
(viz. Rází, Ibn Ašúr, příslušné místo)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
