Vážení bratři a sestry,
Na internetových stránkách o tomto tématu je uvedeno: „V Tahtaviho komentáři se píše: „Všichni učenci se shodují (icma), že je možné odpustit modlitby, které se někdo nemohl modlit. Říci, že modlitby nelze odpustit, je velká chyba. Protože v této věci existuje icma.““ Tato informace je správná.
Preklad, který se zde objevuje, je však chybný. Protože původní arabský výraz zní takto: , což znamená. Domníváme se, že tím je myšlena Hanífská madh’hab. Pokud by se mělo myslet na všechny madh’haby, použil by se množný tvar: .
V skutočnosti, v komentári Tahtáwího, ktorý je základom textu, Šurunbilalí uviedol nasledujúce názory:
Znamená to, že tu nemá žádné nároky.
– Zdá sa, že v tomto ohľade Tahtavi napodobňoval a sledoval Šurunbilaliho.
– V knihe ad-Durr al-Muhtar/ar-Rad al-Muhtar je uvedený názor Imáma Muhammada na dané téma, avšak je zmíněn pouze ve vztahu k půstu.
„Ak niekto v závete naordinuje vyplatenie náhrady za pôst, je to nepochybne dovolené. Je to totiž ustanovené/potvrdené veršami Koránu a hadísmi. Ak to však v závete neordinoval a jeho dediči to vyplatia, Imám Muhammad povedal…“
– Imám Muhammad použil toto tvrdenie, ktoré vyslovil o náhradnom pôste, ktorý nebol závazným závazkom, aj na modlitbu, ktorá bola závazným závazkom. Pretože neexistuje žádný text, který by stanovoval, že dědicové by měli poskytovat náhradu za pôst, pokud není závazným závazkom, tak neexistuje žádný text, který by stanovoval, že by dědicové měli poskytovat náhradu za modlitbu, i když je závazným závazkom.
Tieto výroky Ibn Abidiho taktiež ukazujú, že neexistuje žiadny verš ani hadís, ktorý by hovoril o zrušení modlitby.
-Podľa informácií, ktoré nám poskytli naši učitelia, kteří se touto problematikou zabývali, neexistuje žádný výklad mezhejby ani výklad mudžtahida, který by se zmiňoval o tom, že dluh z modliteb lze vyrovnat výkupným, s výjimkou citátu z díla Imáma Muhammada, který se o tom zmiňuje.
A čo je dôležitejšie, v rámci výskumu, ktorý bol uskutočnený v rôznych rukopisných kópiách spomínaného diela Imáma Muhammada, ktoré sa nachádzajú v knižných zbierkách a ktoré doteraz neboli publikované, sa spomínaná fráza nenašla.
Vzhledem k tomu, že obě bohoslužby jsou tělesné a navíc je modlitba důležitější než půst, zařadili dluh modlitby do kategorie dluhu půstu a jako prevenci doporučili, aby za každý dluh modlitby byl chudým vyplacený výkup, a považovali to za dobrý (přínosný) čin.
V skutočnosti sa týmto nedá povedať, že by sa komukoľvek odpustili dlžné modlitby. Ako to dokazuje aj zmienka v citáte pripisovanom Imamu Muhammadovi.
Ale v důsledku potěšení chudých
Autor Durer, který cituje hadís s tímto významem, uvádí, že ho předal Nesai.
Podle znění zprávy, kterou Nesá’í přebírá od Ibn Abbáse, zní text takto:
– Zjlaí uvádí, že toto vyprávění je z Ibn Abbasova pera, tedy že je to jeho vlastní výtvor.
– Muhašši a Abdualazíz al-Fincání potvrdili, že toto (zastavené) vyprávění Nesáího je autentické. (pozri Nesabu’r-raj, poznámka 4)
– Nicméně, v hadísu, který Bayhaqí přenáší od Ibn Abbáse, se mluví pouze o půstu, nikoliv o modlitbě v souvislosti s danou záležitostí. Bayhaqí však zároveň poukazuje na slabost tohoto hadísu.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
