Vážení bratři a sestry,
Tieto vyjadrenia sú škodlivé a poškodzujú vieru.
Jsou to slova, která toho, kdo je pronesl, zavedou do propasti.
Mezi lidmi se podobné řeči šíří jako na běžícím pásu.
„Bez úplatku se nic nedělá.“ „V dnešní době se nic nedělá bez úroků.“ „Kdo by nebral úroky?“
To jsou jen některé z takových slov.
Takovéto zobecnění postrádají jakýkoli zdroj, opodstatnění i smysl.
Především
lži, úplatky
a
úrok
takové chování a návyky, ať už se jakkoli rozšíří a jakkoli se zhorší, v žádném případě
Zákonitost a nezákonnost nezanikají.
a nezmění se. Protože hřích je hřích a harám je harám.
Jako pravidlo platí, že pokud Bůh něco zakázal, je to špatné, a proto je to haram (zakázané) a hřích. A pokud něco přikázal, je to dobré, je to sevab (odměna) a halal (povoleno).
Z toho vyplývá, že hřích a zásluha, to, co je zakázané a co je dovolené, je určeno Božími zákazy a příkazy.
Práve preto nemůže žádný člověk ani žádná moc zrušit hříšný charakter a nelegálnost zakázaných věcí.
Kto hovorí lož, vediac, že je to lož, spácha hriech a tým pádom prijíma na seba náboženskú zodpovednosť a vinu. Ak však lož nepovažuje za lož, nerozlišuje medzi pravdou a ložou a drží ich na rovnakej úrovni, príde čas, kedy bude lož hovoriť ako pravdu, stane sa z toho návyk a nakoniec sa stane úplným lhářom, z čohož už nebude môcť ustúpiť.
Časem sa začína cítit nepohodlne aj pri priamej a pravdivé komunikácii.
Lebo klam je pre toho, kto vždy hovorí pravdu, kto sa od pravdy neodchýli, kto žije správnym životom a kto považuje pravdu za životný princíp, tak ošklivý, zlý a hrozný, ako je pre toho, kto sa klamu uchýli pri každej príležitosti, kto sa klamu uchýli a kto postaví svoj život na klamoch a klamárstve, pravda a pravdivosť tak absurdné, nesprávne a
„hloupá hlava“
považuje za.
Vznešený Bůh důrazně varuje věřící před lží a lhářstvím a neustále je vyzývá k pravdomluvnosti:
„…Vyhýbejte se lživým slovům.“
(Al-Hajj, 22/30)
„Verící, bojte se Alláha a hovorte pravdu.“
(Pokud nebudete lhát a budete říkat pravdu)
„A Bůh napraví vaše záležitosti a odpustí vám vaše hříchy…“
(Al-Ahzab, 33/70-71)
Náš prorok (s.a.v.) nám také dáva tieto životné rady a říká:
„Radím vám, aby ste boli pravdiví. Pravda totiž vede k dobru a dobro k nebi. Človek, který hovorí pravdu a usiluje o pravdu, je v Božích očích zaznamenaný ako pravdivý. Vyhýbajte sa lži, lebo lož vedie k zlu a zlo k peklu. Človek, který hovorí lož a usiluje o lož, je v Božích očích zaznamenaný ako lhář.“
(Búhárí, Edeb 69)
„Když člověk neustále lže a má v úmyslu lhát, nastane okamžik, kdy se v jeho srdci objeví černá tečka. Pak tato tečka roste a celé jeho srdce se stane černé. Nakonec je v očích Alláha zařazen mezi lháře.“
(Muvatta, Kelam 18)
Pravdivost je v plnom zmysle slova podstatou, základom a duší islámu.
Lhanie je pomluva Božej moci. Kacířství je lhanie ve všech jeho formách.
Lichobejtí je druh skutkového lhania.
Lichotnictví a pokrytecké chování jsou podlé lži. Zlovolná lhářství a pokrytectví jsou škodlivé lži.
Protože mezi lží a pravdou existuje nekonečná vzdálenost, jsou od sebe vzdáleny jako východ a západ, a neměly by se mísit jako oheň a světlo. Lhaní je totiž základem nevěry, prvním znakem pokrytectví a dvojtvárnosti.
Lhanstvo je to, co ničí vysokú morálku, lhanstvo je to, co otrávi islamský svět. Lhanstvo je to, co narušuje svět lidstva, lhanstvo je to, co posouvá lidi zpět po duchovní a morální stránce.
Bediuzzaman Said Nursi v otázke a odpovedi určuje, aký postoj by sa mal zaujať k pravde a k lži:
„Otázka: Co je pro nás nejdůležitější?“
Odpověď:
Pravdivost.
Otázka: Ještě?
Odpověď:
Neoklud.
Otázka: A co potom?
Odpověď:
Úprimnosť, lojalita, oddanosť, vytrvalosť, sú to vlastnosti, ktoré tvoria solidárnu spoločnosť.
Otázka: Proč?
Odpověď:
Podstata nevěry
(esencia)
Lžeš, ale podstata víry je pravda…“
(pozri Diskusie)
Z toho vyplývá, že považovat lži za něco prostého, za obyčejné slovo, neostýchat se lží, neprojevovat vůči lži jasný postoj a reagovat na ni pasivně, je pro věřícího člověka nepřípustné.
Ten, kto si z lhania urobil návyk, ba dokonca má takú zlú návyku, že bez lží nedokáže nič urobiť, čelí vážnej strate – riziku, že stratí vieru a presvedčenie.
Člověk může udělat chybu, hřích, může se zmýlit, ale nemůže udělat něco, co by ohrozilo jeho víru, jako je lhaní.
Jak na to poučil náš Prorok (s.a.v.):
„Věřící se může obout do jakéhokoli charakteru, ale nikdy do zrady a lži!“
(Müsned, 5/252)
Táto skutočnosť je v inej hadíse uvedená oveľa výstižnejším spôsobom:
Jednoho dne se proroka zeptali: „Může být věřící zbabělý?“
Naše slovo pronesl prorok:
„Možná.“
Keď sa proroka zeptali: „Môže byť veriaci chamtivý?“, odpovedal:
„Možná.“
nařídil.Když se ho zeptali: „Může být věřící lhářem?“, prorok odpověděl:
„Nie, to nejde.“
nařídil.
(Suyûtí, Tenviru’l-Havalik, 2/154)
Z hadísu vyplývá, že víra a lež nemohou existovat současně, pokud existuje jedna, druhá zmizí.
Skutočnosť, že víra a pravda sú nerozlučnou jednotou, nám prorok Mohamed (s.a.v.) vysvetluje prostredníctvom jedného príkladu.
Abdalláh ibn Sufján (ra) z kmene Sakafí vypráví:
Našemu proroku Mohamedovi (s.a.v.),
„Ó, posel Alláhov, dej mi radu ohľadne islámu, aby som po tebe už nemusel nikoho nič na to pýtat.“
řekl jsem.Na to náš Prorok řekl:
„Věř v Alláha a buď spravedlivý.“
nařídil.
(Muslim, Víra 13)
Zvyk lži na jazyku, kdy se k lži obrací bez jakéhokoli zábran, zkazí i srdce, a tím pádem i víru, a nakonec člověku unikne i ráj. Jak je uvedeno v hadíse,
„Člověk nemůže mít pravou víru, dokud nemá pravé srdce; a pravé srdce nemůže mít, dokud jeho jazyk neříká pravdu. Člověk nemůže vstoupit do nebe, dokud se jeho soused neujistí, že je bezúhonný…“
‚
(at-Tergib wa’t-Terhib, 3:353)
Lebo ten, kto si zvykne lhát, narušuje důvěru lidí v sebe, podvádí je a dopouští se zrady. Na toto nebezpečné chování poukazuje i náš Prorok:
„Jaké velké zrady je, když lžeš svému muslimskému bratru, který ti důvěřuje a mluví s tebou pravdu.“
(Abu Dawud, Edeb 79)
Z tohoto hlediska musíme za každou cenu zabránit tomu, aby se lži dostaly do naší čtvrti, a to i v případě, že by to znamenalo utrpět určité materiální ztráty nebo vědět, že nás to může ohrozit.
Varování našeho proroka (s.a.v.) v této věci má obrovský význam:
„Aj keď v pravde spatrujete nebezpečenstvo, neodchylujte sa od nej. Lebo v nej spočíva spása.“
(et-Tergib ve’t-Terhib, 3/590)
A to tak, že se vymlouvají na okolnosti, čas a situaci, nebo se uchylují k ekonomickým problémům a k potřebě obživy jako k výmluvě.
„nepovažovat lži za nevinné“
neměli bychom se tím zabývat a v žádném případě bychom to neměli používat v našem jazyce.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
