Vážení bratři a sestry,
Existovat.
Jeho předchůdcem, počátkem, je absence existence.
Existovat znamená být věčně, neexistovat.
Nemítť v sobě, ve svých vlastnostech ani v činech sobě podobného partnera.
Nedokázat se zbavit toho, co se tam objevilo později.
Být nezávislý na čemkoli, mít v sobě zdroj existence a nepotřebovat nic k tomu, aby se existence udržela.
Žádná ze šesti zmíněných vlastností se nevyskytuje u žádného stvoření.
Všetko, co existuje kromě Boha, vzniklo později. Bůh se v žádném ohledu nepodobá ničemu, co vzniklo později. Bůh je bytost, která přesahuje vše, co si o něm můžeme představit. Protikladem této vlastnosti je podobnost a rovnost (mušábehat a mümáselet) s něčím, co vzniklo později, a to se o Bohu nemůže uvažovat.
V uvedeném verši je zdůrazněn atribut, který se týká samotné podstaty Boha. Protože tento atribut souvisí s absolutní svatostí Boha, nelze o jeho projevech ve světě hovořit jako o projevech jiných atributů.
Podobně je tomu i s ostatními božskými atributy. Božská věčnost vyjadřuje, že Bůh je věčný. Vzhledem k tomu, že všechny projevy jsou následné, nemůžeme v celém vesmíru pozorovat žádný věčný projev. V bytosti se projevuje Boží moc a vědomí a tato bytost se stává nositelem této moci.
To však nemůžeme přičíst Bohu kvůli jeho věčnosti nebo atributu nesmrtelnosti. Protože, pokud by se takový projev projevil, pak by musela existovat podobná entita, která by dokazovala Bohovu bezmeznost.
Napriek tomu môžeme nájsť dôkazy, ktoré naznačujú existenciu týchto atribútov.
Například můžeme říci, že;
– Existující bytosti svědčí o existenci bytosti na stupni Vážib-ul-Vudžúd. Neboť ani jediný znak nemůže existovat bez písmence, ani jediná jehla bez mistra…
– Existencia toho, co vzniklo později, pramení z existence věčného, prastárého bytí. Protože existence toho, co vzniklo později, závisí na prastárém, věčném bytí, které nemá začátek.
– Podobně i scény života a smrti na světě svědčí o věčnosti Boha. Objevování se těch, kteří po smrti znovu ožívají, oznamuje věčnost, která život neukončuje.
– Opět, jednota činů, které se projevují v celém vesmíru, ukazuje jednotu skutečného činitele, a jednota různých jednot ukazuje jedinečnost stvořitele.
– Podobne, vlastnosti stvorení, ako je bezmocnosť, chudoba, núdza a sklon k smrti, ktoré sa vyskytujú v celom vesmíre, sú dôkazom toho, že stvoriteľ sa im nepodobá a je im protikladný. Lebo keby stvoriteľ bol bezmocný, nemohl by stvoriť a spravovať vesmír. Keby bol ako smrtelníci, odsúdený k smrti, žiadna bytost by nemohla prežiť ani sekundu. Keby bol v núdzi, nemohol by pomáhať iným v núdzi. A tak ďalej…
Atribut, který je nedílnou součástí věčnosti, je nezbytnou podmínkou stvoření. Jelikož svět existuje, musí existovat věčný stvořitel, který je svobodný od atributů tohoto světa/vesmíru.
To znamená, že v bodě vesmíru poukazuje na atributy Boha.
Jeho povaha je taková. Obsahuje v sobě jakýsi atribut opatrovnictví.
Podle toho nemůže existovat samostatně, nezávisle. Jeho současná existence tedy pramení z něčeho jiného. Jak Bediuzzaman Said Nursi vyjádřil, kdyby se na okamžik odvrátil od vesmíru a nechal ho na holičkách, vše by se propadlo do ničeho, do neexistence.
– Nicméně, skutečnost, že Boží atributy se neshodují s atributy jiných bytostí, ukazuje určitou manifestaci Jeho atributu.
Například: Existující nádherné umělecké obrazy ve vesmíru, které jsou projevem nekonečné moudrosti, moci a moudrosti Boha, ukazují, že žádná bytost se mu v těchto vlastnostech „moudrosti-moci-moudrosti“ nevyrovná.
Podobne existuje Korán, ktorý ukazuje Jeho nekonečnú moudrost a múdrosť, a to vyhlásenie, že slovo žiadnej bytosti nemôže ozdobiť Jeho slová.
Pravdu můžete zkoumat tímto způsobem…
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
