„Moje spoločenstvo sa nikdy nezhodne na nesprávnom rozsudku.“ (Por. Buhárí, 61: 2, 61: 3; Ibn Hišám, s. 824; Ibn et-Tiktikâ, el-Fahrí, s. 81; Hammám ibn Münebbih, Sahîfa, č. 127, 128)
– Existuje takový hadís? A pokud ano, jak by se měl interpretovat?
– Znamená tento hadís, že sa v čomkoľvek, v čom sa moslimi na celom svete zhodnú, nemôžu mýliť?
– Takže, je možné, že se většina muslimů může mýlit v jakékoli otázce, na které se shodují? Nemůže se stát, že se shodnou na něčem, co je nesprávné?
Vážení bratři a sestry,
V této záležitosti existují různé znění hadísů. Protože hodnocení učenců se vztahuje ke všem tvrzením obsaženým v hadíse, někdy
„slabý“
, občas
„autentický“
občas
„podivný“
je vyjádřeno slovem. Nicméně
„Národ se nemůže sjednotit v bludu.“
„Je zřejmé, že tvrzení o tom je pravdivé.“
Po tomto upozornění je užitečné citovat některé příslušné zprávy v jejich původní podobě:
1) „Alláh nedovolí, aby sa táto komunita (alebo komunita Mohameda) zhromaždila v blúde. Alláhova ruka je nad komunitou. Ten, kto sa od komunity odtrhne, sa odtrhne od ohňa.“
(pozri Tirmidhi, Fiten, 7)
Tirmidhi o tomto hadísu
„chudák“
uvádí, že je slabý.
(Tirmidhi, měsíc)
Podľa Tirmizího,
„Bohská ruka je nad spoločenstvom.“
v hadíse, jehož význam je
„společenství“
Tím se myslí islámští učenci, právníci a hadíťáci.
(měsíc)
2) „Moje společenství se neshodne na bludném učení. Preto, keď vidíte rozpor v nejakej záležitosti, držte sa sevad-ı azama (väčšiny)“.
(Ibn Mace, Fiten, 8)
Podľa Suyútiho, v hadíse sa nachádza
„sevad-ı azam“
což znamená,
„Sú to tí, čo poslúchajú sultána (štát) a kráčajú po pravej ceste. Rozpor medzi učencami a mystikmi sa v skutočnosti nepovažuje za rozpor. Skutočný rozpor je rozpor medzi sekty, ktoré zastávajú názory v rozpore s duchom islamu.“
(Suyutí, Šarhu Sunani Ibn Máďa, 1/283)
V tomto Ibn Maceho vyprávění se nachází
„Abu Halaf al-Ama“
Tento přepis je považován za slabý renomovanými vědci.
(viz. Heysemi, Mecmau’z-Zevaid, 1/62)
Z tohto dôvodu je toto tvrdenie slabé.
3)
Podľa jedného z podnesí proroctví proroka Mohameda (s.a.v.):
„Odvětvil jsem od svého Pána čtyři věci; tři mi dal, jednu mi nedal. Žádal jsem Boha, aby mé společenství nevedl do zblouznění, a to mi dal. Žádal jsem Boha, aby je (mé společenství) nehubil hladem, tak jak zničil předchozí společenství, a to mi také dal. Žádal jsem Boha, aby nepřipustil, aby jejich nepřátelé nad nimi (trvale) zvítězili, a to mi také dal. Pak jsem žádal Boha, aby mezi nimi nevznikla roztržka, aby se mezi sebou navzájem…“
-vnitřními konflikty-
Požádal jsem je, aby mi nedělali bolest, a oni mi to dopřáli.“
(Ahmad ibn Hanbal, 45/200; Tabarání, h. č. 2171)
– Hafiz Hejsami uvádí, že v tomto přenosu je neznámý vypravěč, a proto je to
slabý
uvádí.
(pozri Mecmau’z-Zevaid, č. 11966)
– Avšak, Hejsemi, Taberáního
„že společenství nevěřících se nesjednotí v bludu“
o čom pojednává iná verzia
(Taberání, Kebír, č. 3440)
pravý, autentický
uvádí.
(pozri Heysemi, Zevaid, 5/218/ h.č.:9100)
– V hadíse, který k tomuto tématu zaznamenal Hakim, jsou všichni předavači spolehliví. Mezi nimi je i méně známý Ibrahim ibn Maymun al-Adani, jehož spolehlivost potvrdili Abdurrazak a Ibn Main. Toto tvrzení Hakima potvrdil i Zehbi.
(pozri Müstedrek, Tehlis, 1/202)
– Stručně řečeno, „Islámská komunita se neshodne v bludu“.
Když se podíváme na různé varianty hadísů, které se týkají této věci, tak zjistíme, že jich je nejméně
„hasen“
je zrejmé, že je na úrovni.
(pozri Al-Albání, Silsila al-Hadís al-Sahíha, č. 1332)
– I když se oba skupiny hlásí k islámu, z pohledu jejich velmi odlišných aspektů existují obecně dva odlišné způsoby myšlení. První z nich je Ahl-i Sunna wal-Džamá’a, druhý je Ahl-i Bid’a.
Ahl-i sünnet ve cemaat, v hadíse, který pronesl prorok Mohamed (s.a.v.)
„Ti, kteří následují cestu, po které jsem šel já a moji společníci.“
je definován jako.
(Mecmauz‘-zevaid, 1/189)
Tí, čo sa držia iného vyznania, sú preto považovaní za stúpencov novátorských učení. Týchto novátorských učení je sedemdesiatdva.
Mu’tazilové, Džahmiové, Kaderiové, Ši’ité
a podobné věci jsou součástí této části.
Ahl-i Sunnet ve Cemaat má dva odlišné teologické směry: Ešarismus a Maturidismus. V základních principech se příliš neliší. Liší se pouze v některých detailech. Proto oba směry reprezentují stejnou skupinu.
Důkazem toho, že jsme na cestě Koránu a Sunnety, je cesta, kterou následovali učenci čtyř mezhejbů, známých jako Ahl-i Sunnet ve’l-džamaat. Jak je známo, tato velká komunita, která zahrnuje učence, z nichž každý září jako jasná hvězda, dříve…
dvanáct směrů/škol
Původně se skládala ze čtyř. Poté se usnesli na čtyřech. Pravděpodobnost, že by takováto skupina tak významných učenců udělala chybu, je samozřejmě velmi malá.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
