Vážení bratři a sestry,
V súvislosti s touto témou je tu hadís, ktorý znie:
Umm Salama, ať je s ní Alláh spokojen, vypráví, že Prorok Alláh s ním a s jeho rodinou a společníky požehnal, řekl:
„Kdo má obětní zvíře, ať si od měsíčního svitu prvního dne měsíce Džul-hidždžá, dokud oběť nezabije, nic z vlasů a nehtů neodřízně.“
[Muslim, Adahi 39-42 (1977); Abu Dawud, Dahaya, 2-3; Ibn Majah, Adahi 11]
Podľa zjavného znenia hadísu,
Osobe, která chce obětovat zvíře na svátek Kurban Bajram, je zakázáno od prvního dne měsíce Džul-hidžža až do obětování zvířete stříhat si vlasy, vousy nebo jiné tělesné chlupy, nebo si je holit a stříhat nehty. (…)
Sindi vysvětluje moudrost zákazu stříhání vlasů a nehtů v prvních deseti dnech měsíce Džul-hidždžá těm, kteří mají v úmyslu obětovat zvíře na svátek Íd al-Adha, takto:
„Podľa jedného názoru je obetné zvieratko symbolom toho, že majitelia obetí sa stotožňujú s tými, čo sú v stave ihramu. Podľa iného názoru je cieľom úplné oslobodenie tela od pekielného ohňa.“
(Sindi, výklad k danému hadísu)
Názory právnych teológů na túto záležitosť možno zhrnúť takto:
1. Podle Imáma Ahmeda a Isáka, Saída ibn al-Músayyeba, Dávida Zahírího a některých šafiitů;
Vlastníkovi obětního zvířete je harám (zakázáno) odstraňovat si vlasy a nehty z těla od ranních hodin svátku až do porážky zvířete. Důkazem je hadís, který je předmětem našeho tématu.
2. Podľa Hanefitov:
že oběť v daném časovom období ostrihá vlasy alebo si odreže nechty.
zákázané, ale lze to tolerovat
Toto je také známe stanovisko Imáma Šáfiího, a je to stanovisko, které je také přisuzováno Imámu Málikovi.
Podľa názoru učencov, ktorí zastávajú tento názor;
V hadíse, který se týká našeho tématu, je zákaz stříhání vlasů a nehtů míněn jako doporučení k zdržení se od toho, nikoliv jako přísný zákaz. Důkazem, který mění význam tohoto zákazu z haramu (přísného zákazu) na makruh (doporučení k zdržení se), je jiný hadís. V zmíněném hadíse…
Uvádí se, že Prorok Mohamed poslal z Medíny do Mekky obětní zvíře, sám zůstal v Medíně a předtím, než obětní zvíře dorazilo do Mekky a bylo poraženo, nedodržoval zákazy platné pro osoby v stavu ihram.
Z tohto dôvodu ani Hattábí neuvádí, že zákaz v spomínanom hadíse, ktorý sa týka našej témy, vyjadruje nezákonnosť,
tenzihen mekruhluk
uvádí, že to je důkazem toho, co tvrdí.
Podľa názoru učencov, ktorí zastávajú tento názor,
„Skutočnosť, že sa všetci učenci zhodli na tom, že majiteľ obetného zvieraťa sa pred obetovaním môže oblieť a použiť voňadlá, je jedným z dôkazov, že spomínaný zákaz týkajúci sa strihania nechtov a vlasov sa týká iba odporúčaného, ale nie zakázaného (kerahāt-i tanzīhīya) konania.“
Zdroje:
– Sunen-i Abu Davud, překlad a komentář, Necati Yeniel, Hüseyin Kayapınar, Necat Akdeniz, nakladatelství Şamil, Istanbul, 1990, 10/467-468.
– Překlad a komentář k Sunan Ibn Mādži, Kahraman Yayınları: 8/488-489.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
