– Co znamená hadís: „Hřích za slova, která pronesou dva hádající se lidé, nese ten, kdo hádku začal“?
– Podľa toho, teda, nie je hriechom odpovedať nadávkou tomu, kto nadáva?
Vážení bratři a sestry,
Nejprve se nám zdá vhodné popsat poučný příběh:
Kým prorok Mohamed (s.a.v.) sedel medzi svojimi spoločníkmi (r.a.), jeden muž urazil Abú Bakra (r.a.) a povedal mu neprijatelné slova.
Ale Abu Bakr (nech je s ním Boh spokojen) k tomuto muži mlčel.
Muž ho podruhé urazil a týral rovnakým spôsobom. On znova mlčal a nikdy neodpovedal.
Když mu ten muž podruhé znepříjemnil život, Hz. Abú Bakr
(dát mu odpoveď, jakou si zaslouží)
Pomstil se. Na to prorok Mohamed (s.a.v.) okamžite vstál.
Svatý Abu Bakr:
„Ó, poslu Boží, jste na mě rozzlošený?“
zeptal se.
„Nie.“
řekl.
„Ale z nebe sestoupil anděl a popíral to, co ti říkal. Až jsi se pomstil, anděl odešel a usadil se tam ďábel. Tam, kde se usadí ďábel, já nemůžu zůstat.“
(Abu Dawud, Edeb, 49, č. 4896, 4897)
Pokud jde o hadís, který je zmíněn ve vaší otázce, jeho znění je následující:
„To, co si navzájem nadávali obě osoby“
(zlých slov)
hřích,
(ten, kdo byl urážkou a křivdou poškozen)
potlačený člověk
(od toho, kdo začal nadávat)
pokud to neprohloubí
(nadávat)
„Je to na tom, kdo s tím začíná.“
(Muslim, Birr 68; Abu Dawud, Adab 39; Tirmidhi, Birr 51)
Hadís-i šeríf (jedna z hadísů)
Že urážet muslima je hřích.
výslovně uvádí.
U dvoch osôb, ktoré si navzájom nadávajú, je hriech jasne definovaný u toho, kto s nadávkami začal. Nepochybne spáchal hriech tým, že s nadávkami začal.
Tohle je od toho druhého, který odpovídá sprostými slovy na sprosté slova, kterými ho někdo urazil.
že i odvetné jednání je hřích
je to jisté.
Pokud je někdo nucen odpoutat se stejnou měrou, protože byl nejprve uružen, pak pokud při odvetě nepřekročí hranice urážky, hřích zůstává na tom, kdo urážku zahájil. Ten, kdo byl nejprve napaden, je od těchto hříchů osvobozen. Pokud však při odvetě překročí hranice urážky, hřích za narušení rovnováhy nese on. Hřích za zbytek zůstává na tom, kdo urážku zahájil.
(viz. Sunan Abu Dawud, překlad a komentář, nakladatelství Şamil: 16/106)
Na druhou stranu, zmíněný hadís ukazuje, že těm, kteří se dopouštějí slovní nespravedlnosti, lze odpovědět stejnou měrou. Nicméně, trpělivost a vyhýbání se vzájemnému urážkování je ctnost.
Takže:
– Neměli bychom být ti, kdo začnou nadávat.
– Pokud je to druhá strana, která začala nadávat, je třeba, pokud je to možné, zachovat trpělivost a nesklesnout na její úroveň. Je třeba to svěřit do rukou Alláha. Nesmíme zapomenout na spravedlnost Alláha.
– Je třeba vzít v úvahu, že pokud neodplatíme, druhá strana bude litovat a omluví se. V tom případě bude její osud v našich rukou. Pokud jí odpustíme, ušetříme ji setkání s námi na onom světě. Pokud jí neodpustíme, i když se omluví, jednoho dne si své právo jistě vymáháme. Nebo, i když to nevíme, Bůh si za nás od ní své právo vymáhá. A nám pak projevuje milost a své požehnání za to, že jsme se snažili zachovat mír a projevili jsme důslednost a důstojnost.
– Pokud jsme se nedokázali ovládnout, tak tentokrát už vůbec ne.
-protože to spadá pod týrání-
Nemělo by to jít dál než k vrácení věcí v původním stavu.
– Práve v tomto okamihu sa v našich ušiach ozývajú velmi silné šeptanie satana. Satan nás odvádí od pravého smyslu. Musíme sa pred ním uchýliť k Bohu.
– Je smutné, že podněty z davu a šeptání ďábla se v tomto bodě setkávají. Nikdy, ale nikdy jim nesmíme věřit.
Zhrnutím,
Pokud je to druhá strana, kdo začal s urážkami nebo nepříjemnými slovy, máme právo na odvetu. V takovém případě však nesmíme zapomenout, že tímto se nám v budoucím světě žádné právo na odvetu nezachová, protože jsme si své právo vymohli tím, že jsme mu jeho urážky vrátili.
Pre viac informácií kliknite sem:
– Jak bychom měli reagovat na někoho, kdo nás uráží? Na takového …
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
