– V některých mystických knihách se zmiňuje o nebesích Zat a o tom, že v nich není jídlo, pití, hurie, gilmánové ani jiné nebeské požehnání. O těchto nebesích Zat se také říká, že se do nich dostanou pouze nejbližší Boží služebníci.
– Znamená to, že svatci a proroci, kteří dosáhli velmi vysokého postavení u Alláha, tedy ti, kteří dosáhli nebe, nebudou moci využívat jiné nebeské požehnání?
Vážení bratři a sestry,
Nenalezli jsme žádné zprávy o tom, že by v ráji existovala taková hodnost.
Ale spíše k víře, že vesmír je pomíjivý, že nemá vlastní existenci a že veškerá existence je existencí Boha.
jednota bytí
, a také na pôžitku, ktorý z toho pohľadu získává
Věznice, ráj
bylo řečeno.
Niektoré sufistické školy, ktoré prijali učenie o jednote bytí (Vahdet-i-vudžud) a o tom, že neexistuje žádná jiná bytost než Bůh;
Fenafillah,
tedy
Zánik v Bohu
,
Je to názor, že člověk by měl rozplynout ve své celistvé podstatě a své světské touhy a zmizet v božské existenci.
Jednota,
Znamená to jednotu. Jeho opakem je
„množství“
To znamená mnohost. Mnohost je sjednocována a vzniká jednota. Pokud sjednotíte pět oddělených písmen, spojíte je, z této jednoty vznikne slovo. Spojíte-li pět až deset slov, stanou se větou. Vety se na stránce, stránky v knize stanou jednotou. Jakmile kniha vznikne, desítky tisíc slov se zmíní jedním jménem.
Kniha vesmíru
V tomto světě, o kterém se mluví, se tato myšlenka projevuje krásněji. Stovky větví se spojují v jeden strom a miliardy buněk se spojují v jedno tělo. Dvanáct planet
„Slnečná sústava“
Mléčná dráha je tvořena nesčetným množstvím hvězd.
Když uvažujeme o zemi, nebi, nebi a pekle, andělech a duchovních bytostech, trůně a stolici, zkrátka o celém světě bytostí, pozorujeme, že celý tento svět mnoha bytostí byl stvořen se stejnými božskými atributy. Nekonečné věci se shromažďují v sedmi atributech. Všechny vznikly stejnou vůlí a stejnou mocí. Tyto sedm atributů jsou atributy téže bytosti. Vědomost nemůže patřit někomu jinému a vůle nemůže patřit někomu jinému. Když se dostaneme k tomuto bodu, najdeme před sebou slovo jednoty:
Lá iláha illalláh…
Tento svatý text vyjadřuje jednoboha.
Boh, to jest Bůh, Pán, Stvořitel, Darce potravy a Vládce celého vesmíru je jeden.
. Tělo a jednota (bytí a jednota) jsou Jeho atributy.
Aj keď aj stvorená bytost dosiahla telesnosti, táto bytost nie je z rovnakého druhu ako bytost, ktorá ju stvorila. Práve preto, aby sa táto pravda pevne usadila v mysliach, sa o sväté bytosti Alláha hovorí
„ten, jehož existence je nutná“
pre existenciu stvorenstva
„možný k existenci“
používajú sa výrazy.
Povinný;
sebe samým existující,
Existuje Bůh, který je svobodný od stvoření jiným, je věčný a existuje od nepaměti.
Je to možné;
jehož existence je podmíněna stvořením stvořitelem,
Existuje bytost, ktorej je súdené okamžite zaniknúť, akonáhle si to stvoritel zaumyslí, a preto je jej existencie a neexistencie rovnaká v pomere k moci stvoriteľa.
A to je svatý, který se drží principu vahdet-i vücud, jak to vyjádřil Mistr Bediuzzaman.
„Zaměřuje se na existenci Vážib-ul-Vučúda a ostatní existující bytosti vnímá jako slabý stín ve srovnání s existencí Vážib-ul-Vučúda, a proto usuzuje, že si nezaslouží být označovány jako existující bytosti.“
Tento milovaný služebník, postupně se vzdalováním k Bohu, vstupuje do duchovného opojení, které nazýváme „istiğrak“, a ztrácí se v něm. Jako by popíral stvoření, které se od něj už dávno vzdálilo.
„Není bytosti kromě Něj.“
tedy
„Není žádné bytosti kromě Něj.“
der.
Toto slovo
v extázi, v duchovním opojení
je zřejmé. Protože,
Keby neexistovala bytost, která je On, nemělo by být možné tato slova vyslovit.
Ale ten, kdo to řekl, na to v té chvíli nemohl myslet. A jakmile se z toho stavu vzpamatuje, už by to takhle neřekl.
Jednota bytí
v knize Mesnevî-i Nuriye
„V jednote je zánik a jednota, která přesahuje smysly, je jednota smyslová.“
říká se. Zdůrazňuje se, že tento způsob myšlení nelze vysvětlit rozumem. V Lem’alářích se pak
„Není bytosti kromě Něj.“
Říkat někomu „slunce“ se přirovnává k tomu, že se slunce nazývá jasným zrcadlem, které odráží a symbolizuje světlo. Toto nádherné přirovnání bychom rádi trochu rozvinuli.
Když držíte zrkadlo proti slnku, slunce sa v zrkadle zjaví. Zrkadlo sa jeho svetlom osvetlí a začne samo svietiť. Keby toto zrkadlo bolo vedomé, nieslo by v sebe slnečné svetlo, verilo by vň a vedelo by, že všetky farby, svetlo a teplo v ňom pochádzajú od slnka, a bolo by mu vďačné. Predpokládejme, že toto vedomé zrkadlo sa priblíži k slnku. Čím bližšie sa k nemu dostane, tým viac svetla od slnka prijme, tým viac bude svietiť, ale zároveň sa bude viac zahrievat a horieť. Čím sa zrkadlo k slnku priblíži, tým menší priestor v ňom zostane mimo obraz slnka.
A nakonec se celé zrcadlo naplní slunečním světlem.
V jeho srdci už není místo pro nikoho jiného. Jak se k němu světlo blíží, zrcadlo se v důsledku jeho intenzity přestane vidět; je pohlceno silným teplem a světlem, propadá se do extáze. Už tam není ani ono samo, ani světlo. Je obklopeno sluncem a už nic jiného než slunce nevidí. A právě v tomto stavu se zrcadlo…
„Není nic kromě Slunce.“
Pokud to řekne, je to projev jeho duchovního opojení. Není správné posuzovat tato slova rozumem a podle toho vydávat verdikt.
V tomto stavu je ospravedlněný a nepřebírá zodpovědnost za to, co řekl. Protože už v něm nezbyla žádná zodpovědná duše.
Zde se setkáváme se scénou intimity, jejíž kvalitu rozum nedokáže pojmout a jazyk vysvětlit.
Přiblížení přítele k Bohu…
Stav, kdy je srdce ponořeno do lásky Jeho projevů krásy a kdy se projev Jeho majestátu rozpouští a zániká já, ego a osobní existence…
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
