– Kapitola 10 (Júnus), verš 59:
„Co si myslíte o tom, že některé z požehnání, které vám Bůh dal, považujete za dovolené a některé za zakázané? Řekněte: „Dovolil vám to Bůh, nebo si to vymýšlíte a lžete Bohu?“
– O čom pojednává tento verš?
Vážení bratři a sestry,
Řekni: „Co říkáte na ty živiny, které vám Bůh dal a které jste sami prohlásili za dovolené a zakázané?“ Řekni: „Dovolil vám to Bůh, nebo si to vymýšlíte a lžete Bohu?“
(Jónáš, 10/59)
Živobytí
, stručně
„blaho a příležitosti, z nichž lidé těží“
což znamená, že Alláhovo poskytování obživy je milost a laskavost, a proto je tato skutečnost zmíněna ve 59. verši.
„poslání obživy“
Je to vyjádřeno jako přísloví. Toto vyjádření se také mohlo používat kvůli tomu, že díky dešti rostou potraviny jako ovoce, zelenina a obilí.
Podľa Taberího tento verš poukazuje na bezpodstatné názory a praktiky pohanů, o ktorých je v súre En’âm (6/136) uvedený jeden príklad. Napríklad oni vyčleňovali časť úrody a zvierat na modly, od ktorých očakávali záchranu, a tvrdili, že je hriech ich používať pre seba alebo iných, a používali ich iba na obřady a údržbu modiel. Podľa toho je hlavným poslaním verša, že pohania považovali za hriech určité zdroje obživy. V zásade je však všetko, čo Boh dal, dovolené.
(Zemahšerí, II, 194);
Právo ustanovovat, co je harám (zakázané), patrí Bohu. Ak Boh nedovolil, aby to bolo považované za harám, tvrdiť, že je to harám, je v 59. verši…
„Vydávat rozsudky v Božím jménu“
byl tento čin posúdený ako negatívny; v 60. verši je varovná výzva, aby tí, čo tak činí, dobre zvážili, čo ich na súdný den čaká.
(Výklad Diyanet, Cesta Koránu, Výklad 59. verše súry Júnus)
V predislámskej ére (doba džáhilíja) si Arabi zakazovali určité věci, které Boh povolil, a to na základe bezmyslennej tradície a zvyklostí. Napríklad určité velblúdy nechali volne pobíhat, nekupovali se na nich, nekojili se z nich a považovali je za zakázané. Islám zrušil takové bezmyslenné zvyklosti a stanovil, že nikdo nemůže zakázat to, co Boh povolil svým služobníkom.
Aby sme vyjádřili, že je nesprávné a bezmyslenité, aby si tvorové sami zakazovali to, co Alláh povolil, je možné uvést tento hadís: V tejto súvislosti Malík ibn Nadle hovorí:
„Raz jsem přišel k Prorokovi v šupavém oblečení. Prorok mi tehdy řekl:“
– Máš nějaký majetek?
– Ano.
– Jaký druh zboží máte?
– Všetky druhy statku. Velblúdy, otroci, kone, ovce.
– Když ti Bůh dá nějaký dar, chce vidět, jak se ten dar projevuje ve tvém životě.
A Prorok pokračoval ve svých slovech a řekl:
– Ty, když tvoje kmotřeničiny porodí zdravé velbloudy, bereš do ruky nůž a odřízneš jim uši a říkáš: „Tohle jsou bahiry.“ Nebo jim roztrhneš uši nebo kůži a říkáš: „Tohle jsou sadmy.“ A tak je činíš nečistými pro sebe a pro svou rodinu?
– Ano.
– To, co ti dal Alláh, je dovolené. Alláhova ruka je silnější než tvá ruka a jeho nůž je ostřejší než tvůj nůž.
– Ó, posel Alláhov, mám se k někomu vydat a když mě nehostí a neposkytne mi pohostinství, mám se k němu chovat stejně, jak se choval ke mně? Nebo mám ho hostit?
– Hostiteľské mäso
nařídil.
(Ahmad ibn Hanbal, Musnad, III, 473)
Jak je vidět, Prorok (s.a.v.) odvrací Malika ibn Nadleho od tohoto špatného zvyku, kdy na základě zvyků z doby nevědomosti prohlásil za harám (zakázané) velbloudy, které Alláh prohlásil za halal (povolení), a prohlašuje, že nikdo nemůže prohlásit za harám to, co Alláh prohlásil za halal. Toto je příklad. Podobné události jsou podobné.
(Teběrí, výklad k danému verši)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
