Vážení bratři a sestry,
Věnování, oběť, dar
Rozhodnutie vykonávať dovolené skutky, ktoré nie sú povinné, s cieľom uctívaniu Boha, je akt, v ktorom si jednotlivec stanoví taký skutek ako povinný a dá Bohu sľub, že ho vykoná.
Obetné dary, ktoré sú všeobecne podmienené určitou podmienkou,
nejsou prováděny před splněním stanovené podmínky. Například
„Pokud se mi stane tohle a ono, budu držet tolik a tolik dní půst.“
Ak sa niekto zaviazal pôstom, ak sa však daná vec, kvôli ktorej sa zaviazal, nestane, nesplnil svoj sľub. Po splnení danej veci musí pôst dodržať znova.
Podobně, pokud je takový slib vázán na konkrétní čas, místo, osoby nebo určitý způsob, není nutné, aby byl splněn právě tímto určeným způsobem. Například
„Pokud se mi stane tohle a ono, budu půsovat v tenhle den nebo v tenhle měsíc a dám tyhle peníze tomuhle člověku.“
nebo,
„V tom a tom chráme odslúžim toľko a toľko modlitieb.“
Pokud to řekne, není nutné, aby po splnění zmíněné úlohy držel půst v určený den nebo měsíc. Není nutné, aby dal zmíněné osobě určenou částku peněz, ani aby se modlil v zmíněné mešitě.
Je možné, aby si postil v čase, který si sám zvolí, daroval almužnu komu chce a modlil se v jakékoli mešitě, kterou si vybere.
Podle toho, kdo říká: „Pokud se mi to podaří, budu držet tolik půstů, odsloužím tolik dobrovolných modliteb, dám tolik almužny,“
Až se mu to podaří, bude muset splnit své sliby.
Zároveň si tak splní i povinnost, za kterou dostane odměnu.
Ten, kdo zapomene, kolik slíbil, jedná podle toho, co mu v danou chvíli přijde nejlepší.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
