Vážení bratři a sestry,
Slovo (VHY) je od odvodené od slovesa (VHY) a v jazyku má významy jako tajné hovorenie, rozkazovanie, gestikulácia a žestuľovanie, ponáhľanie sa, volanie, šepotanie, písanie listov a inšpirácia. (el-Cevherî, es-Sihah; ibn Manzûr, Lisânü’l-Arab, heslo „VHY“.)
Toto slovo sa v Koráne používa ako atribút Božieho jednania, ale aj v súvislosti s inými bytostami než Bohom. Preto sa z etymologického hľadiska pojem vhájí definuje ako dvojznačný: božský a nebožský vhájí (Cerrahoğlu, Ismail, Tefsir Usûlü, 37; Turgut, Ali, Tefsir Usûlü ve Kaynakları, 79-80.).
Ako příklady nebožského zjevení lze uvést následující verše:
(Marie, 19. 11.)
V tomto verši je slovo „vahí“ použité v významu „nápověda“ a „signál“.
(Al-An’am, 6/112.)
Slovo, o kterém se zde hovoří, znamená šeptat, říkat potichu. (Cerrahoğlu, Tefsir Usûlü, 37?).
Je možné rozdělit pojem zjevení, které provádí Bůh, na různé části, jako je zjevení stvořitelské, inspirační a zjevení zákonodárné/pravé.
Tekvínské zjevení je typ zjevení, které oznamuje specifické úkoly neživým bytostem. Bůh, který jim oznamuje jejich specifické úkoly, to vyjadřuje slovem „vahj“. V Koránu se tento typ zjevení projevuje jako zjevení nebesům a zemi. Příslušné verše jsou následující:
(Fussilet, 41/12.)
(Zemetřesení, 99/1-5).
Ide o božské posolstvá, ktoré prostredníctvom prorokov, vyvolených a povznesených z prostredia lidstva, stanovujú zásady pre šťastný život na zemi i v posmrtnom svete, a to jak pre lidi, tak i pre džiny. Toto sa tiež nazývá pravým zjevením. Definícia pojmu:
Zjevení Prorokovi Mohamedu (s.a.v.) se projevovalo různými způsoby. Některé z nich můžeme uvést takto:
Podle Ajši (r.a.) se první zjevení Prorokovi (s.a.v.) projevilo ve snu. Sny, které Prorok (s.a.v.) viděl, se projevovaly jako ranní světlo. (Buhárí, Bed’ü’l-vahy, 3.)
Niekedy sa stávalo, že Boh vnášal inšpiraci do srdca proroka Mohameda (s.a.v.) počas jeho bdění, bez zjavného anděla. To by sa dalo nazvať určitým druhom inšpirácie. Pretože táto inšpirácia, aj keď nebola veršom Koránu, obsahovala zákonodárné posolstvo:
(Suyutí, Itkán, I/59; Aclúní, Kašf al-hafa, I/231)
Tento hadís, v ktorom sa hovorí o tom, že sa mu (Muhammadovi) zjavilo, poukazuje na tento druh zjavenia.
(Bukhari, Bed’ü’l-Vahy, 2).
Slavný hadís o Džibrílovi, který se zmiňuje o islámu a ihsanu, ukazuje příklad tohoto druhu zjevení (Bukhárí, Imán, 57). Historické a životopisné knihy uvádějí, že když se Džibríl (a.s.) zjevoval v lidské podobě, nejčastěji přicházel v podobě Dihje (r.a.), jednoho ze Sahábů (Keskioğlu, Osman, Informace o Koránu, 30).
Podľa toho, čo hlásovala Al-Aisja, prorok Mohamed (s.a.v.) povedal:
[Bukhárí, Bed’ü’l-Vahy, 2; o druhoch vhájenia viďte tiež Ibn Kayyım el-Džauzíj, Zâ’du’l-Meâd, (preklad Şükrü Özen), I/24-25.].
(As-Shura, 42/51)
V tomto verši je zdůrazněno, že existují tři formy zjevení, a je také poukázáno na druhy zjevení s/bez zprostředkování (viz Subhi Salih, 25.).
(Nisá, 4/163)
Tento verš ukazuje, že pravé zjevení je hodnotou, kterou mají společnou všichni proroci.
(Zariyat, 51/50).
Jak je uvedeno v verši, Nejvyšší Stvořitel, jehož jediným účelem je zjevit svou podstatu, vlastnosti a jména, stejně jako zjevuje své vlastnosti, jako je vědomost, vůle, život a moc, svými skutky a díly, taktéž je zjevuje svým promlouváním/řečí, která je nejkratší cestou k poznání těchto jmen a vlastností. (Nursi, Šualar, s. 103). To, že Nejvyšší Bůh, kromě svých skutků, projevuje svou podstatu i promlouváním s vybranými osobnostmi z lidstva, vyjadřuje pravdu a smysl zjevení.
Podľa Bedüzzamana Saida Nursiho, jedného z najväčších učencov našej doby, je pravda zjevenia, o ktorej jednomyselne svedčí sto tisíc prorokov a ktorú ukazujú dôkazy z nebeských kníh a listín, a cieľ posolstva zjevenia možné dokázať jasným spôsobom, ako denné svetlo, prostredníctvom piatich svetelných ciest. (pozri Šualar, Siedma Šua)
Tento pojem znamená, že Bůh, Nejvyšší, je pravý Bůh pro stvoření, které sám stvořil, a zejména pro lidstvo, které stvořil v nejkrásnější podobě.
To, že Bůh, který dal mluvit všem živým tvorům a zná jejich řeč, sám mluví a účastní se jejich řeči, je důsledkem jeho božství a vlády/stvořitelství a správy, jeho pravého Boha a božství. To, že Bůh mluví s lidmi, znamená, že k nim promlouvá způsobem, kterému rozumí, podle úrovně jejich rozumů, a že se k nim jako Stvořitel projevuje svou milosrdností.
Tento pojem vyjadřuje, že Nejvyšší Bůh, jakožto správce a Pán světů, který stvořil a řídí veškeré bytosti, se skrze milost zjevuje svým stvořením.
Všemohoucí Bůh, který stvořil vesmír s takovými nekonečnými náklady, plný zázraků od začátku do konce, a který nechal tisíce jazyků oznamovat jeho dokonalost, nekonečnou moudrost a moc, jistě se také sám představí svými slovy.
Tento pojem znamená, že Všemohoucí Bůh, Ten, který je Milosrdný a Milosrdný k milosrdenství, -z milosrdenství- vyhovuje prosbám lidí, kteří jsou na něm ve všem závislí.
Stejně jako skuteční lidé, kteří jsou nejvýběrnějšími, nejmilovanějšími a nejvíce toužícími po svém Stvořiteli, ale zároveň nejchudšími, nejbezmocnějšími a nejpotřebnějšími ze všech stvoření, odpovídá na jejich prosby a vděčnost skutkem, tak i slovy, je to nutností stvořitelského atributu.
Tento pojem vyjadřuje, že Bůh, který je svatý a bez jakýchkoli nedostatků, komunikuje se svými stvořeními – zejména s lidmi – prostřednictvím zjevení, které je bez jakýchkoli vad.
Atribut mluvy, který je nezbytným důsledkem a zářným projevem vědění a života, se samozřejmě nachází v Bohu, který nese zahrnující, nekonečné vědění, věčný/trvalý, nečerpající život, a to v komplexní, nekonečné, nekonečně rozsáhlé a neustálé podobě. Zjevení je pak projevem/odrazem této nekonečné komunikace/těchto nesčetných řečí.
Tento pojem znamená, že Bůh, který nic nepotřebuje, se svým projevováním, kterým je jeho řeč, nejvýznamnějším důkazem jeho existence, oznamuje svým stvořením – zejména lidem – kteří jsou na něm ve všech ohledech závislí, že je zdrojem, který uspokojuje jejich potřeby, a že je s nimi přítomen a připraven svou vědění a mocí.
Je nutností božské podstaty, aby Bůh, který stvořil člověka – nejmilejšího, nejcitlivějšího, nejvíce znepokojeného a nejvíce potřebujícího oporu v životě, nejvíce toužícího po svém Stvořiteli a Vlastníkovi – a vkládá do jeho duše touhu a lásku, zároveň s ním, jako chudého a neschopného, stvořil i sílu a moc, aby mohl léčit každé onemocnění, a dal mu možnost poznat svou vlastní podstatu skrze slovo. (viz Nursi, op. cit.).
Pre viac informácií kliknite sem:
VÝZNAM…
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
