– Proč se dnes, když se řekne „reakce“, mění pohled všech na náboženství?
Vážení bratři a sestry,
Slovo, které je opakem slova „progres“ (pokrok), je odvozeno z arabského kořene. Do našeho jazyka proniklo jako „İrtica“ z arabského slovesa „istif’al“. Toto slovo, které v arabštině znamená „reakce“, vyjadřuje v turečtině touhu po starém, ve všech ohledech, a snahu o obnovení starého pořádku, bez ohledu na inovace. V západoevropských jazycích je tento pojem, který vyjadřuje stejný význam, v angličtině „Reaction“, ve francouzštině „Réaction“ a v němčině „Reaction“.
Pojem reakce je v náboženskej oblasti vnímaný rôznymi spôsobmi. Z jednej stránky ide o odklon od náboženstva, návrat k nevědomosti a pohanstvu. Napríklad snaha niektorých Jemencov a Nejdžských Arabov, aj keď sa predtým obrátili k islamu, vrátiť sa k zvykom, obyčajom a poverám z doby džáhilíje, ich odmietanie platiť zekát a vyhýbanie sa účasti na vojenských ťažaniach bola vnímaná kalifom Abú Bakrom (r.a.) ako hnutie, s ktorým je nutné bojovať.
Ide o odchýlenie od podstaty náboženstva a jeho vnímanie a interpretácia v rozpore s jeho základnými princípmi. Podľa toho je „irtija“ odchýlenie sa od náboženských pravidiel, či už zámerné alebo nezámerné, zo strany tých, kto sa považuje za nábožensky zbožných, a opomenutie podstaty náboženstva. Pohyb Haridžitov, ktorí tvrdia, že je základom prísne dodržiavanie vonkajších foriem islámu a vylučujú a odopierajú právo na život tým, kto sa týmto zásadám neprispôsobí, je v tomto ohľade výborným príkladom.
Vládnoucí myšlenka, že náboženství je spojené s reakcí, je tedy ve skutečnosti mylným výkladem náboženství. Náboženství reakci odmítá. Oba pojmy jsou odlišné. Nicméně, dnešní osvícenci, kteří náboženství neznají, zaměňují reakci s náboženstvím. V zásadě je třeba zvažovat sociální rozměr reakce. Pojem reakce v náboženské oblasti je pak aplikací definice z oblasti sociální na náboženství.
Slovo odvodené od koreňa „CHL“ sa používa skôr v zmysle „nesprávne vedomosti“ než v zmysle „nevědomosti“. Korán nevědomost vyjadruje slovom „ummi“. Práve preto, že náš prorok (s.a.v.) nevedel čítať ani písať, je označovaný ako 1, zatiaľ čo ten, kto bol na dobu dobre vzdělaný, je označovaný ako 2. Islám začal s povzneseným poslaním a svoj najväčší boj vedie a bude viesť proti nevědomosti.
Proto se o období předislámské divokosti hovoří jako o „doba džáhilíje“ a tehdejší zvyky se nazývají „Adát-ı Džáhilíje“. Nejvýraznější a nejdůležitější z těchto divokých zvyků jsou v Koránu jasně popsány a je v něm nařízeno se jim vyhýbat. Z toho je patrné, že „doba džáhilíje“ není jen období, ale spíše způsob myšlení. Tento způsob myšlení může vždy najít příležitost a prostor k prosazení svých zásad. Jinak by nás a Korán neměly zajímat tyto zvyky, které patří minulosti.
Koran se k výrazu „džáhilíja“ (doba nevědomosti) zmiňuje ve čtyřech verších, přičemž každý z těchto veršů se zabývá jiným tématem. Pokud se na tyto verše podíváme podle chronologického pořadí jejich zjevení:
V tomto verši Bůh popisuje pokrytce, že se podobně jako v dobách Jahillijje dopouštějí mylných představ o Bohu a z obavy o vlastní život se domnívají, že Bůh neposílá svému poslu (sm) pomoc. Zveřejňuje jim, co mají v srdcích, a oznamuje jim, že pochybnosti a nesprávné přesvědčení v otázkách víry jsou „domněnky z dob Jahillijje“.2
V Koránu Alláh, Nejvyšší Bůh, přikazuje manželům Proroka (sm) a tím pádem všem ženám.3 Z tohoto verše je patrné, že volné chování žen a zrušení hidžábu považuje za zvyk z doby Jahillijje.
Korán nám oznamuje, že pred Islámom nevěřící a poháni jednali na základe rasismu, ktorý v sebe skrýval džáhilijjské úsilí a fanatizmus. Naopak, oznamuje, že je nevyhnutné, aby veriaci jednali na základe víry v Boha a zbožnosti.4
Vznešený Bůh slovy „Cahilijské vládnutí“ označuje politický despotismus a potlačování práv a svobod, a to s odkazem na ty politické úřady, které Bůh ustanovil, jako jsou svoboda, spravedlnost, svěřování úkolů těm, kdo jsou k nim způsobilí, a vláda práva, namísto svévolné správy, která vede k útlaku a tyranii lidí. V 5. verši Bůh nazývá každou formu despotismu, která nezná zákon a řád, „Cahilijskou správou“.
Období džáhilijje označuje dobu predislámu. Pred zjevením Koránu žilo lidstvo v období džáhilijje. Po emigraci proroka Mohameda (s.a.v.) do Jatsribu a založení civilizace, lidstvo opustilo džáhilijje a seznámilo se s civilizací. Proto, jak je to nazýváno, lidstvo se poučilo z Medíny a nazvalo to „civilizací“. Předchozí období pak nazvalo „džáhilijje“.
Období džáhilíje (džáhilíja) znamená také „nevědomost“ a „barbarskost“. Farábí ve svém díle „Al-Medinet al-Fadila“ používá název „Al-Medinet al-Džáhilíja“, což v překladu znamená „město tyranů“. Nejvýraznějším rysem tohoto období je rasismus a kmenovství. Jakmile se v Medině po sváru mezi kmeny Aus a Chazradž přečetly básně, které vyvolávaly kmenové cítění, prorok Mohamed (s.a.v.)…
Varoval ho slovy: „6!“
Cahilijjská doba znamená pozvánku k rasismu. V takovom prípade by sa v rámci kmeňového myslenia pomáhalo nielen utláčeným, ale aj utlačovateľom. Rozhodovalo by sa na základe kmeňovej príslušnosti, bez ohľadu na správnosť a spravodlivosť konania. Preto prorok Mohamed (s.a.v.)
7
8
řekl. Také prorok Mohamed (s.a.v.) řešil třecí plochy mezi Ansáry a Muhádžiry.
9
Varovali ho slovy: „Kupředu!“
Našeho proroka (s.a.v.) nám také oznámil, že tento způsob myšlení bude přetrvávat, a zdůraznil, že se mu musíme vyhýbat. Protože se tento způsob myšlení bude čas od času objevovat pod různými maskami. Vždyť náš prorok (s.a.v.) řekl:
(Astrologie je určitá forma animismu) 10
A tak se stalo, že při jedné hádce s Bilálem Habesijem Abu Zar (r.a.) pronesl tato slova. Když to slyšel Prorok (s.a.v.), zavolal Abu Zarra (r.a.) a varoval ho takto:
11
Všechny tyto události ukazují, že Jahillijja je způsob myšlení. Toto myšlení má čtyři pilíře a čtyři základní principy. Jsou to: všechny druhy náboženství, rasismus a zneužívání žen. V sociálním životě se jakýkoli návrat k těmto Jahillijjským zvykům nazývá reakce. Z tohoto důvodu Bediuzzaman Said Nursi v soudním procesu, který se konal 31. března před vojenským soudem, k němuž byl nespravedlivě předvolán, pronesl následující slova:
12
Islam od svého vzniku vedl boj proti nevědomosti. Člověk měl dosáhnout dokonalosti skrze vzdělání. Tak to předurčil věčný plán. Proto i Bediuzzaman…
13
hovoril. Pretože náš prorok (s.a.v.) uzavrel dobu nevědomosti pred Islámom a často varoval tých, ktorí chceli vrátiť sa k zvykom tohto obdobia, ktoré nazýval dobou Jahilijje. Skutočne, náš prorok (s.a.v.)
14
takto se vyjádřili.
To, co plodí nevědomost, je sama nevědomost. Nevědomost neznamená neznalost. Je to trvání na chybě. (Prorok Mohamed (s.a.w.))
15
16
17
tímto výrokem vyjádřili, že nevědomost je něco víc než jen nedostatek znalostí.
Prorok Mohamed (s.a.v.) považoval nástup negramotných lidí do úřadů za velké zlo:
18
tímto nám dali vědět, jaké jsou příčiny nevědomosti a návratu k džáhilijské době.
V základe mentalitného štýlu, ktorý plodí reakcionárstvo, leží nesprávná víra, tzv. „Zann-ı Cahiliyye“. Víra ovplyvňuje myšlienky človeka a myšlienky zase jeho správanie. Nesprávné správanie a zlé myšlienky a mentalita sú pod vplyvom chybných vier. Preto náboženstvo začína najprv opravou víry človeka. Informácie o viere a skutky, ktoré sú výsledkom viery, sú dôležitejšie než čokoľvek iné. Pretože potom bude to, čo ovplyvní mentalitu toho človeka, jeho víra. Na to náš prorok (s.a.v.) kladie dôraz a…
takto nařídili.19
Prorok Mohamed (s.a.v.), který označil „rozšíření nevědomosti“ za znamení konce světa,20 nemyslel tím samozřejmě technické a technologické znalosti. Je však zřejmé, že měl na mysli nevědomost víry a myšlení a systém myšlení z doby Jahillije. V pozdních dobách hraje v rozšíření nevědomosti primární roli to, že lidé, spoléhajíce se na své znalosti a technologický pokrok, se odvrací od Alláha. To je ta reakční situace, o které hovoří Korán. To vede k nesprávnému používání technologie. Znalosti a technologie, které by měly sloužit lidstvu, slouží nevěřícnosti, despotizmu, světským rozmarům a rasismu – a to je skutečná reakce. To v době civilizace vrací lidstvo zpět do středověku.
Bediuzzaman, který „mluví s těmi, kteří si za masku berou civilizační roušku této doby a pod rouškou vlastenectví jsou bezbožní a skuteční beduíni a skuteční reakcionáři, tedy ti, kteří vedou tento národ zpět k jeho zvyklostem před islámem“21, uvádí na základě hadísu, že islám zrušil zvyky z doby Jahillije (doby nevědomosti)22 a bojoval proti rasismu a bezbožnosti, které byly zvyky z doby Jahillije, až do konce svého života. Zdůrazňuje, že tato doba v brutalitě a primitivismu nijak nezaostává za dobou Jahillije a poukazuje na to, jak pod rouškou udělování práv ženám se ženy dostávají do jaké situace:23 Přesto se mu nepodaří vyhnout se obvinění z reakčnosti.
Bediuzzaman vždy hájil pravdy islámu proti těm, kteří ho obviňovali z reakčnosti,24 a usiloval o to, aby Republikánská vláda, která měla být nestranná a svobodná, se distancovala od tajných negativních komitetů, které podporovaly bezbožnost, pletly intriky a znehybňovaly úředníky vlády. Bediuzzaman požadoval, aby se vláda od nich distancovala a bojoval proti těmto intrikářům.25
Bediuzzaman upozornil na to, že tajný výbor, takzvaný výbor zvracení, se snaží využít republiku pro své zlé cíle a bezbožnost.
26
tímto prohlášením odhalil a ukázal nám zdroj reakčních výkřiků.
Bediuzzaman, po incidentu 31. marca, bol obžalovaný a postavený před vojenský soud:
27
tímto vyjádřil názor, že obvinění z reakčnosti používají pouze ateisté, aby obviňovali věřící.
Po zvážení všech těchto skutečností docházíme k následujícím závěrům:
Islám transformoval ekonomické a sociální zvyky, které zahrnovaly věřící, politický despotismus, rasismus a mentalitu otroctví, které charakterizovaly dobu předislámské divokosti a které regulovaly společenský život. Islám tuto strukturu odstranil a zavedl sociální život, který hájí práva a svobody, zrušil otroctví, dal ženám nejlepší možná práva a zapojil je do společenského života, zajistil spravedlnost ve společnosti, zavedl systém vzájemné pomoci, jako je zekát, a zrušil úroky z ekonomického hlediska, a také zavedl politický život založený na volbách. Zpětný krok k této struktuře je reakce, je to touha po džáhilíji (doba nevědomosti). Proto reakce nemá s islámem nic společného.
V histórii sa vládnúce vrstvy a bohatí, kteří bránili statu quo a žili z dne na den, vždycky stavěli proti moderním inováciím, z obavy, že by narušily jejich pohodlný život. K tomu využívali různé prostředky k manipulaci s mocenskými centry a prosazovali své cíle, včetně vojenské síly, aby zajistili zachování stávajícího stavu. Občas podněcovali fanatismus, jindy zase citlivé body, a tyto události využívali k potlačení svých soupeřů.
Nevinný a utlačovaný lid nemá s reakcionářstvím nic společného. Nikdy se nezúčastnil žádných reakcionářských událostí. Nicméně účet je vždycky vyúčtován lidu. Věřící lid je potlačován obviněním z reakcionářství.
Je to jen zbraň, kterou mocné kruhy používají k potlačení věřících.
1. Al-A’raf, 5:157, 158.
2. Al-Imrán, 3:154.
3. Ahzáb, 33:33.
4. Zmáčanie, 48:26.
5. Al-Ma’ida, 5:50.
6. Ibn Hišám, Životopis proroka, 1:555-556.
7. Mektubat, 310; Buhari, Ahkam, 4; Abu Dawud, Sunna, 5; Tirmizi, Džihád, 28.
8. Buchárí, Cenaiz, 39.
9. Buchárí, Menáki, 8.
10. Muslim, Cenaiz, 29.
11. Buhari, Víra, 22.
12. Vojenský tribunál, str. 40.
13. Vojenský tribunál, str. 23.
14. Al-Buhári, Diyat, 9.
15. Camiü’s-Sağir, str. 43.
16. Camiü’s-Sağir, 3:95.
17. Camiü’s-Sağir, 3:114.
18. Camiü’s-Sağir, 1:137.
19. Camiü’s-Sağir, 1, 346.
20. Muslim, Al-Ilm, 9; Tirmidhi, Al-Fitn, 34; Ibn Majah, Al-Fitn, 25.
21. Diskusie, str. 142.
22. Mektubat, str. 66, 310.
23. Listy, str. 44.
24. Životopis, str. 194.
25. Životopis, str. 212.
26. Životopis, str. 212.
27. Divan-ı Harb-i Örfi, str. 20-21; Tarihçe-i Hayat, str. 54.
(M. Ali Kaya, Záhrada myšlenek, 20. června 2008)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
