– Jaké jsou zásady a principy kritiky?
– Na co by se měli zaměřit ti, kteří kritizují, a ti, kteří jsou kritizováni?
Vážení bratři a sestry,
Znamená to ukázat nedostatky něčeho, odhalit jeho chyby; odhalit nedostatky v projevu a odhalit krásy v něm obsažené. Ten, kdo kritizuje, se nazývá kritik. V turečtině se kritika používá jako synonymum pro zkoumání něčeho, například člověka, díla, tématu, s cílem najít a ukázat jeho správné a nesprávné stránky.
Jak je vidět, kritika je snaha o nápravu, která se snaží zasáhnout do něčeho vadného, nedostatečného nebo problematického a přivést na světlo to, co je správné a bezchybné.
Především – a to z principu – by měla být kritika/kritizování konstruktivní.
Otvorená a úprimná komunikácia je jednou z najdôležitejších podmienok pre zdravé a trvalé vzťahy medzi ľuďmi. Ľudia by sa mali bez váhania vzájomne oboznáňovať s informáciami, pocitmi, názormi a myšlienkami, mali by si navzájom dôverovať a mali by sa spoliehať na to, že ich počúvajú.
Veľmi významným zdrojom problémov v sociálnom živote a pracovnom prostredí je neschopnosť otvorenej a úprimnej komunikácie v dôsledku nedostatku dôvery. Ľudia sa často stretávajú s negatívnou reakciou, keď hovoria pravdu, a neskôr toho ľutují. Preto sa často vyhýbajú otvorenej a úprimnej komunikácii a hovoreniu pravdy, aby sa vyhli takýmto obavám.
Nepochybne existujú rôzne štýly, druhy a intenzity kritiky, ktoré vyvolávajú odlišné účinky. Zničujúca kritika, ktorá sa zaměřuje na osobnostné vlastnosti, uráža v prítomnosti iných, paralyzuje v neočakávanom okamihu a vyčerpáva nádej, nadšenie a vzrušenie, je v skutočnosti skôr zlomyslným útokom než kritikou. Ak je kritika vykonaná s cieľom zničiť, ukončiť a vyhubiť, stáva sa agresívnym správaním a s vysokou pravdepodobnosťou spúšťa eskalujúci negatívny konflikt.
Pochopení vztahů, které vytváří prostředí pro takový styl komunikace, závisí na rozvoji zdravé kultury kritiky.
Kritika by měla vycházet z úsilí o budování a udržování zdravého a trvalého vztahu. Stejně tak by zdravá a užitečná kritika měla vést k trpělivému a chápavému naslouchání dobrým úmyslům, poučením, podpoře a návrhům na zlepšení, a k následné sebezměně a rozvoji. V tomto smyslu je u kritiky důležitější kritizovaný problém, situace nebo vlastnost, než kritizující nebo kritizovaný člověk.
Aby bola kritika správná a zdravá, musí byť založená na tolerancii, trpezlivosti, porozumení, efektívnom a empatickom počúvaní, rešpekte a zdvorilosti a týkať sa nápadov a tém. Kritika smerovaná na osoby a ich osobnostné vlastnosti často obsahuje pomluvy, obvinenia, sťažnosti, útoky, emocionálne zneužívanie a podobné prvky, a to nemá v žiadnom prípade svoje opodstatnenie.
– V zásade je třeba se vyhýbat osobním útokům, ale pokud škody, které způsobí, pramení spíše z jeho osobní popularity než z síly jeho myšlenek, může být občas nutné se zmínit i o jeho osobnosti.
– Bez ohledu na světské postavení je nutné odhalit nesprávnost myšlenek, které někdo prezentuje, pokud jsou v rozporu s učením islámu / Ahl as-Sunna.
Kritika by neměla narušit běžně existující úctu a lásku mezi kritikem a kritizovaným. Toto měřítko platí jak pro členy rodiny, tak pro cizí osoby. Proto by kritika otce synem, učitele studentem, staršího bratra mladším bratrem měla být provedena s velkou opatrností. A pokud by mělo dojít k kritice velikánů jako Imám-i Azam, Imám-i Šafíi, Imám-i Gazalí, Imám-i Rabbání, takovými lidmi jako my, pak by to mělo být v rámci úcty, kterou k nim chováme.
– Je téměř nemožné, aby někdo, kdo má takové pocity a pohled na svět, jako je závist, žárlivost a cizomilnost, při své kritice zohledňoval Boží vůli.
– Myšlienky ako porazit protivníka, dokázat, že má silu kritizovat takového a takového významného člověka, získať nový imidž v očiach verejnosti, stať sa slávnym, sú prekážkami k tomu, aby sa – v rámci rozumu a spravodlivosti – uskutočnili vedecké, srdcové a rozumové úkony.
Kritika osoby, která nemá spolehlivý zdroj informací, je odsouzena k neúspěchu.
Prezentované informace totiž mohou být pomluvy, zkreslení nebo alespoň nedorozumění. Proto je nutné být velmi obezřetný vůči zprávám z nečestných a pokryteckých zdrojů a mít na paměti, že v jejich zprávách může docházet ke zkreslení.
– Nenávist a zloba vůči určité skupině nesmí bránit spravedlivému, soucitnému a rozvážnému jednání vůči této skupině. Proto je třeba kritizovat spravedlivě, za účelem prosazení práva, a kritika nesmí být založena na nespravedlnosti a osobních zájmech.
– Nekritické kritiky sú buď urážkami, alebo sporom. Ak je kritika drtivá a urážlivá, stala sa z nej spor. Ľudia, ktorí sa sporia, skúšajú všetky cesty, aby odpovedali svojmu protějškemu. Keď Korán opisuje vlastnosti sporcov, upozorňuje na to, ako nesmyselné je diskutovať bez znalostí, bez vodítka alebo bez osvetľujúcich písomných dokumentov na dané téma.
– Kritizující osoba by měla přestat s kritikou a ukončit ji v okamžiku, kdy adresát začne brát věc osobně a bránit se.
– Vzhledem k lidské psychologii je v souladu s prorockou etikou kritiku provádět bez jmenování jmen, a to v závislosti na situaci, s cílem, aby adresát pochopil svůj podíl na kritice a napravil situaci.
Je třeba vědět, že k lidem kolem sebe přistupoval jazykem, který je neodpuzoval a neodcizoval, ale jazykem, který je získával a přitahoval. Je to jazyk, ve kterém se souhrnně projevuje jazyk těla, řeči a srdce. Korán svědčí o tom, že Prorok Mohamed (s.a.v.) se k věřícím choval laskavě i v případě kritiky.
Čím úprimnejšia a srdečnejšia je kritika, inými slovami, čím viac je zameraná na uspokojenie Alláha, tým bude plodnejšia. Osoba, která je kritizována, by mala pochopiť dobré úmysly kritika a vidieť jeho úprimnosť. V opačnom prípade sa kritizovaný môže dostat do obranného postoje. Korán v žiadnom prípade neschvaľuje božstva, ktoré si polyteisti vybrali, a neuznáva v nich žádnou pravdu. Pri každej príležitosti poukazuje na nesmyslnost bytostí, ktoré si ľudia vybrali za bohy mimo Alláha. Korán však nikdy nehaní tyto bytosti a hanenie zakazuje.
– Lidé s vysokou sebedůvěrou nepovažují kritiku za nepříjemnou, ale naopak ji vítají. Má totiž mnoho výhod. Mnohdy díky kritice vyjde najevo mnoho nedorozumění a může to vést k novým přátelstvím.
– Osoba, která je kritizována, by se měla, bez ohledu na styl kritiky, pokud usiluje o pravdu, zaměřit především na samotné téma. Pokud se zaměří na kritika, zmešká podstatu věci a brání tak růstu svého přesvědčení.
– Kritika nesměřuje pouze k druhým. Je nutné i sebekritické hodnocení. To se nazývá… Sebekritika se dá použít i pro komunity a společnosti a v tomto případě označuje komunity a společnosti, které se sami zhodnocují, identifikují své nedostatky a volí cestu k jejich nápravě. Korán v této souvislosti vydává pozoruhodné varování a varuje nás, abychom při nařizování dobra druhým nezapomínali na sebe sama.
Kritika výskumu je nevyhnutelne ovplyvněná emocionálnymi výkyvy.
Kritika, která se zaměřuje přímo na osobnost, je nejen neúčinná, ale také vede k zasévání nových semen nenávisti a nepřátelství.
Kritika, která je plná předpojmů a předsudků a která se zavírá uši před nápady druhé strany, nejenže problém nevyřeší, ale naopak ho ještě zhorší.
Pouhá kritika škodí, namísto aby prospěla.
Člověk, který si je vědom svých chyb a slabostí, vyjadřuje kritiku shovívavěji a chová se k druhé straně s větším pochopením.
Stranná kritika zvyšuje korupciu a podporuje násilné sklony. Místo rozlišování mezi „my“ a „oni“ by se měly uplatňovat zásady „spravedlnosti“ a „pravdy“.
Kritika nabývá nových rozměrů a hloubky, když jí je věnována pozornost a je internalizována.
Kritika, při které se postavíme do role kritizované osoby a snažíme se získat Boží přízeň, má náboženský význam a je to .
Pre viac informácií kliknite sem:
–
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
