Vážení bratři a sestry,
– Bůh nám dal rozum a vůli a tím nás zkouší. Vedle zlých přání slepých smyslů existují i dobrá přání. Rozum má schopnost určit, které z těchto přání je dobré a které špatné.
Na tomto rozcestí, které je součástí zkoušky, si člověk svobodnou vůlí vybere jednu stranu. A tím buď zkoušku prohraje, nebo vyhraje.
Samozrejme, Boh neukládá člověku příkazy a zákazy, které by nemohl splnit nebo se jim vyhnout.
– Tato slova nejsou ani verš z Koránu, ani hadís. Je to slovo, které se šíří mezi lidmi.
Nicméně, význam tohoto vyjádření není doslovný, ale přenesený. To znamená, že to skutečně neznamená to, co se zdá. Naopak, absence spravedlivého rozdělování, neochota bohatých pomáhat chudým, je zlo, které může způsobit zánik světa.
Navyše, neochotnost bohatých pomáhať chudým vedie k duchovnému konci sveta v lidské společnosti. To znamená, že dochází k materiálnímu a duchovnímu konci světa mezi bohatými a chudými, dělníky a majiteli, a mezi dalšími.
Nasledujúce výroky Bediuzzamana osvetľují túto problematiku:
„Mně je jedno, jestli ostatní hladoví, hlavně, aby se já najedl.“
Ty pracuj, já budu jíst.
„…Prvé slovo vedlo vrchnú vrstvu k útlaku, nemoralite a nemilosrdenstvu. Druhé slovo vedlo obyčajných lidí k nenávisti, závisti a bojovnosti, čímž po mnoho staletí znepokojilo lidstvo a v tomto storočí vyvolalo znepokojivé evropské události, ktorých výsledok je známy každému. Civilizácia, so všetkými charitatívnymi organizáciami, morálnymi školami a prísnou disciplínou a poriadkom, nedokázala zmíriť tieto dve vrstvy obyvateľstva, ani liečiť dve strašné rany ľudstva (Francúzska revolúcia, prvá a druhá svetová vojna, ich zničenie – to všetko je dôsledkom týchto dvoch slov; jedno jedlo, druhé pozorovalo). Korán liečí prvé slovo z jeho podstaty pomocou „povinnosti zekátu“. Druhé slovo liečí z jeho podstaty pomocou „zakázania úžerstva“. Áno, verš Koránu stojí pri bráne sveta a hovorí: „Úžerstvo je zakázané“. Hovorí ľuďom: „Zavrite banky, aby ste zavreli bránu hádok“. A svým učeníkom velí: „Nechoďte tam!“
Existuje tisíce druhů zkoušek, chudoba a bohatství jsou jedny z nich a samozřejmě důležité. Nezapomínejme, že Bůh s nekonečnou moudrostí, spravedlností a moudrostí nečiní nic zbytečného, neklade nespravedlivé zkoušky. Nicméně, k tomu, aby se člověk bohatstvím nespálil, je potřeba trpělivost. Stejně tak je potřeba trpělivosti při dávání z jeho majetku chudým.
Znamená to, že vedle chudoby může být i bohatství zdrojem velkých problémů. Mnoho bohatých to potvrdí. Znamená to, že žádné bohatství nelze měřit zdravím ani životem.
Veď je zaručeno, že nám Boh dá tolik potravy, aby jsme neuhynuli. Nikdo nemůže tvrdit, že každý bohatý je šťastnější než každý chudý. Preto je nemožné, z náboženského ani rozumového hlediska, tvrdit, že některá z těchto zkoušek je nespravedlivá.
Mnohých chudých čeká za neposlušnost v chudobě nebe, mnohých bohatých za neposlušnost v bohatství čeká peklo. Útočiště hledáme u Alláha před chudobou, která vede k nevěře a bludu, a před bohatstvím, které vede k tyranství a nevděčnosti.
Ale stvořit zlo není zlo. Protože:
Pokud je něco špatného spácháno lidmi a Bůh to stvořil, pak je za to zodpovědný člověk.
Zlo je rozptýlené, aby se lépe poznalo dobro. Protože podle pravidla je pro ocenění zdraví nutná nemoc, pro vděčnost za bohatství chudoba, pro pochopení chutě míru a pokoje jsou nutné nepokoje a sváry.
I zlé, které pomáhá pochopit dobro, je nepřímo také dobro.
Jelikož svět je polem zkoušek, je nesprávné očekávat na všech jeho stranách jen dobré věci. Protože zkouška, ve které nelze prohrát, není zkouškou.
Z tohto dôvodu je existencia zla, podobne ako dobra, nevyhnutnou podmienkou skúšky. Veď ako je raj výsledkom dobra, tak je peklo výsledkom zla.
A navíc, my ani nevíme, co je dobré a co je špatné.
Tento fakt je zdůrazněn v verši, který zní:
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
