– Je možné citovat verše 34 a 35 súry At-Tawbah i v súvislosti s muslimy, kteří neplatí zekát?
– V takovém případě bude muslim, který neplatí almužnu, vržen do pekla?
Vážení bratři a sestry,
Znění příslušných veršů zní následovně:
„O vy, kteří věříte! Vězte, že mnozí z židovských učenců a křesťanských kněží neprávem požírají majetek lidí a odvrací je od cesty Boží. A těm, kteří hromadí zlato a stříbro a neplatí za ně na cestě Boží, oznamte bolestivý trest! V ten den bude toto zlato a stříbro rozžhavené v ohni pekelném a budou jimi popáleni čela, boky a záda jejich. A oni řeknou: „To je to, co jste hromadili a co jste si schovávali pro sebe! Ochutnejte tedy, co jste hromadili a co jste si schovávali!“
(Al-Tawbah, 9/34-35)
Význam prvého z týchto veršov je jasný a nepochybné je, že je adresovaný kněžím a učencům z řad lidí Písma. To, že je to uvedeno v souvislosti s věřícími, má za účel zabránit tomu, aby se muslimové nechali oklamat, a to tak, že jim umožní poznat jejich pravou tvář, jak si kupují svět pomocí náboženství a jak zneužívají náboženství pro světské cíle.
Tých, čo hromadia zlato a stribro a nevenujú ho na cesty Božie.
Na druhý verš, který hovoří o tom, že půjdou do pekla, existují různé interpretace.
a)
Tento verš je adresován tým istým osobám, o ktorých sa hovorí v prvom verši.
(por. Tabarí, Rází, Samarkandí, výklad k danému verši)
b)
Ať už muslim, nebo ne-muslim, ten, kdo hromadí zlato a stříbro, a
(ako almužna alebo charitatívny dar)
Všetci majitelia nemovitostí, ktorí sa na infarkt nezamerali, sú do tohto oslovenia zahrnutí.
(pozri Razího, Samarkandského, agy)
c)
V raných dobách islámu existovala povinnost pre majetné muslimy vynakládať časť svojho majetku na cesty Božie. Neskoršie ustanovenia týkajúce sa zekátu (charity) túto staršiu povinnost zrušili.
(pozri Razího, Samarkandského, agy)
d)
V tomto verši se nachází
kenz
(hromaděné zlato a stříbro)
Existujú tri názory na pokladňu, v súvislosti s ktorou sú stanovené sankcie:
1)
Všetky druhy majetku, ktoré dosahujú zekátového minima a na ktoré sa neplatí zekát, ať už ide o skrytý poklad alebo nie, sú vystavené hrozbe z tohto verša. Medzi najvýznamnejších, ktorí k tomuto problému zaujali stanovisko, patria Abdalláh ibn Umar, Suddíj, Šáfijský a Tabarí.
2)
Takový poklad, jehož majitel je v tomto verši varován, je souhrn majetku přesahujícího čtyři tisíce stříbrných drám. Majitel pokladu/trezoru/úspor přesahujících tuto částku, bez ohledu na to, zda na něm platí zekát, je adresátem varování v tomto verši. Podle tradice, která tuto interpretaci zastává, Alí ibn Abú Tálib řekl:
„Majetek v hodnote čtyř tisíců drám nebo méně se považuje za prostředky na obživu.“
(tj. je dovolené nahromáždít tolik). Víc než tato částka jsou pak
(v súre vykreslený v negatívnom svetle)
patří do pojmu kenz.
3)
Zboží, které přesahuje potřeby, se považuje za poklad a je předmětem výhrůžky v tomto verši.
(pozri Maverdi, príslušné miesto)
Pre viac informácií kliknite sem:
– Jaký je trest v posmrtném životě pro toho, kdo neplatí almužnu (zakat)?
– İDDİHÂR.
– KENZ.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
