Vážený bratře,
Stejně jako se s těžšími podmínkami zvyšuje stupeň odměny za vykonané dobré skutky, doufáme, že se s nimi také zvyšuje naděje na odpuštění hříchů prostřednictvím pokání.
Od Ammára ibn Jásira:
„Můj národ je požehnaný národ, není známo, zda je jeho začátek, nebo konec lepší.“
(1)
Zde se poukazuje na podobnost mezi počátky a koncem ummatu (islámského společenství). Stejně jako v prvních dobách museli první muslimové čelit velkým těžkostem a pronásledování při uplatňování islámu, byli první společníci v polyteistické společnosti odmítáni, ponížováni a odsuzováni, Prorok Muhammad byl označován za šíleného, a ti, kteří ho následovali, byli vystaveni různým útrapám a pronásledování. Byli vnímáni jako cizinci ve společnosti, obviňováni z nerozumnosti a dokonce vyháněni ze svých domovů. Odměna a zisk za všechna tato úsilí, utrpení a bolesti byly obrovské.
Stav věřících na konci času, tedy v době konce světa, bude podobný stavu věřících na počátku a bude jim blízký. Společenství se zkazí, zvrátí se, cizí kultury a zvrácené myšlenky se všude projeví. Ti, kteří se drží islámu, slouží sunně a Koránu, budou ve společnosti považováni za podivíny, budou ponižováni, všichni je budou kritizovat, budou obviňováni z nekonformismu a dokonce se bude snažit je vyloučit ze společnosti. Za obtížných podmorností, pod materiálním i duchovním tlakem většiny, budou skutky, které se vykonají v těžkých podmínkách, mít velkou odměnu, s rostoucí obtížností roste i odměna.
V posledních dobách budou upřímní muslimové čelit podobným útrapám a pronásledování, jakých se v prvních dobách muslimové v Mekce a Medině setkávali. Budou trpět exilem, mučením atd. Nebudou moci vyjít na ulici. Všechna pronásledování a mučení, kterých se jim dostane, jim přinese požehnání a duchovní prospěch. Jejich postavení se zlepší. Tito lidé budou patřit k těm, kteří budou v posledních dobách trpět. (2) V tomto ohledu se budou podobat prvním muslimům.
Protože Prorok Mohamed v jednom ze svých hadísů (proroctví) řekl svým následovníkům:
„Žijete v době, kdy ten, kdo z vás opomene byť jen desetinu z toho, co mu je přikázáno, bude ztracen; ale přijde doba, kdy ten, kdo z těch, co v ní budou žít, splní byť jen desetinu z toho, co mu bude přikázáno, bude spasen.“
(3)
V podobném hadísu se říká:
„Můj národ je jako déšť, jehož je lepší začátek nebo konec, není známo jistě.“
(4)
Zde se nachází posel Alláhov (s.a.v.)
„déšť“
Je významné, že si vybral právě toto slovo. Své společenství přirovnává k užitečnému, prospěšnému dešti, který z deštivých mraků spadne jako z kanálu. Začátek společenství je začátkem tohoto požehnaného deště, a jeho konec je koncem tohoto užitečného deště.
Také prorok Mohamed (s.a.v.) přirovnává ty, kteří budou v budoucnu, v době konce časů, prosazovat ustanovení náboženství, k jeho společníkům, co se týče dobra, v době, kdy se objeví zvrchlost, hříchy, velké hříchy a zlo.
Zdroje:
1. Kamûzu’l-Ehadis, str. 83, hadís č. 1151. (Podle Ibn Asákira, od Amr b. Osmána); Kandehlevi Muhammed b. Yûsuf, Hayatu’s-Sahabe I-IV, Konya 1983, II, 599; Sübülü’s-Selam IV, 127; es-Savaiku’l-Muhrika, str. 211.
2. Sunenu Ibn-i Mace, II, 1306, (č. 3956), 1309 (č. 3988); 1320 (č. 4014): náboženská zbožnost se stane stejně těžkou jako držet v ruce žhavé uhlí. Navíc, co se týče zkoušek, nejvíce jich budou čelit proroci, viz. totéž dílo II. 1334 (č. 4023): velikost odměny je úměrná velikosti zkoušky. Čím větší zkouška, tím větší odměna. Totéž dílo II, 1334 (č. 4031, 4032).
3. Ramûzu’l-Ehadis, str. 136, hadís č. 1753 (Tabarání ve velkém sběru, Ibn-i Adí, od Abú Hurejry).
4. el-Cami’li Ahkamil-Kuran, IV, 172; Druhy mraků a mračna viz II, 222 (Zde je pomocí příkladu deště vysvětlen stav věřícího a nevěřícího. Viz Súra A’raf, 57-58); Ibn Mace, Muhammad b. Yezid, Sunenü Ibn-i Mace I-II, Istanbul, t. II, 1319, č. 3987; es-Savaiku’l-Muhrika s. 211, Sübülü’s-Selam IV, 127.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
