– Říká se, že Imám Buhárí byl prohlášen za nevěřícího kvůli sporu o stvoření Koránu mezi Imámem Zühlijem a Imámem Buhárím.
– Pokud skutečně prohlásil někoho za nevěřícího, pak musí být jeden z nich nevěřící. Na vašich stránkách jste uvedli, že názor al-Buchárího na téma halk al-Kuran je správný.
– Takže Zühli se dopustila rouhání?
Vážený bratře,
Nejprve je třeba říci, že i když se stane, že se někdo z těch, kteří směřují k mekke, zmýlí,
nikdy se nestane nevěřícím.
I když jeden muslim nazve druhého muslima kacířem, ten, kdo to řekl,
nikdy se nestane nevěřícím,
ale to znamená
Hřích se přičítá tomu, kdo ho pronesl.
Také kritika učenců navzájem je pro ně
nepoškodí jeho vědomosti ani postavení.
Bohužel se občas stává, že kvůli neúplným nebo nesprávným informacím, které šíří ti, co o věci nic neví, dochází mezi vědci k nepatřičným a nezaslouženým tvrzením.
Téma, o kterém se ve otázce mluví, je jedním z nich.
Téma, o kterém diskutovali Zühli a Buhari
Podle Imáma Muslima, když al-Buchárí přijel do Nišábur, lidé ho velmi uctívali a vyrazili mu vstříc na vzdálenost dvou až tří dnů cesty.
Známý přednášející z Nišábur
Muhammad ibn Jahjá az-Zuhlí
doporučil lidem, aby Buhárího přivítali, a sám se s předními učenci vydal ho přivítat a svým studentům řekl:
Varoval je, aby se ho na žádné teologické otázky neptali.
Jako důvod uvedl, že pokud by se Búchárí vyjádřil v rozporu se svými názory, vyvolalo by to mezi nimi rozpor a v takovém případě by se proti nim postavily všechny skupiny Cháridžitů, Rafiditů, Džahmitů a Murdžitů v Khorasánu.
Podle Muslima byl dům, ve kterém Búhárí pobýval, přeplněný návštěvníky a druhého nebo třetího dne po jeho příjezdu do města se ho jeden z nich zeptal, zda je Korán stvořený.
„Naše činy jsou stvořené; stejně jako naše vyjádření slova.“
(Naše čtení textu Koránu)
patří k našim činům.“
Po těchto slovech vypukl mezi přítomnými velký spor.
Buhárího
Čtení Koránu
Ti, kteří tvrdili, že je to mimozemšťan, a ti, kteří s tímto tvrzením nesouhlasili, se do sebe pustili a návštěvníci byli obyvateli domu vyhozeni ven.
Podle Ibn Adího, který zprostředkovává to, co mu bylo v této souvislosti řečeno, byl al-Buhárí záviděn jedním z jeho konkurentů v oboru hadísu.
„Koran je stvoření.“
tím, že tvrdil, že zastává jeho názor, povzbuzoval studenty hadísů, aby se dozvěděli názor svých učitelů, ale Buchárí nechtěl odpovídat tomu, kdo se ho na to ptal, ale po jeho třetím trvalém dotazu,
„Koran je slovo Alláha, není stvořené; pouze skutky lidí“
(jejich způsob recitace Koránu)
je stvořené bytost; klást otázky na toto téma je novátorský postoj (bid’a).“
tak odpověděl, a tím se situace ještě více zkomplikovala.
Podle názoru Subkího, znalec hadísů
Zühlî,
Buhárí se domníval, že ti, kteří tvrdí, že samotné vyslovování textu Koránu je stvořené, jsou heretici, s nimiž by se nemělo jednat, zatímco ti, kteří tvrdí, že samotný text Koránu je stvořený, by měli být považováni za nevěřící, a proto se mu nehodlal postavit.
Pokud se Zuhlí postavil proti Buhárímu a tvrdil, že slova vycházející z těl, která jsou stvořená, jsou věčná, spáchal velký hřích. Protože jak Zuhlí, tak Ahmad ibn Hanbal, i další velcí imámové chtěli vyjádřit, že se do takovýchto sporů pouštět není správné.
Zdá se, že v této věci
„Stvoření skutků služebníků“
Buhárí, který napsal o této problematice i samostatnou knihu, považuje tyto a podobné teologické otázky za záležitosti, o kterých je třeba diskutovat, je-li to nutné.
Po těchto událostech navštívil hadíťák Ahmad ibn Saléma al-Buhárího a řekl mu, že Zühlí má v Nišápúru pevné postavení a že se nikdo neodvažuje se s jeho názory rozcházet, a zeptal se ho, co by v této situaci doporučil. Al-Buhárí mu odpověděl:
„Svěřuji svou záležitost Alláhovi; Alláh jistě ví, co se děje s jeho služebníky.“
(Al-Mu’min 40/44)
Přečetl verš z Koránu, který říkal, že nepřišel do Nišáburu, aby získal nějaký prospěch, a oznámil, že aby ukončil pomluvy Zuhlí, která ho záviděla, opustí město hned následující den.
Buhárí a otázka stvoření Koránu
Hlavní téma, kterému se al-Buhárí věnoval nejvíce v rámci teologických problémů a kolem kterého vzniklo nejvíce spekulací.
„Halku’l-Kur’an“, neboli „je Korán stvořený, či nikoliv“
je to otázka. I když je jeho názor na tuto záležitost v jeho dílech jasně a zřetelně popsán, v některých zdrojích jsou mu mylně připisovány dva protichůdné názory.
V prvním z nich se tvrdí, že al-Bukhárí věřil, že Korán je stvořený, zatímco v druhém se tvrdí, že věřil, že Korán není stvořený, a to ani v tom smyslu, že by jeho psaní a čtení bylo stvořené.
(Tabakātü’l-Hanâbile, I, 277-279; Ibn Hačar, Tehzîbü’t-Tehzîb, IX, 54)
Tyto tvrzení však neodpovídají názorům, které se objevují v samotných dílech al-Buhárího, a jsou také v rozporu s obecně uznávanými názory, které mu jsou mezi učenci připisovány.
Zahabí, Subkí, Ibn Hadžár, Ajní
jako například slavný učenec al-Buhárí,
„Koran je slovo Alláha a není stvořený, zatímco skutky lidí jsou stvořené, a čtení Koranu je jedním ze skutků lidí.“
uvádějí, že to řekl
(Alâmü’n-nübelâ, XII, 454; Tabakat, II, 230; Tehzîbü’t-Tehzîb, IX, 55)
Zdá se, že někteří hanbalité, kteří tvrdí, že dokonce i čtení Koránu není stvořené, chtěli zařadit takovou velkou autoritu, jako je al-Bukhari, mezi své stoupence a přisoudili mu, co k němu nepatří.
„Já jsem neřekl, že mé čtení Koránu je stvořené, ale řekl jsem, že skutky lidí jsou stvořené.“
Zfalšovali jeho skutečný názor tím, že vynechali druhou větu jeho výroku a citovali pouze tu první.
Takže,
Imám Zühli
‚ho
Imám Buchárí
Důvodem kritiky, kterou namířil proti [jmenované osobě/instituci], jsou tyto neúplné nebo nesprávné informace.
Buhárího,
„Neřekl jsem, že způsob, jakým čtu Korán, je stvořený.“
Jeho prohlášení v tomto duchu by se mělo tolerovat. Protože se stal ztělesněním citlivé otázky své doby.
„Vytvoření Koránu“
Je známo, že byl nucen opustit oblast, ve které žil, kvůli svému názoru na dané téma. Z tohoto důvodu používá obvykle nepřímé výrazy a
„Já pouze říkám, že skutky služebníků jsou stvořené, a ten, kdo ode mě šíří něco jiného, je lhář.“
Je třeba brát to jako normální.
Situace je stejná i v případě jiného názoru, který mu byl přičítán.
Pravděpodobně s některými hadísovými teology
(Ti, kteří následovali Muhammada ibn Jahjâ ez-Zühlího)
někteří hanbalité, Buhárí
„Akty čtení a psaní Koránu jsou stvořené.“
Zfalšovali jeho názor a tvrdili, že věří, že Korán, který je Božím slovem, je stvořený.
Buhárího
„Vytvoření Koránu“
jeho názor na tuto problematiku, stejně jako na jiné záležitosti, patřil později k názorům Ahl-i Sunnet.
„vyslovené slovo“
a
„vlastní slovo“
byl průkopníkem této diferenciace a přispěl k oslabení hanbalovského názoru, který postrádal logické základy.
Ještě za života al-Buchárího se k jeho názoru přiklonili slavní učenci hadísu, jako byli Muslim ibn al-Hádžádž a Ibn Kutajba.
(Zehebí, Alâmü’n-nübelâ, XII, 410; Ibn Kuteybe, s. 63-64)
Buhárí, mezi ním a Zühlím
„Je Korán stvořený, či nikoliv?“
ve kterém vyjádřil svůj nesouhlas s danou záležitostí
„Stvoření skutků služebníků“
napsal/a dílo s názvem.
Buhárí zařadil do své sbírky al-Džámíʿu’ṣ-ṣaḥíḥ čtyřiatřicet hadísů, které vyprávěl Zühlí.
(Ibn Hadžár, IX, 516)
Zdroje:
– Ḫalku efʿâli’l-ʿibâd (v ʿAkāʾidü’s-selef), str. 121-123, 127, 130, 131-141, 145-149, 152-155, 158-161, 163-167, 169, 192-194, 199-201, 204, 205, 206, 210-212, 214
– Ibn Kutajba, el-Ichtilaf fi’l-lafz (vyd. M. Zahid Kevseri), Káhira 1349, str. 63-64.
– Tabakātü’l-Hanâbile, I, 277-279
– Zehebí, Aʿlâmü’n-nübelâʾ, XII, 273-285, 410, 412, 454-460; téže autor, Teẕkiretü’l-ḥuffâẓ, II, 530-532; téže autor, el-ʿUlüv li’l-ʿaliyyi’l-gaffâr, Káhira 1388/1968, s. 137-138;
– Ibn Kajjim al-Džauzi, Sbírka muslimských armád, Amritsar 1896, str. 90-93;
– Kirmânî, el-Kevâkibü’d-derârî, Bejrút 1401/1981, I, 70, 111, 121, 141, 176;
– Ibn Hadžer, Tehzíb at-Tehzíb, IX, 53, 54, 55, 511-516.
– Aynî, ʿUmdetü’l-kārî, Káhira 1392/1972, I, 38, 125, 133, 137-138, 145, 209-212, 217-218, 228, 233, 239, 243, 274-275, 314, 317, 318; XX, 336-337, 364;
– Kastallânî, Iršâdü’s-sárí, Bejrút, bez data vydání (Daru İhja’t-türási’l-Arabí), I, 38;
-Dihlaví, Šerhu terâdžimi abvâbi Sahîhi’l-Buḫârî, Haydarábád 1323, s. 3, 7-8, 11, 124, 126; Sezgin, GAS, I, 134;
-ʿAkāʾidü’s-selef, úvod vydavatele, str. 32-36;
– Ahmed Isam al-Kátib, ʿAkīdetü’t-tevhîd, Bejrút 1403/1983, s. 171, 173, 191, 208-209, 212, 214, 437-500, 689, 693-708;
– Abdülmecîd Hâşim el-Hüseynî, „el-Câmiʿu’ṣ-ṣaḥîḥ“, Tİ, V, 92, 93, 95.
– Abú Ja’lá al-Chalílí, al-Iršád fî maʿrifeti ʿulemâʾi’l-ḥadís̱ (vyd. M. Saíd b. Omar Idris), Rijád 1409/1989, I, 407.
– Hatíb Bagdádí, Táríḫu Baġdád (vyd. Beššár Avvád Ma’rúf), Bejrút 1422/2001, II, 352-355.
– Subkí, Ṭabaḳāt (Tanâhî), II, 222, 228-231.
– Hediyyetü’l-ʿârifîn, II, 16.
– Kehhâle, Muʿcemü’l-müʾellifîn, XII, 105.
– Sezgin, GAS, I, 134-135.
– Kettânî, er-Risâletü’l-müstetrafe (Özbek), str. 150-151.
– M. Yaşar Kandemir, „Emîrü’l-mü’minîn fi’l-hadîs“, DİA, XI, 157.
– Osman Çetin, „Horasan“, ae, XVIII, 239.
– Ayhan Tekineş, „İlelü’l-hadîs“, ae, XXII, 85.
– Herrâs Bûallâkī, „eẕ-Ẕühlî, Abú ʿAbdillâh Muḥammed b. Yaḥyâ“, Mv.AU, IX, 506-508.
(viz TDV İslam Ansiklopedisi, Buhari, Zühli md.)
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
