Vahhábové tvrdí, že mauzolea jsou symbolem širku. Jaká byla praxe Sahábů?

Podrobnosti o otázce
Odpověď

Vážený bratře,

Po pohřbu je vhodné, aby se hrob mírně zvýšil nad úroveň země, přibližně o pět centimetrů nebo i více, aby byl patrný a nedošlo k jeho pošlapání. Na rozdíl od ostatních tří škol právních názorů se většina šafiitů domnívá, že je vhodnější, aby vrchní strana hrobu byla v jedné úrovni se zemí. Prorok Mohamed (s.a.v.) nechal u hrobu Osmána ibn Maz’úna vztyčit velký kámen a řekl: (1)

Většina právníků vychází z hadísů, které zakazují psát na hroby (2), a proto považuje psaní na hroby, bez ohledu na jeho povahu, za nežádoucí (makruh). Podle hanefitů a některých dalších učenců však není nic proti psaní na hroby, je-li to nezbytné, aby se hrob neztratil a byl respektován a nešlapán na něj; protože navzdory zákazu v hadíse se na náhrobky psalo na základě konsenzu (icmá). Hakim an-Nisabúrí uvádí, že ačkoliv jsou zprávy o tomto tématu autentické, praxe se podle nich nevyvíjela, na hroby všech předních muslimů se psalo a tato praxe byla předána následovníky od předchůdců (3). Ibn Âbidín po citování Hakimova zjištění uvádí, že toto tvrzení je ještě více posíleno hadísem týkajícím se Usmana ibn Maz’úna, a že psaní je možné pouze z výše uvedených důvodů, a že psaní veršů, básní a chvál na hrob je nežádoucí (makruh) (4).

Ohledně vnějšího tvaru hrobů, co k tomu pronesl Prorok Mohamed (s.a.v.) během své poslední nemoci:

Vědci, kteří zohlednili výše uvedené slova (5) a podobné hadíty, zaujali různé názory na stavbu kupolí, mauzoleí a budov na hrobech.

Podle Hanífí, Málikí a Šáfíských škol je stavět na hrobech na soukromém pozemku domy, kupole nebo mauzolea za účelem projevování bohatství a chlubení harám (zakázané), a pokud takový záměr neexistuje, je to makrúh (nepřijatelné). Stavět na hrobech v obecných hřbitovech, které nejsou soukromým vlastnictvím, nebo na pozemcích, které majitel věnoval jako hřbitov, je v obou případech harám. Hanbalíská škola toto považuje za makrúh blízké harámu, bez jakéhokoli rozlišení.

Zatímco stavba mešity nebo konání modliteb na hřbitově je podle jiných škol jurisprudence považováno za nežádoucí (makruh), Hanbalité to považují za zakázané (haram). Účelem zákazu v hadítech je ochrana víry v jednoboha (tevhid), prevence prohnanosti a plýtvání. Z obavy, že lidé s malými náboženskými znalostmi by si mešitu a hrob zaměnili a věřili by, že ten, kdo je v hrobě, je nadpřirozená bytost, je zakázáno stavět hroby jako mešity a přeměňovat je na mešity. Dále se nepovoluje nákladná a okázalá výstavba hrobů z mramoru, kamene atd.

Někteří islámští učenci považovali za přípustné stavět mauzolea nad hroby významných osobností, jako jsou šejkové, učenci, panovníci a jejich manželky a děti. Pokud se v místě, kde se mauzoleum staví, nachází mnoho podobných budov a kupolí a jejich stavba nezpůsobí, že by zesnulí získali prestiž, úctu a podobný respekt, ale pouze by se stalo, že by se jejich jména stala známá a uznávaná, pak existují učenci, kteří vydali fatvu, že stavba mauzolea a kupole je v takových případech přípustná (6).

Většina se shoduje, že je nutné vztyčit nějaký znak, například kámen, aby se vědělo, kdo je pohřben a kde, s výjimkou wahhábistů.

Z toho, že těla Proroka (s.a.v.), Abú Bakra a Umara (r.a.) se nacházejí ve společné místnosti, vyplývá, že výnosy hadísů zakazujících stavbu budov a kupolí na hrobech nebyly absolutní. Z praxe některých Sahábů, kteří tyto obecné výnosy chápali omezeně a s výhradami, je patrné, že nebyly striktně dodržovány. (7) Zde lze interpretovat, že spíše než porušení zákazu v hadísu šlo o nekompromisní zákaz zaměřený na ochranu víry v Jediného Boha (Tawhid), podobně jako v případě návštěv hrobů. S úbytkem rizika odchýlení se od Tawhid a návratu k polyteismu (širk) došlo k určitému změkčení v souladu s požadavky společnosti. Je známo, že někteří z Sahábů, Tábí’ín a Tábí’ín al-Tábí’ín nechali na hrobech stavět mauzolea. Například Umar, Zajnab bint Džahš, Abdurrahman, bratr Aisy, Muhammad ibn Hanáfíja ibn Abbas a Fatima, dcera Husajna, nechali postavit mauzolea na hrobech svého strýce Hasana, syna Hasana (Radiyallahu anhum ecmain). Později se uvádí, že stavba na Abdurrahmanově hrobě byla zničena Abdullahem ibn Umarem. (8)

Alí al-Kárí uvádí, že stavba kupolí a mauzoleí nad hroby slavných šejků a učenců pro účely návštěv a odpočinku byla schvalována učenci Salafů.(9) Ibn al-Húmám, jeden z hanífských právníků, rovněž uvedl, že stavba takového místa pro sezení při čtení Koránu u hrobu není podle preferovaného názoru zakázaná, ale přípustná.(10) (11)


S pozdravem a modlitbami…

Islám v otázkách a odpovědích

Nejnovější Otázky

Otázka Dne