Vážený bratře,
V Koránu a hadítech je slovo „člověk“ používáno v podobných výrazech.
slovo, které znamená spíše lidský druh, a každý jedinec tohoto druhu, ať už mužského nebo ženského pohlaví, se nazývá insî, enesî nebo insan. Bylo také navrženo, že původní význam slova je „nesy'“, z něhož pochází „insiyân“. Ti, kteří tak uvažují, se opírají o zprávu, která je připisována Ibn Abbasovi, ve formě:
Toto slovo je také spojováno s podstatným jménem „üns“. „Üns“, které znamená „zvyknout si, přizpůsobit se“, se v turečtině používá jako „ünsiyet“. Teennüs znamená „stát se člověkem“, zatímco isti’nās znamená „stát se přátelským, zkrotit divoké zvíře“. Vskutku, „enes“ je opakem divokosti. Je také pozoruhodné, že výraz insânü’l-ayn znamená „pupilek oka“.
Rághib al-Isfahání uvádí, že slovo „džinn“ je protějškem slova „üns“, které je odvozeno od slovesa „nufúr“ ve významu „děsit se“. Podle autora je lidem toto jméno dáno proto, že jsou schopni žít v harmonii se svými druhy; a proto jsou lidé definováni jako takoví.
Původ a etymologie slova Adam je diskutabilní. Někteří tvrdí, že slovo pochází ze sumerského adamu (otec), asyrsko-babylonského adamu (stvořený, vytvořený, zrozený, dítě, mladík) nebo sabijského adam (služebník). Jiní navrhli, že Adam dostal své jméno, které znamená „červený“, protože byl stvořen z červené hlíny (adamah), ale tento názor se nestal všeobecně uznávaným.
Na druhou stranu se vzhledem k výskytu slova v Genesis (2,7) zmiňuje i o vztahu slova „Adam“ k zemi. „Adam“ je v hebrejštině obecné jméno pro lidstvo. V Starém zákoně se toto slovo používá v souvislosti s lidstvím a lidským druhem více než pět setkrát, jen zřídka jako vlastní jméno pro prvního člověka. V prvních pěti kapitolách Genesis se slovo používá jak jako vlastní jméno (5,1-5), tak i v jiných významech (1,26-28) a (2,4; 4,26). Současní komentátoři se domnívají, že slovo se v Genesis používá v 14 až 25 významech.
Původ slova „Ádem“ a jeho etymologie jsou mezi muslimskými lingvisty diskutovány. Většina lingvistů tvrdí, že slovo je arabského původu a je odvozeno od kořene „ellidme“, znamenajícího „tmavá pleť“, nebo „el-edeme“, znamenajícího „typ, vzor“. Podle jiného názoru je odvozeno od slova „el-edîme“. V souladu s obecně uznávanou tradicí Bůh stvořil Ádema ze směsi půdy vzaté z různých míst země. Díky této rozmanitosti půdy nesou Ádemovy potomky různé charakteristiky.
Bylo také řečeno, že slovo Adam mohlo být odvozeno od slova el-üdm nebo el-üdme, které znamená „společnost, přátelství“. Podle těch, kteří tvrdí, že jeho kořen je arabský, je původní podoba slova dvou-hamzová, e’dem, ale v souladu s morfologickými pravidly a fonetickými potřebami se druhá hamza změnila na alif a slovo se tak stalo Adam. Někteří také tvrdili, že slovo Adam přišlo do arabštiny ze syrštiny nebo aramejštiny. Zemahšerí například uvádí, že arabští lingviści se snažili odvodit jméno Adam od el-üdme nebo edîmü’l-arz, podobně jako to udělali s jmény Jákub, Idris, Iblis atd., ale zdůrazňuje, že toto slovo je rozhodně cizího původu.
Encyklopedie islámu, vydaná Úřadem pro náboženské záležitosti, heslo „Člověk a Adam“.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
