Kdyby kuře bylo vyhozeno z misky s jídlem díky zázraku svatého Gavsa, a kdyby se to stalo u Proroka (s.a.v.), věřilo by se, že je to zázrak. Proč se pak neříká, že ten svatý vykonal zázrak?
Vážený bratře,
Jedním z nich je ten, který popírá; druhým je ten, který popírá popírače. Teologové Ahl-i Sunnet definovali zázrak různými výrazy, s přihlédnutím k prvkům a podmínkám, které odlišují zázrak od jiných neobyčejných jevů, jako jsou například kramaty (svaté zázraky). Nejvhodnější a nejjasnější z nich je následující:
(at-Taftazání, Šarhul-Akáid an-Nasafiyje; Káhira 1939, s. 459-460; Další definice viz el-Džurdžání, Šarhul-Mavákif, III/177; el-Džazírí, Tavdihu’l-Akáid, 140).
Jak je z této definice patrné, zázrak je Božím skutkem. Je to Bůh sám (s.w.t.), kdo ho stvořil a projevuje skrze svého proroka. Projevení takového zázraku v rukou osoby, která se hlásí k proroctví a vyzývá popírače, a které znemožňuje všem, kdo ji popírají, je důkazem a potvrzením jejího tvrzení o proroctví. Protože projevování takového zázraku prorokem znamená právě to.
V definici uvedené podmínky odlišují zázrak od „kramátů“, neboli mimořádných událostí, které projevují svatí, Boží spravedliví služebníci, a od jiných podobných jevů. Svatí, Boží přátelé, totiž nemají tuto vlastnost. Kramáty, které projevují, se považují za jakýsi zázrak proroků, jimž jsou podřízení a podle jejichž náboženských zákonů žijí (Celál ed-Devání, Šerhu’l-Akáidi’l-Adudiyye, II/277).
Musí to být čin Alláha. Protože Alláh je stvořitel, který dělá, co chce; tedy stvořitel, který stvořil, co si přál. Nicméně, potvrzuje správnost činu, který sám stvořil. Například, proměna hole Mojžíšovy v hada, nebo zmrtvýchvstání mrtvých Ježíšem, jsou činy, které Alláh chtěl a stvořil. Jejich přičítání prorokům je metaforické.
Musí to být zázrak, který přesahuje známé přírodní zákony a zvyklosti. Pouze tehdy dosáhne toto jednání stupně potvrzení od Alláha. Události, které se odehrávají podle přírodních zákonů a normálního řádu vesmíru (jako východ slunce), nemají mimořádný charakter.
Protože funkcí zázraku je umlčet odpůrce tím, že odhalí jejich bezmocnost.
Jako důkaz Božího potvrzení se musí objevit v rukou toho, kdo tvrdí, že je prorokem.
Provedený zázrak musí odpovídat tvrzení proroka, tedy tomu, co slíbil, že udělá. Pokud by provedl jiný úžasný čin, který by neodpovídal jeho tvrzení, nepočítalo by se to jako zázrak.
Zázrak, který předvádí jako důkaz svého tvrzení, by ho neměl vyvracet a popírat.
musí nastat bezprostředně po sloch (prohlášení) proroků (al-Džurdžání, Šarhu’l-Mavákif, III/177-179).
Neobyčejné události, které se vyskytly před prohlášením o proroctví, v rozporu s poslední podmínkou zázraku, se sice nepovažují za zázraky, ale za zázraky z kategorie kramátů svatých. Proroci jsou před přijetím proroctví přáteli Alláhovými na úrovni svatých. Neobyčejné události, které se u nich objevují, když se blíží proroctví, se nazývají „“. Jsou to zázraky, které se objevují u budoucích proroků, aby se tak potvrdilo jejich budoucí proroctví.
Nejdůležitější rozdíly jsou následující:
Nicméně, zázraky, kterými se vyznačují proroci, milovaní Bohem, se objevují prostřednictvím výjimečných osobností a v souladu s jejich posláním. Tyto podmínky se u jiných zázraků nenacházejí.
Obvykle se předvádí a objevuje se na žádost lidu. V té chvíli je lidu položena výzva a lid, bezmocný, nemůže vytvořit nic podobného. Rodiče a jiní majitelé zázračných věcí nemohou takové tvrzení učinit.
Jsou ztělesněním morálky a ctnosti, obdařeni všemi druhy morálních ctností a vynikajících vlastností. Do té míry, že i tyto jejich vlastnosti jsou považovány za zázraky, které svědčí o jejich proroctví. Z tohoto důvodu ti, kteří nejsou obdařeni prorockými vlastnostmi, které jsou jim dány z Boží milosti, nemohou konat zázraky.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
