Vážený bratře,
Ve skutečnosti kvůli tomu, co udělali a co stvořili. Ale my, jakožto lidské bytosti, si přirozeně, jako v každé jiné věci, přejeme, abychom i v této věci byli jako prorok Ibrahim (a.s.). Proto se nám nutně vybavuje tato otázka:
Protože Bůh nic nevytváří proto, aby to bylo zlé; vytváří to proto, aby to bylo dobré. A my, lidé, to, co Bůh stvořil jako dobré, proměňujeme ve zlo. Například, ďábel byl stvořen z ohně a nejlepším příkladem je právě oheň. Stvoření ohně není zlo, ale dotknout se ho je zlo. Pokud člověk oheň ovládá, využívá ho; jinak mu škodí.
Dalším příkladem je déšť. Déšť má tisíce důsledků a všechny jsou krásné. Ti, kteří se kvůli své nedbalosti dostanou do problémů s deštěm, nemohou a nemají právo na něco namítat.
Bůh stvořil anděly, kteří nemají schopnost hřešit, a zvířata, která nejsou zodpovědná. Kromě těchto dvou bytostí stvořil člověka, který má schopnost být dokonalý natolik, aby předčil anděly, a zároveň natolik zvrácený, aby byl horší než zvířata bez rozumu. V tomto bodě byl ďáblu dán prostor, aby vedl k pokroku člověka, a člověku byl dán ego, které mu přikazuje zlo.
Obě destinace posmrtného života, nebe i peklo, budou plodem víry a skutků lidí. Proto je lidstvo podrobeno zkoušce. Ti, kteří se vydají jinou cestou, se stanou obyvateli pekla.
Pokud člověk nepodléhá svým vášním a neposlouchá satana, duchovně vzroste a může dosáhnout vyššího postavení než andělé. Pokud tak neučiní, může klesnout níže než zvířata.
Jak je známo, základem diamantu i uhlí je uhlík. Rozdíl mezi nimi spočívá v uspořádání atomů, a proto jeden je diamant a druhý uhlí. Stejně tak je základem všech lidí jednota. Všichni lidé jsou vybaveni stejnými materiálními i duchovními nástroji. Rozdíly mezi lidmi však vznikly v důsledku správného či nesprávného používání těchto nástrojů, a tak se ve společnosti vedle lidí s diamantovým duchem objevili i lidé s duchem uhlí.
Další aspekt věci je tento: Stejně jako se člověk, který se podvolí ďáblu, dostává do nevýhodné situace, tak se i ďábel podle zásady velké zodpovědnosti v tomto případě dopouští velkého hříchu a zhoršuje si tak své peklo. Příležitost, o kterou usiluje, aby mohl svést lidi z cesty, se mu stane zkáze a bude mu dopřáno utrpení, které způsobí těm, které svádí z cesty.
Kdyby Bůh chtěl, mohl by ďáblu tuto příležitost nedat. Pak by jeho úkol převzala lidská duše. Výsledek by se nezměnil. To, že mu byla dána příležitost pracovat na zvedení lidí z cesty, ďábla značně poškodilo a, jak se říká, potrestalo ho za jeho drzost.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
