– Prorok Mohamed říká, že není správné odplácet zlem za zlo, ale přece platí, že oko za oko, zub za zub?
– Například, když si z nás kamarád dělá legraci, rozbije nám tužku nebo nás udeří pěstí atd., a my mu nic neuděláme, nebudeme pak v nepříjemné situaci?
– Nebudeme se, řečeno obrazně, chovat jako hlupáci?
– Kdybychom ho nezabili, tak by se vrátil a zabil nás.
Vážený bratře,
Nejprve je třeba poznamenat, že
„Z“
Na zlo se nedá odpovídat zlem.
Přenos hadísů je diskutován. Vedle těch, kteří je označují za slabé, existují i ti, kteří je označují za sahih (autentické) nebo hasen (dobré). Například;
– Hakim tento hadís předal a
„že to odpovídá podmínkám, které stanovil Muslim“
To uvedl. Zehebi to také potvrdil.
(viz Hakim, al-Mustadrak, 2/66)
– Také Heysemi o tomto znění hadísu říká:
„V řetězci předávání hadísů je Ibn Ischák. Tento člověk je spolehlivý, ale je to člověk, který se dopouští omylů.“
tímto vyjádřením naznačil, že zpráva je přinejmenším „dobrá“.
(viz Mecmau’z-Zevaid, 4/110/h. č. 6536)
Imám Nevevídá tuto hadís, kterou přinesli Ibn Máďa a Dár al-Kutní,
„hasen“
to oznámil.
(viz Nevevíd, al-Arbaine’n-Neveviye, vysvětlení 32. hadísu)
Z těchto a podobných tvrzení je patrné, že tato hadíská zpráva,
je to pravda, nebo je to dobré / to znamená, že to není slabé.
– Naše náboženství přikazuje, aby nikdo nikomu neubližoval. Pokud se přesto někdo dopustí ubližení,
Poškozená strana by neměla způsobovat protizávaznou újbu s cílem pomstít se.
V hadíci
„Škodu se škodou nevrátíš.“
Tato věta to vyjadřuje.
Münáví, který tento hadís komentoval,
že ten, kdo utrpěl újbu, by neměl ubližovat, ale odpouštět.
uvádí.
Vědci se zabývají hadítem, který se zmiňuje o
škoda
v slově
účast, podíl, spolupůsobení
tedy,
k existenci významu, že jeden člověk druhého poškozuje
upoutají pozornost. Jakmile je to zakázáno,
Ten, kdo utrpěl újbu, by neměl druhého poškodit s myšlenkou, že je oprávněné se pomstít.
Co se jí týče
je to odpuštění, a pokud odpustí, tak mu škodu způsobí legitimními prostředky.
Získání nároku formou náhrady škody se nepovažuje za újmu druhé straně.
(srov. Münavi, Feyzu’l-kadir, 6/431)
– Existují také učenci, kteří tento hadís interpretují takto:
V hadíse se zmiňuje
„Škoda = Škoda“
tím se myslí,
V náboženských ustanoveních islámu, v trestech a v sankcích, jako je například odvetné potrestání, nikdy nedochází k újbě.
jde o zdůraznění. Vzniká z mufaale (třetího tvaru) a je to (v arabštině) místo (místo, kde se něco děje).
„Dírár“
slovo pak,
jedná se o vzájemné pokusy osob poškodit se navzájem.
Znamená to, že toto nařízení v hadísu samozřejmě nezahrnuje ustanovení, jako je například qisas (odvetné potrestání) v islámu. Protože,
Principle of lex talionis (odplata za zločin) je pravidlem, které zaručuje život.
Protože ten, kdo ví, že bude zabit, zabije někoho jiného.
„V odvetě je pro vás život.“
(Al-Baqara, 2/179)
Tato skutečnost je zdůrazněna v verši, který zní:
V hadíci
„vzájemné škody“
tedy to, co Bůh nepořádal, ale naopak zakázal,
Je to nespravedlnost plynoucí z bezpraví, libovůle, svévoli a chtíče, která je motivována pouze osobními, chtivými a egoistickými pohnutky.
Například;
V islámu existuje odvetné potrestání (qisas), ale neexistuje krevní pomsta.
Protože
odvetné potrestání, odvetné tresty
je to sankce určená pouze pro vraha.
Krevní pomsta
zatímco druhá je kruté bezpráví, které kromě samotného vrahů terčem svých útoků činí i jeho příbuzné. Jedna zajišťuje spravedlnost, druhá plodí anarchii a svár.
– Je důležité zmínit ještě jednu věc v souvislosti s tímto tématem:
Je hřích někomu neoprávněně ublížit, a je také hřích, aby ten, kdo chce od druhé strany získat odvetu/svá práva, způsobil více škody, než je nutné.
„
Pokud se rozhodnete někoho potrestat, pak ho potrestejte tak, jak byl potrestán on. Ale pokud budete v této věci trpěliví, vězte, že to je pro trpělivé lepší.“
(Nahl, 16/126),
„
Odplata za zlo je zlo stejné povahy. Ale ten, kdo odpustí a usmíří se, jeho odměnou je Bůh. A Bůh nemá rád ty, kteří páchají křivdy.“
(42:40)
v verších, které znějí
„potřeba, aby trest odpovídal závažnosti trestného činu“
Po upozornění na tuto skutečnost byla zdůrazněna vyšší ctnost těch, kteří trpělivě vzdali se svých práv a odpustili.
(srov. Abdullah b. Salih al-Muhsin, Šarhu’l-arbaine’n-Neveviye, 1/63-64)
Z toho je patrné, že výroky v hadíse nejsou v rozporu s principem pomsty (qisas) v Koránu.
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
