– V předchozích odpovědích na podobné otázky byl citován výklad veršů 59 a 60 súry Isrā od Elmalılı Hamdi Yazır. V tomto výkladu je uvedeno, že zázrak zmíněný ve verších je zázrak, který je možné požádat o něj, a že žádost pohanů z Kurejše o zázrak nebyla splněna, protože by to vedlo k jejich zániku, podobně jako v případě předchozích národů, pokud by se odvrátili od víry.
– V dalším výkladu je podrobně vysvětleno, že je nesprávné, aby některé skupiny na základě tohoto verše získávaly důkaz, že Prorok Muhammad (s.a.v.) nedostal žádné zázraky kromě Koránu. Moje otázka zní:
– Není-li i rozpolení Měsíce, zmíněné v Koránu, událost Miradž a další smyslové zázraky, které jsme získali z autentických zdrojů a které byly dány našemu prorokovi (s.a.v.), zázraky tohoto druhu (ayat-i mukteraha)?
– Pokud ano, pak platí stejný důvod, proč nebyl vyslán zázrak zmíněný ve verších 59 a 60 súry Isrā, i pro ostatní zázraky, o kterých jsem hovořil, že ano?
– Jak k tomuto závěru dospět, pokud odmítnutí těchto zázraků nezpůsobí zánik daného národa, a jak bychom měli tyto zázraky interpretovat ve světle výkladu příslušných veršů Koránu, konkrétně Súry Al-Isrā?
– Koneckonců, i rozdělení Měsíce je mimořádný jev.
Vážený bratře,
Zde je přeložený význam příslušných veršů:
„Důvod, proč jim neposíláme zázraky, které žádají, je ten, že je popřeli i ti před nimi. Vždyť jsme Semudům dali velblouda jako zjevný zázrak, který jim jasně ukázal pravdu, a přesto se stali tyranisty. My totiž zázraky posíláme jen proto, aby vyděsili lidi.“
„Vzpomeň si, že jsme ti kdysi řekli: ‚Tvůj Pán obklopil lidi svou vědomostí a mocí.‘ Ať už ty scény, které jsme ti ukázali (na nebeské cestě), nebo ten strom zakkum, prokletý v Koránu a rostoucí na dně pekla, jsme to všechno použili jako prostředek k zkoušení lidí. Strašíme je, ale to jen zvyšuje jejich svévolnost.“
(Isrá, 17/59-60)
Pokusíme se tuto problematiku vysvětlit v několika bodech:
1)
V tomto verši se nachází
„Důvodem, proč jim neposíláme zázraky, které žádají, je to, že ty předchozí popřeli.“
význam této věty je zaměřen na to, aby lidem vštípila následující ponaučení:
Mezi těmito pohanmi a starými nevěřícími není žádný rozdíl. I když jsme jim ukázali zázraky, které žádali, neuvěřili a dokonce se stali ještě horšími. A kdybychom jim teď ukázali zázraky, které žádají, ani oni by neuvěřili.
Toto prohlášení neobsahuje žádné tvrzení, že by se v budoucnu neměly provádět žádné zázraky. Oznámení se týká pouze zázraků, které byly v daném okamžiku navrženy.
2)
Je třeba poznamenat, že v obou těchto verších se…
„protože jim nebyly uděleny zázraky, o které prosili“
relevantní bod, který je zdůrazněn:
„Je to proto, že starověcí lidé neuvěřili, přestože viděli zázraky.“
Zmínka o tyranii kmene Semud je sice považována za znamení jejich zničení, ale v těchto verších
„Zničili jsme ty, kteří nevěřili v zázraky; toto pravidlo platí i pro vás, proto vám neukazujeme zázraky, které požadujete.“
Neexistuje žádné vysvětlení, které by vysvětlovalo jeho význam. (Nebo: Vysvětlení, které by vysvětlovalo jeho význam, neexistuje. / Vysvětlení, které by vysvětlovalo jeho význam, neexistuje mezi výkladovými teology.)
„Zánik kvůli nevěře v zázraky“
Jejich upozornění na vztah mezi nimi je založeno na informacích, které získali z výroků některých veršů a hadísů mimo tyto verše.
3)
Proto je třeba hledat jiný smysl v zmínce těchto veršů. Zdá se, že tento verš byl použit za následujícími účely:
a)
Lidé přičítali nevíru pohanů tomu, že jim nebyly zjevovány zázraky, které si přáli. V tomto verši Bůh poukazuje na svůj věčný, vše zahrnující vědomost.
-i kdyby se staly zázraky-
Zdůraznil, že velmi dobře ví, že tito pohané se, podobně jako ti starí nevěřící, neobrátí k víře.
Ti, kdo se s touto skutečností seznámili, pochopili, že víra pohanů už není nutně závislá na tom, zda uvidí zázraky. Vskutku,
“(O tom, že zemřou jako nevěřící a skončí v pekle, a to z vlastní volby)“
Ti, o nichž je rozhodnuto, že se stanou nevěřícími, neuvěří, dokonce i kdyby jim byly předloženy všechny možné zázraky, dokud neuvidí bolestivý trest.
(Jónáš, 10/96-97)
Tato skutečnost je zdůrazněna i v verších, které se týkají výše uvedeného.
b)
Prorok milosrdenství, který si obzvláště přál, aby lidé uvěřili, doufal, že se jim zjeví zázraky, které by je přiměly k víře, a obával se, že pokud se tak nestane, pohané si pomyslí, že je – nedej Bůh – lhářem.
V těchto verších je Prorokovi (s.a.v.) dána silná útěcha; zdůrazňuje se, že provádění zázraků není nezbytnou podmínkou nebo dostatečným důkazem pro víru.
c)
Nicméně, podlehli vlivu ďábla
„kvůli neprokázání zázraku“
Srdce věřících, kteří jsou napadáni šeptem šejtána, jsou těmito verši uklidněny a posíleny/udrženy v neochvějné víře.
– Zde
-z těch, kteří viděli zázrak, ale nevěřili-
Zejména proto, že je jako příklad uváděn kmen Thamud, protože obyvatelé Mekky věděli, že toto kmen bylo zničeno, a tato událost byla pro ně slavná.
Arabové, zejména obyvatelé Mekky, na cestě z Mekky do Sýrie neustále vídali jejich ruiny. V tomto verši je jim jako příklad předkládán obraz zničených kmenů a zpustošených měst, které sami viděli.
(Srov. Ibn Ašur, výklad k danému verši)
4)
„Zničení těch, kteří neuvěřili navzdory zjeveným zázrakům“
Je-li princip zřejmý, lze vysvětlit, proč prorok Mohamed (s.a.v.) konal zázraky, takto:
a)
V Koránu je výslovně uvedeno, že princip kolektivního zničení národů se v jednom ohledu plně nevztahuje na pohané z Mekky. Korán uvádí dva důvody, proč pohané nebyli zničeni:
Období, kdy mezi nimi byl Prorok Mohamed. Období, kdy se k němu obrátili s prosbou o odpuštění. Dokud přetrvává jeden z těchto dvou důvodů, nebo oba.
„totální zkáza“
Existuje božské slovo, které říká, že tento princip nebude uplatňován.
A to tak, že:
Mekkáští pohané se dopustili velké drzosti a
„Ó, Pane náš, jestliže je tento Korán pravá kniha od Tebe, pak na nás okamžitě spadne kámen z nebe, nebo nám dej bolestivý trest!“
řekli.“
(Al-Anfál, 8/32)
Poté Bůh oznámil, že je nezničí (kvůli tváři posledního proroka Mohameda (s.a.v.) a budoucích věřících generací islámské komunity, která je poslední z komunit):
„Dokud jsi mezi nimi, Bůh je nebude trestat; a pokud budou prosit o odpuštění, Bůh je v takovém případě také netrestá.“
(Al-Anfál, 8/33)
Podle toho, i když se v Mekce projevily zázraky, pohanští polyteisté, kteří nevěřili, nebyli potrestáni, dokud se mezi nimi/v Mekce nacházel Mohamed.
Ale poté, co emigroval a opustil Mekku, a poté, co i věřící, kteří prosili o odpuštění, opustili toto místo, byli v bitvě u Badr dostiženi trestem.
(viz Tabarí, výklad k danému verši)
b)
V tomto verši se nachází
„zásada zkázy v souvislosti s neposláním zázraku“
, je možné, že se týká pouze zázraku, který byl v daném okamžiku navržen.
Všechny zdroje, které jsme zkoumali, se shodují na tom, že důvodem zjevení tohoto verše bylo, že pohané požadovali od proroka Mohameda zázrak podobný těm, které předtím předvedli jiní proroci, například
Požádali ho, aby proměnil kopec Safa na cihlu zlata a aby odstranil hory a proměnil je na úrodná pole vhodná pro pěstování plodin.
.
Nicméně, když se Prorok (s.a.v.) dozvěděl, že pokud by lidé neuvěřili tomuto zázraku, byli by zničeni stejně jako předchozí národy, nechtěl to. Protože věděl, že někteří z pohanů uvěří a že z jejich potomků přijdou ti, kteří uvěří.
-S Boží pomocí-
Zamyslel se nad tím a nechtěl, aby kvůli nim byli zničeni.
Ještě důležitější je, že Bůh věděl, že někteří z těchto pohanů uvěří a že mnoho lidí z jejich potomků se stane věřícími, a proto jim nedovolil, aby byli postiženi Božím trestem, který by je zcela zničil.
(viz výklad daného verše u Taberího, Rázího, Bajdávího, Nasafího, Kurtubího, Ibn Kašíra, Šawkáního, al-Merağího, Ibn Ašúra)
Tento verš tedy neříká, že prorok Muhammad (s.a.v.) nedostal/nedostane zázrak, ale že mu nebude dán zázrak v podobě, jakou oni navrhovali. Protože kdyby jim byl dán tento navrhovaný zázrak a oni přesto neuvěřili, byli by zničeni…
S pozdravem a modlitbami…
Islám v otázkách a odpovědích
