Pokud je ten, kdo mlčí v úzkostech, tichý ďábel, proč pak Bůh mlčí v úzkostech?

– Prorok řekl: „Ten, kdo mlčí před útlakem, je němý ďábel, a účastní se tak útlaku.“ Ale některé útlaky se odehrávají v okamžicích, kdy je nikdo nemůže vidět. To znamená, že je vidí pouze Bůh. Takže Bůh v tomto případě mlčí a nezasahuje.

– Je v tomto případě Bůh tyranem?

– Kdyby zasáhl, kdyby se objevily takové zázraky, kdyby se lidská srdce změkčila a počet věřících ještě více vzrostl, kdybychom byli šťastní v tomto světě i v tom druhém, bylo by to špatné?

– Proč by to Bůh přece nechtěl, snad by mu to neprospělo?

Vážený bratře,

Bůh dal člověku svobodnou vůli a svobodu jednání; člověk chce, Bůh stvoří.

Kdyby například oheň neopaloval věřícího, ale palil nevěřícího, a na hlavu toho, kdo se modlí, padaly růže, zatímco na hlavu toho, kdo se nemodlí, padaly kameny, pak by se všichni stali muslimy a nebylo by rozdílu mezi Abú Bakrem (ra) a Abú Džahlem.

Znamená to, že nepostihování lidských hříchů v tomto světě je nutnou součástí zkoušky. Smrtí zkouška skončí a v hrobě nastane první výslech, na soudu posledního dne a na vahách spravedlnosti proběhne velký účet a každý dostane, co si zaslouží.

Některé vzpurné a kruté kmeny byly zničeny proto, že pronásledovaly proroky nebo se dopustily velkých prohřešků.

pokud byli v tomto světě oběťmi krutých úderů osudu

základní pravidlo

„tresty se odkládají do hrobu a na onen svět“

je to, co se má udělat.

Tyto tresty na světě jsou božským varováním, aby se z nich ostatní lidé poučili.

Koran poukazuje na potíže, které potkaly neposlušné národy, a věřícím se přikazuje, aby se vyhýbali situacím, které vedly k těmto božským trestům. Jedním z důvodů těchto božských trestů byla nemoralita, jiným pronásledování proroků, dalším podvod při měření a vážení… Tento způsob je velmi účinným varováním.

Lidské já se může bránit myšlence, že potíže, které postihly starověké národy, byly božským trestem. Protože v takovém případě by museli přiznat svou vinu a uvědomit si, že jejich osudem je pekelné mučení.

V takové situaci je pro lidskou povahu velmi těžké se k činům kajat. Nejjednodušší cesta je uvěřit, že se jedná o přírodní jev nebo je způsobeno jinou příčinou, a raději o tom nepřemýšlet.

Kdyby v tomto světě nebylo, jak ty chceš, žádného zkoušení, všichni by…

-podle jeho názoru-

Kdyby byl svět dobrý a šťastný a ráj na zemi i v posmrtném životě byl pro všechny, pak by bylo nutné postavit na stejnou úroveň s tebou, exemplářem ignorance, který se nebojí používat vůči Bohu ty nejneskutečnější urážky, a s Hájitelem spravedlnosti, Hz. Omarem, a s Hz. Alím, exemplářem vědění, moudrosti a zbožnosti, což by byl největší útlak.

V Koránu se nachází mnoho výroků, které hovoří o tom, že zkouška (imtihan) slouží k oddělení, rozpoznání a odhalení dobrých a zlých lidí. Pro ilustraci je vhodné uvést překlady některých veršů:

„Kdybys jen viděl ty zločince, jak před svým Pánem sklánějí hlavy v hanbě a říkají:

„Viděli jsme a slyšeli jsme, Pane náš! Posli nás zpět na svět! Budeme konat takové krásné a přijatelné skutky! Protože teď už známe pravdu jistě!“

“

„Kdybychom chtěli, mohli bychom dát všem lidem správné vedení a vést je k pravé cestě. Ale…“

„Peklo naplním dity a lidmi, kteří se k nim přidají.“

Rozsudek je pravomocný.“


(Sajda, 32/12-13)

Význam tohoto verše je následující: Někteří lidé si zaslouží peklo, nikoliv ráj. Jak můžeme od Alláha požadovat nespravedlnost, jako je odměňování vrahů, kteří si peklo zaslouží svými zločiny, a kteří si ráj nezaslouží?

„Vždyť věřící se může někdy chovat jako bezbožný? To se nikdy nestane.“


(As-Sajda, 32/18)

Tento bod je zdůrazněn ve verši, který zní:

Kdo z lidí s rozumem a svědomím by si přál, aby byli lidé, kteří neustále pomáhají a konají dobro, odměňováni stejně jako vrazi a zločinci? Nebo existuje jediný člověk, který by si přál, aby studenti, kteří se zúčastnili univerzitních zkoušek, a kteří se vyznačují pracovitostí, rozumem a inteligencí a získali obdiv všech, dostali stejné známky jako líný, hloupý, nerozumný student, který nic jiného než pití nezná?

„Ti, kteří patří do pekla, a ti, kteří patří do nebe, nemohou být nikdy stejní. Ti, kteří dosáhli štěstí a úspěchu, jsou ti, kteří patří do nebe.“

V uvedeném verši se také zmiňuje, že zacházení je v závislosti na úspěchu.

„Mohou se ti, kdo vědí, s těmi, kdo neví, rovnat? Jen ti, kdo mají zdravý rozum, ti, kdo jsou rozumní, přemýšlejí a poučí se.“


(Zümer, 39/9)

V uvedeném verši se poukazuje na to, že je nesprávné řadit ty, kteří vědí, a ty, kteří nevědí, do stejné kategorie.

„Bůh je s těmi z vás, kteří se účastní džihádu,“



(s těmi, kteří se snaží o jakékoli materiální i duchovní dobro)

Myslíte si, že do ráje vstoupíte snadno, aniž by se projevila trpělivost těch, kteří ji projevují?“


(Al-Imrán, 3/142)

V uvedeném verši se poukazuje na to, že je nespravedlivé řadit pilné a trpělivé lidi do stejné kategorie jako líné a nešťastné.

„Nejsou si rovni slepý a vidící. Nejsou si rovni ti, kteří věří a konají skutky spravedlivé a dobré, a ti, kteří neustále páchají zlo. Copak tak málo přemýšlíte!“


(Al-Mu’min, 40/57)

V tomto verši je zmíněno, že ti, kteří věří a konají dobré skutky, jsou označováni jako ti, kteří vidí, zatímco ti, kteří se věnují pouze zlu, jsou popsáni jako slepí.

Proboha, myslíte si, že ten, kdo vidí pravdu, je totéž jako slepý, který tuto pravdu nevidí?

Vyzýváme vás k soucitu, svědomí a k tomu, abyste se zamysleli nad sebou.

S pozdravem a modlitbami…

Islám v otázkách a odpovědích